Všem, co mne posledně podrželi (pokračování tématu o odmítání dcery)

Ještě jednou díky.

Díky Vám a pondělnímu posezení u psychiatričky se mi povedlo sednout na vlnu racionality a stále se na ní vezu. Dítě je na prázdninách u táty, díky tomu si v klidu urovnávám myšlenky i její pokojík. Realizuju se v pomoci tátovi, který se vrátil z nemocnice a daří se mi i s nadhledem komunikovat s mamkou. Sice občas startuju a nebo brečím jak želva, ale i to už je podle Dr. pokrok, že dokážu emoce dostat ven hned a nečekám, až se složím... A po strašně dlouhé době
jsem dneska od mamky uslyšela ŽE JSEM MĚLA V NĚČEM PRAVDU!!!

Léky mi nechala stejné a ve stejné dávce, budu k ní teď chodit co 14 dnů, byla jsem u ní v pondělí a ve čtvrtek ráno.