Nepřístupná učitelka

Moje dcera začala letos také chodit do první třídy. Protože je dost nesmělá, navíc narozená až v červnu, dali jsme jí odklad. Šla tedy až v sedmi letech. Protože začala chodit do školy v jiné čtvrti, než měla mateřskou školku, měli jsme strach, jak zvládne vzhledem její neprůbojné povaze nový kolektiv ve škole.
Proto jsme uvítali, když na jaře probíhal u nich na škole takový přípravný kurs na první třídu. Chodila tam jednou týdně vždy na hodinu po dobu tří měsíců. Našla si tam kamarádku, se kterou si potom od září sedla do jedné lavice. Ve škole se jí libilo a chodila tam ráda.
Jaké bylo moje překvapení, když už po týdnu chození do školy mi řekla, že je učitelka s kamarádkou rozsadila a každá s dívek teď sedí s klukem. Večer za mnou přišla maminka její kamarádky s tím, že její dcera už do školy chodit nechce, bojí se toho chlapce, brečí jí doma.
Druhý den jsme společně zašly za paní učitelkou, zdali by bylo možné, aby holky zase seděly spolu. Učitelka argumentovala tím, že kluci, když sedí spolu v jedné lavici, tak zlobí.
Namítla jsem, že děvčatům, které obě mají tak nesmělou povahu, by neprospělo, kdyby seděly s klukama.
Snažila jsem se vysvětlit své důvody, které ovšem učitelku zřejmě velice popudily. Chtěla jsem jí jen vysvětlit, že na dítě, které je svým založením nespolečenské, straní se kolektivu, by se měl brát trochu ohled. Zejména, pokud chodí do školy teprve druhý týden a teprve si zvyká na vše nové. Paní učitelka mě dokonce obvinila z toho, že prý diskriminuji chlapce. Což mi připadá již přehnané. Sama mám syna. Došlo to tak daleko,
že se se mnou odmítla vůbec bavit a nechala mě stát na chodbě.
Nakonec jsme spolu s onou maminkou dosáhly svého a děvčata sedí již zase spolu. Já však mám nyní strach, aby si ona učitelka na mou dceru kvůli mně nezasedla.