„Tak co junior? Už?“ „Ještě nee, dávám mu tak ještě dva dny a pak holt zase přistoupíme k proceduře.“ „A chudák!“ Tak takhle nějak už hezkých pár týdnů začínají skoro všechny mé telefonické rozhovory s rodiči. A co se za těmito zaklínadly skrývá? Asi uhodnete snadno – plenkové úspěchy jejich nejmladšího vnoučka.
Když mne některá mamka v parku nebo na hřišti viděla přebalovat dítě, byla jsem za exota.
Paní na hlídání nebo babička mají možná na problém jiný názor, ale ještě nenadešel čas učit dítě čistotnosti.
Těhotenství |
Dítě |