Názory k článku Klíčovou dírkou – Škola rodiče volá!!!

Moje dcera začala letos také chodit do první třídy. Protože je dost nesmělá, navíc narozená až v červnu, dali jsme jí odklad. Šla tedy až v sedmi letech. Protože začala chodit do školy v jiné čtvrti, než měla mateřskou školku, měli jsme strach, jak zvládne vzhledem její neprůbojné povaze nový kolektiv ve škole.
Proto jsme uvítali, když na jaře probíhal u nich na škole takový přípravný kurs na první třídu. Chodila tam jednou týdně vždy na hodinu po dobu tří měsíců. Našla si tam kamarádku, se kterou si potom od září sedla do jedné lavice. Ve škole se jí libilo a chodila tam ráda.
Jaké bylo moje překvapení, když už po týdnu chození do školy mi řekla, že je učitelka s kamarádkou rozsadila a každá s dívek teď sedí s klukem. Večer za mnou přišla maminka její kamarádky s tím, že její dcera už do školy chodit nechce, bojí se toho chlapce, brečí jí doma.
Druhý den jsme společně zašly za paní učitelkou, zdali by bylo možné, aby holky zase seděly spolu. Učitelka argumentovala tím, že kluci, když sedí spolu v jedné lavici, tak zlobí.
Namítla jsem, že děvčatům, které obě mají tak nesmělou povahu, by neprospělo, kdyby seděly s klukama.
Snažila jsem se vysvětlit své důvody, které ovšem učitelku zřejmě velice popudily. Chtěla jsem jí jen vysvětlit, že na dítě, které je svým založením nespolečenské, straní se kolektivu, by se měl brát trochu ohled. Zejména, pokud chodí do školy teprve druhý týden a teprve si zvyká na vše nové. Paní učitelka mě dokonce obvinila z toho, že prý diskriminuji chlapce. Což mi připadá již přehnané. Sama mám syna. Došlo to tak daleko,
že se se mnou odmítla vůbec bavit a nechala mě stát na chodbě.
Nakonec jsme spolu s onou maminkou dosáhly svého a děvčata sedí již zase spolu. Já však mám nyní strach, aby si ona učitelka na mou dceru kvůli mně nezasedla.

Myslím že je dost podstatný rozdíl v tom, zda rodiče nepodepisují žákajdu z důvodu toho, že se o vzdělání svých dětí prostě nezajímají, což pravděpodobně bude Vámi popsaný stav, nebo zda-li rodiče nepodepisují z toho důvodu, že tím dítě vedou a učí jeho vlastní samostatnosti a zodpovědnosti.
A pokud paní učitelka potřebuje podpis jako záruku, že se dítě připravuje doma? Copak když naškrábu ukol ve škole před hodinou bud napsán stejně úhledně, jako když ho napíšu doma pod dozorem rodičů? Torufám si říci že ne.

Je-li někdo lajdák, podpisy ho nezachrání od lajdactví nezachrání, snad jen chvilkově po dobu psaní domácích úloh, ale kdo se za něj bude podepisovat, až povyroste? Kdo mu pak bude dělat tu záchrannou berličku, která dohlédne na to, aby si splnil své povinnosti?

netvrdím přece, že jakmile dítě nastoupí do školy tak mu řeknu: Starej se sám. O tom to není, vést k samostatnosti se dá průběžně, a dokonce už od školkového věku. Ale příčí se mi, aby mě paní učitelka podezřívala z toho, že nedohlédnu jiným vhodným způsobem na to aby moje dítko přišlo do školy připravené z domu, a proto tedy chce můj podpis. Kontroluje tím dítě nebo mě? Mé dítě je její žák, proto at kontroluje jej, ale né mě. Pakliže paní učitelka nepozná z neúhledného písma že se dítko nepřipravovalo doma, měla by se nad sebou zamyslet. A naopak pokud to pozná, vyřídit si to vhodným způsobem s dítětem sama. Od toho má vysokou školu, aby se tam naučila jak pedagogicky působit na dítě, ne? Rodič by dle mého názoru neměl do vztahu učitel-dítě moc zasahovat. Pak se množí takové ty výstupy dětí: Jen počkejte, já to řeknu doma a táta si to s vámi vyřídí. Ale to už jsme trošku někde jinde.

Tak si tak říkám, když to tu tak čtu, mají vůbec ty vaše děti čas na proběhnutí se s kamarády? Neznají přes týden jen - ráno s maminkou do školy, v poledne s maminkou ze školy, po obědě s maminkou na kroužek, po kroužku s maminkou domů, napsat úkoly a spát? Vzpomínám si, že když jsem byla školačkou já, tak jsem přišla domů (sama) bouchla s taškou do rohu a šla prostě s kamarády ven, příp. na kroužek. Myslím, že na tohle mám nejhezčí vzpomínky...
No asi je opravdu jiná doba:-(

Jinak koukám, že můžu být velice ráda, že bydlíme na vesnici. S dcerou jsem chodila ke škole asi týden a teď už chodí do školy i ze školy sama (je jí šest). Taktéž na kroužek chodí sama. Najde se tu sice pár nadšenců, kteří vozí své děti do školy a na různé kroužky do blízkého města, ale říkám si má to cenu? Copak to dítě za ten týden vůbec pozná? Jen ježdění tam a zpátky, ocení to vůbec? Zvlášť když pak o víkendech doháníte to, co za týden taxikaření prostě nestíháte? Co je to za dětství? Nehledě na to, jak říká můj manžel - pro mě kdyby přišli rodiče ke škole, tak se snad hanbou propadnu!:-)

Také jsem s dcerkou řešila tento problém. Nechodí na ZŠ v místě bydliště. V 1. třídě jsem ji vozila autem, měla jsem to při cestě do práce. Ve 2. třídě jsem ji také vozila, odpoledně měla různé kroužky a já nechtěla, aby jezdila sama potmě /přes zimu/. Počítala jsem s tím, že najaře už začne jezdit sama. K tomu také došlo, ale jako problém se ukázalo to, že cesta autem se od cesty MHD lišila a tak nezbývalo, než nějakou dobu jezdil autobusem s dcerou, aby věděla, kde jsou jaké zastávky, ze které k nám něco ( a hlavně co) jede a ze které ne. Manžel trochu šílel, tvrdil, že je na to ještě malá, ale zvládla to perfektně. Já si naopak myslím, že bychom nic nezískali tím, kdybychom to např. o rok odložili. Byla by sice o rok starší, ale pořád stejné trdlo. Jedině tím, že byla nucena sama přecházet silnice, hlídat si, aby nastoupila do správného autobusu a vůbec na sebe po cestě dávát pozor získala potřebné zkušenosti a osamostatnila se. Stát se sice může všechno, ale já jsem dnes klidná, vím, že to zvládá a neztratí hlavu ani v mimořádných situacích. (např. výluka dopravy)
A i manžel je dnes překvapený, jak si kolikrát dovede poradit.
Také jsem z počátku měla obavy,ale děti jsou schopné zvládnout víc, než si kolikrát myslíme.

To podepisování je opravdu únavné, např. po nás chtěla učitelka vyplnit do notýsku nějaké údaje (tel. čísla apod.), rukou jsem to vypsala do nalepeného formuláříku a dcera mi to druhý den přinesla, že "jsem to zapomněla podepsat" - tady opravdu nevím ... A to pominu, že stejné údaje jsem vypisovala už dvakrát před tím.
Třídní schůzky zase máme jen dvakrát do roka - to mi tedy přijde hodně málo (ve školce jsme měli čtyři). O organizaci té první seznamovací - pro rodiče prvňáčků ani nemluvím :-( - choas.
Na druhou stranu je pravda, že šestileté dítě najednou tu obrovskou tíhu samostatnosti nezvládne. Snažíme se s mužem, aby dcera všechny úkoly vytáhla sama, řekla jaká písmenka máme vystříhat, sama si ořezat tužky apod. Ale když na to zapomene, tak tohle samozřejmě uděláme v noci za ní.
Pak se mi moc nelíbí situace, že škola je uzavřená pro rodiče. Všude je zamčeno a pokud člověk potřebuje něco vyřídit, tak popíše notýsek nebo si může sjednat telefonicky schůzku, ale to musí dotyčnou učitelku zastihnout u telefonu. K tomu škola údajně (kromě ředitelky) nemůže telefonovat na mobily, ale my v podstatě jinak nejsme k zastižení (doma máme jen modem a v kanceláři jsem jen občas), takže kdyby se cokoliv stalo ... :-(