Názory k článku Máte strach nechat si hlídat dítě?

Jsem moc ráda, že jsem našla tyto vaše příspěvky (ač je jim už téměř rok). Od ledna jsem se totiž rozhodla dát Terezku do jesliček a většina matek-kamarádek mě od toho zrazovala a já tak byla nejistá. Ale teď, Terezka chodí do jesliček každý čtvrtek, a dnes, kdy tam byla podruhé odmítla jít odpoledne domů. Prý si bude ještě hrát a já mám přijít pozdějc. Chodíme do jesliček v Liberci na Husově ulici a je to tam skvělé. Myslím, že jesličky mají kromě všech výše uvedených výhod oproti paní na hlídání ještě navíc tu důležitou věc, že si dítě zvyká na kolektiv, jiné názory, jiné děti, jiné přístupy, bude se muset prosadit, ale i rozdělit či ustoupit.
A ještě jeden typ pro ty, které se na jesle či školku teprve chytají. Nakladatelství SVOJTKA vydalo skvělou knížku Co se děje ve školce. Leporelo s jednoduchým příběhem: Maminka ráno přivede dítě do školky, tam jsou tety, děti, spousta hraček a zábavy, je tam i umývárna a oběd atd. A na poslední stránce si maminka pro dítě zase přijde. Četli jsme tu knížku každý den asi týden před nástupem do jeslí a Terezka přesně pochopila o co půjde, že to bude super a že si pro ni zase přijdu. Takže i první den byl bez slz, vše proběhlo v klidu a všichni jsme velice spokojení. Malá se bezesporu rozvíjí, začíná mít svůj svět a celé odpoledne mi pak vypráví zážitky typu: holčička zlobila, teta tyty udělala, terezka nezlobí, hodná je.No a já můžu pracovat a pak se na ni strašně těšit.

Hodně zdaru všem ve školkách i jesličkách

Co se týče jesliček, musím téměř doslova souhlasit s paní Olgou. Dcerka tam chodila od začátku ráda, těšila se na děti. Naučila se tam věci, které by mě ani nenapadlo učit tak malé dítě. Naučila se tam dokonce spát po obědě, což doma neuměla a tím nebyla odpoledne tak utahaná a protivná.

Jediný rozdíl je, že jsem se nesetkala s žádnými negativními reakcemi. Mezi maminkami podobně starých dětí jsem byla Ta, co si troufla vyzkoušet jesle, a většinou se dost vyptávaly, jak to tam chodí a jestli je tam Olí spokojená.

Výhoda jeslí oproti chůvě je jednak samozřejmě v ceně, jednak v možnosti si je lépe prověřit. Když lidé ve vašem okolí chválí jesle, můžete tam dítě také přihlásit. Ale když má někdo dobrou chůvu, tak vám ji asi těžko přenechá. A vhodnou kamarádku na hlídání nemá každá.

Hned v úvodu musím nesouhlasit s paní PhDr. Alena Javůrková, PhD, že jesle jsou tak špatné … . Myslím si přesně pravý opak. Můj syn do jesliček chodí velice rád, dokonce nás ráno popohání, abychom už šli.

Jesle jsou stale brány jako něco, hrozného, něco co přežilo z dob minulých. Kdy dítě v jeslích znamenalo společenskou nutnost. Sama jsem začala chodit do jeslí, když mi byl rok a půl. Spoustu věcí si pamatuji. Takže mohu srovnávat. Mnoho lidí si neuvědomuje, že v této oblasti se toho dost změnilo. Od komunikace tet s rodiči až po jejich přístup k dětem. Ve třídě je cca 10 dětí, maximum jsem zažila 15 během celého dne (ne celý den) na tři tety. Tety se dětem maximálně věnují (nemusí totiž prát, žehlit, vařit, nakupovat a uklízet). Dělají s nima takovou spoustu věcí, kterou bych neměla šanci zvládnout ani já. Dokonce bych si i dovolila podotknout, že v řadě oblastí převyšuje své „domácí“ vrstevníky.

Je zajímavé, že když jsem syna dala do jesliček v roce a půl na pět dní v měsíci a ve dvou letech na celý den tak jsem se setkala s negativní reakcí maminek zejména v mé věkové skupině, nebo maminek, které dítě v jeslích nikdy neměly a zažily až umístění dítěte do školky ve 4 až 5 letech (což popisovaly jako děs – vůbec se nedivím). Reakce maminek, které naopak dítě měly v jeslích, byly pouze kladné.

Další zajímavostí je, že se v šatně jesliček setkávám se spoustou maminek, které nemají český původ (Vietnam, Ukrajina, Slovensko, Polsko, země bývalé Jugoslávie). Dle toho usuzuji, že obdobná zařízení existují i jinde na světě a jsou hojně využívána.

Záleží na rozhodnutí každé maminky (rodiny) komu své dítě svěří na hlídání. Nemám přímé zkušenosti s českými chůvami. Ale to co jsem však několikrát viděla na hřišti mi dokonale stačilo, abych se tuto službu ani nepokoušela vyhledat.

Pro příklad uvádím tři postřehy „vlídného“ chování chův:
1) Tady sedím na lavičce, bolí mne nohy, nebudu za tebou chodit, tak se ode mne nehneš na víc jak 5 metrů jinak ti dám pořádně „na prdel abys sis to zapamatoval“ … do dvou minut následuje rána… . (Nevím zda-li se jednalo o chůvu, či o nervózní babičku)
2) Chci si přečíst časopis tak si dělej co chceš hlavně mne neotravuj … (chůva)
3) Co zase chceš, neotravuj … Buď zticha nebo už Ti jednu střelím … (chůva)

Vím, že mnoho maminek bude namítat, že má opačné zkušenosti, ale po zkušenostech v zahraničí kde jsem 2 x byla jako Au-pair, a tedy problémy „chův“ vs. rodin mi také nejsou zcela neznámé, jsem raději zvolila vyzkoušené zařízení s kvalifikovaným personálem … .

No, podla mna je ovela dolezitejsie pre civlizaciu, aby si deti vytvorili zdrave citove puto zo svojimi rodicmi, pretoze to im da dobry psychologicky zaklad do buducnosti, a pre svet je ovela dolezitejsie aby mal zdravych a stastnych jedincov ktori budu psychicky vyrovnani a rozumni ako aby sme mohli mat super modernu a priemyselne rozvinutu rodinu kde vymiznu zakladne ludske vztahy. Rodickovske puto k dietatu a naopak je jeden z najzakladnejsych a prirodzenych ludskych javov a je to nezmysel ist proti prirode a snazit sa zmenit nieco co je nam prospesne a zdrave len preto aby sme s toho mali materialny uzitok (alebo skor zjavny materialny uzitok). Jasne ze zeny a matky maju pravo chodit do prace, vzdelavat sa a rozvijat svoje schopnosti, ale na druhej strane aj materstvo je poslanie a nemali by sme obetovat jedno na ukor druheho. Deti su rovnako dolezite a potrebne ako zamestnanie (alebo dokonca este viac), a jednym z najvacsich prinosov ake spolocnosti mozeme dat je vychovat si zdrave, stastne a rozumove vyspele deti, ktore budu mat na svoje detstvo dobre spomienky a budu mat zo svojimi rodicmi zdravy vztah aj v dospelosti. Tak by sme (podla mojho nazoru) mohli znizit kriminalitu, znizit mnohe civilizacne choroby... podla mna zaciname tej modernej civilizacii obetovavat az mnoho. To neznamena, ze mame teraz regresovat a ist zit naspet do chatrc ak niekde v krajinach "tretieho sveta", ale treba najst rovnovahu medzi prirodou a civilizaciu. Aj Marx mal podobne nazory (ze by sa v zaujme rozvoja a zmodernizovana spolocnosti mohla zrusit rodina), a nejako mu to nevyslo.

Hlídání dětí má v současné době mnoho forem, od domácích chův po velká střediska umístěná poblíž velkých výjezdů z hlavních silnic. Téměř polovina matek předškolních dětí chodí do zaměstnání. Podle posledního výzkumu Úřadu pro sčítání lidu (Census Bureau) ze zimy roku 1984 byly jejich děti zaopatřeny takto: o 40% z nich pečovali příbuzní, včetně otců; o dalších 8% pečovaly jejich matky při práci, ať už doma nebo jinde; o zbytek se starali cizí lidé, a to o polovinu doma a o polovinu v zařízeních denní péče.
Nejrychleji roste systém ústavní péče. Jen od roku 1982 do roku 1984 se podíl předškolních dětí v zařízeních denní péče zvýšil o 56%. Teď už je v těchto zařízeních pravděpodobně třetina nebo i více malých dětí zaměstnaných matek, a celkový počet se rychle zvyšuje. Jak obhájci tak odpůrci vidí skupinovou péči ve velkých, státem povolovaných a řízených střediscích jako budoucí trend.
Toto masové přenechávání zodpovědnosti za výchovu dětí lidem mimo rodinu - zvláště státu a jiným institucím - je známkou velmi hluboké změny v dějinách lidstva. Představuje konečné vítězství průmyslové revoluce: industrializaci rodiny. Z hlediska ryze ekonomického je plýtváním přimět talentované jedince, aby opustili na značně dlouhé časové období pracovní proces a vychovávali své potomky. Důsledná aplikace principu dělby práce požaduje, aby "práce" zlidšťování, kulturní asimilace a morální výchovy našich potomků byla přidělena placeným pracovníkům. Jestliže se výsledky zindustrializované výchovy dětí občas podobají původní montážní hale Henryho Forda, nemělo by to být něco zcela neočekávaného.

masové přenechávání zodpovědnosti za výchovu dětí lidem mimo rodinu
více na http://www.volny.cz/petr.imlauf/OI/BULL32.HTM