29.6.2018 15:56:38 Delete
Re: Vysvědčení a známky
Pro mě bylo vždy rozhodující, aby dítě škola bavila. Když nebavila, řešila jsem, a zdá se, že správně.
Všechny holky jsou na osmiletých gymplech. Teda byly. V primě každá měla nějakou tu trojku, vůbec jsem to neřešila, ale vím, že čtyřky by mi vadily. Od sekundy postupné zlepšování, škola a jednotlivé předměty se pohybují na škále "baví" - "nevadí mi", výjimečně nesedí nějaký vyučující, ale zvládají to.
Momentální stav:
4. dítě: sekunda, vyznamenání, pochvala třídního učitele za účast v Bobříkovi informatiky s maximálním ziskem bodů (a po loňských počátečních problémech s matikářkou mimo jiné s jedničkou z matiky), v pololetí začla chodit do ZUŠ na výtvarku a kreslí a kreslí...
3. dítě: kvarta, vyznamenání, účast v krajském kole chemické olympiády, ve škole ji chytl předmět Rétorika, chce zkusit nějaký řečnický kurz, divadlo...
2. dítě: kvarta, přijetí na čtyřleté gymnázium (jiná škola, na odvolání), sice bez vyznamenání, ale zato s certifikátem FCE (úroveň B2)
1. dítě: sexta, samé jedničky (nečekané), ukončený 1. stupeň ZUŠ a opět samé jedničky a chuť pokračovat s klavírem dál, což mě potěšilo moc
Známky samy o sobě jsou věc pofidérní, úplně bych se bez nich obešla, kdyby nebyly, ale že jsou, tak na ně nedokážu nereagovat, a jo, mám z těch samých jedniček a vyznamenání radost. Ale stejnou radost mám i z té úspěšné zkoušky FCE a z klavíru a taky z toho, že to není "uf, konečně to mám za sebou", ale "jdu dál, nechci přestat".
Odpovědět