Jesle nebo paní na hlídání

Hned v úvodu musím nesouhlasit s paní PhDr. Alena Javůrková, PhD, že jesle jsou tak špatné … . Myslím si přesně pravý opak. Můj syn do jesliček chodí velice rád, dokonce nás ráno popohání, abychom už šli.

Jesle jsou stale brány jako něco, hrozného, něco co přežilo z dob minulých. Kdy dítě v jeslích znamenalo společenskou nutnost. Sama jsem začala chodit do jeslí, když mi byl rok a půl. Spoustu věcí si pamatuji. Takže mohu srovnávat. Mnoho lidí si neuvědomuje, že v této oblasti se toho dost změnilo. Od komunikace tet s rodiči až po jejich přístup k dětem. Ve třídě je cca 10 dětí, maximum jsem zažila 15 během celého dne (ne celý den) na tři tety. Tety se dětem maximálně věnují (nemusí totiž prát, žehlit, vařit, nakupovat a uklízet). Dělají s nima takovou spoustu věcí, kterou bych neměla šanci zvládnout ani já. Dokonce bych si i dovolila podotknout, že v řadě oblastí převyšuje své „domácí“ vrstevníky.

Je zajímavé, že když jsem syna dala do jesliček v roce a půl na pět dní v měsíci a ve dvou letech na celý den tak jsem se setkala s negativní reakcí maminek zejména v mé věkové skupině, nebo maminek, které dítě v jeslích nikdy neměly a zažily až umístění dítěte do školky ve 4 až 5 letech (což popisovaly jako děs – vůbec se nedivím). Reakce maminek, které naopak dítě měly v jeslích, byly pouze kladné.

Další zajímavostí je, že se v šatně jesliček setkávám se spoustou maminek, které nemají český původ (Vietnam, Ukrajina, Slovensko, Polsko, země bývalé Jugoslávie). Dle toho usuzuji, že obdobná zařízení existují i jinde na světě a jsou hojně využívána.

Záleží na rozhodnutí každé maminky (rodiny) komu své dítě svěří na hlídání. Nemám přímé zkušenosti s českými chůvami. Ale to co jsem však několikrát viděla na hřišti mi dokonale stačilo, abych se tuto službu ani nepokoušela vyhledat.

Pro příklad uvádím tři postřehy „vlídného“ chování chův:
1) Tady sedím na lavičce, bolí mne nohy, nebudu za tebou chodit, tak se ode mne nehneš na víc jak 5 metrů jinak ti dám pořádně „na prdel abys sis to zapamatoval“ … do dvou minut následuje rána… . (Nevím zda-li se jednalo o chůvu, či o nervózní babičku)
2) Chci si přečíst časopis tak si dělej co chceš hlavně mne neotravuj … (chůva)
3) Co zase chceš, neotravuj … Buď zticha nebo už Ti jednu střelím … (chůva)

Vím, že mnoho maminek bude namítat, že má opačné zkušenosti, ale po zkušenostech v zahraničí kde jsem 2 x byla jako Au-pair, a tedy problémy „chův“ vs. rodin mi také nejsou zcela neznámé, jsem raději zvolila vyzkoušené zařízení s kvalifikovaným personálem … .