Re: Pěkné video k problematice každodenního obtěžování

Kudlo,

já jsem přemýšlela nad množstvím blbých zážitků na veřejnosti, které mají třeba Alraune nebo Monty, a nad mnohem omezenějším (nikoliv nulovém) množství zážitků mých, ačkoliv jsem vyrostla na hornickém městském sídlišti, kde doslova zmlátit děcka a fláknout manželce sice nebylo běžné úplně všude, ale zase nějaká těžká mimořádka to taky nebyla, a to, že děcka dostávala výprask za poznámky nebo za vysvědčení, byla akceptovaná výchovná realita. A v dospělosti jsem se částečně dozvěděla a částečně domyslela o jednom případu z blízkého okolí, kde šlo o zneužívání, ale "za zavřenými dveřmi".

Myslím, že tam hraje roli víc věcí. Jednak jsem se sice často pohybovala narvanou hromadnou dopravou, ale v době, kdy byla narvaná převážně školními dětmi či mládeží. Večer po tréninku pro nás do zapadlého koutu už tehdy občas jezdili rodiče, případně jsme jezdili hromadně celá tlupa.
Chodívala jsem přes lesopark, pamatuji jednoho "baloňáka", ale taky pamatuju, jak si jindy spolužačka na podobného týpka stěžovala, když došla k domu, a do lesoparku obratem vyrazili aspoň tři horničtí otcové, odhodlaní dát chlapíkovi na budku (myslím, že ho nenašli). Vnímalo se, že "na ulici je bezpečno", k sáhnutím se uchylovali "úchylové" a na ty by si na veřejnosti ostří otcové či vzteklé matky (i cizí, nejen vlastní) došlápli (a to i u pubertální mládeže), chlapů připravených dát někomu přes hubu bylo asi vcelku dostatek, když nad tím přemýšlím, vybavuju si situaci "dívka vyjekne v autobuse, o dvě sedadla za ní se zvedne hromotluk a zamíří k lepiči, který urychleně vystupuje a zdrhá". Zase je ale celkem pravděpodobné, že později večer slyšela mladá ženská spoustu debilních keců od přiopilých individuí - já to nezažila, protože jsem se v takové době tehdy hromadnou dopravou nepřepravovala.

No a ve čtrnácti jsem odešla na internát do maloměsta, kde a) znal každý každého b) kultura se odehrávala leda v kině a bloumat se chodilo jen do cukrárny na náměstí (slušňačky) nebo do hospody na okraji (rebelky), člověk nebyl venku v podstatě nikdy sám ani za dne, natož večer, a já navíc mládí trávila ponořená v knihách.