Re: Učitelky, jak poznáte, že jste udělaly dost?

Báro, jenže to je právě to...samozřejmě to tu bylo vždycky, ale hrotí se to...a prostě ty děti, co se rodí teď, jsou jiné, než byly ty třeba před 15, 20 a více lety.
Proto tu učebnici vůbec neotevřou...některým stačí to naposlouchat, jiné to prostě vypustí úplně, nepovažují to za důležité.
Jsou taky různé druhy pamětí, někdo se ani z otevřené knihy nenaučí...

Ale co je důležité ( a co samozřejmě se tady moc v potaz nebere) - protože mnoha dětem chybí v datu narození analytická devítka,...kterou jinak my všichni narození před rokem 2000 máme, chápou věci prostě jinak, než my všichni...a potřebovali by učebnice udělané jinak, jiný způsob výuky a tak. Je jiné tisíciletí a malinko dost "jiné" děti.

Já přece neříkám, že ty jsi a nebo někdo tady že je špatný učitel, to by ani nevznikla tahle diskuze...snažím se říct, že chybka je ještě někde jinde, než pouhém v nezájmu (nebo neschopnosti) dětí a rodičů.

Já třeba nemám jedno čísílko s přísně logickou pamětí...chápu věci po svém, ale zas je chápu v obrovské šířce...je to dobře, nebo špatně? v tom, co dělám, je to dobře...prostě vybrala jsem si takové povolání, kde tohle uplatním. Ale nikdy jsem nespočítala vlak z bodu A do bodu B.
A co ta děcka, co jsou třeba narozena 2.2.2000? To je hodně specifické dítě...výrazné, ale bude mít své vnímání možná ne dobře pochopitelné jiným lidem.
Nebo moje dítě, které má dvojku, pětku a jedničku? Je empatická, svá a jde si za svým cílem...
Samozřejmě těch faktorů na hodnocení je spousta, nedá se to jen takhle, i kdy při letmém pohledu budu vědět, co za osobnost se tu za tímhle datem schovává...

Proč asi přibývá tolik dětí, co mají svůj vlastní svět? Vlastní vnímání? U třeba autistických dětí - u těch to respektujeme, protože víme, že není v naší moci to změnit - to je opravdu už svět za hranou...ale u těch, kteří to ještě korigují bez nějaké viditelné zvláštnosti?
Oni mají prostě mnozí z nich jiné vnímání, jiné priority...a prostě to, co se dneska učí ve škole, vnímají jako zbytečné...a já se jim někdy vůbec nedivím.
O těch důležitých věcech se tam často nedozvědí.

Naše mladší děti nešlo motivovat...nebylo čím. To, co chtěly vědět, věděly z toho, co si našly a z domova z dlouhých rozhovorů a z našeho života a některé předměty dcera dodnes sabotuje...například historii v datech.