Re: Pěkné video k problematice každodenního obtěžování

Já si nejsem jista, Kudlo, že by se lidi tady dokázali úplně a dokonale odpojit od virtuální reality, protože i to je realita. Pochybuju, že z vyhrocené osobní diskuze se člověk odpojí a je úplně v pohodě...leda by byl fakt držený uměle v hladině, kde se ho nic moc nedotýká.

A já slovo zlomyslnost nevytahovala , mě by to ani nenapadlo za některými věcmi zlomyslnost vůbec hledat. Vlastně si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se zlomyslností směrem k sobě setkala a tohle slovo ani nějak nepoužívám.
To, že někdo chce zlomyslně ublížit, když se třeba nejapně zeptá nebo na něco poukáže, napadlo tebe. Já si to totiž nemyslím.

A ty příspěvky tady, o kterých jsem psala - se přiznám, že samozřejmě nevím, v jakém duchu se nesou .
Ale moc přátelsky to nezní - když někdo vytáhne věci, které si pamatuje na druhého roky, že se tu někdy někdo kdysi naivně svěřil, to mi přijde přes čáru.
Pár lidí odtud už kvůli tomu uteklo, žejo, nevšimla sis? Kolikrát napsali i proč.
Skoro bych řekla, že v těchhle diskuzích pak je touha vědomě druhého zranit, ublížit, zdeptat, zhodnotit, shodit - nebo se ti to zdá jinak?
a pak se ty diskuze mažou a mažou se i nicky a pak tu chybí...

Takže někdo opravdu žije i tuto realitu, za nicneříkajícími nicky se tu taky skrývají živí lidi.
Ideální nejsme nikdo...a je hezký, že se v téhle diskuzi ženy semkly, ale jinak...škoda mluvit, ranit se umíme navzájem dost dobře, ne?