Re: Láska kočičí

Nejstarší kočka je lehce neurotická, hned se leká, když sama nemá náladu, nedá se pohladit. Nejraději spí, hračky jí neberou, jen kouká z okna nebo spí, nebo se nás pokouší odlovit. Ale když má mazlivou, ulísala by se. Kytky jen něžně ožužlává a nechává žít. Vrní vzácně a velmi decentně. Nově sleduje menší "bráchy" a když se při jejich bratrovražedných potyčkách přiblíží moc blízko k ní, rozdává výchovné pohlavky. A když některý kýchne, škytne nebo zakašle, hned ho běží olizovat a opečovávat.

Kočičí bratři, čtyř měsíční koťata, jsou děsný divoši, nenažranci, zvědavci a mazlilové. Ocucávají nosy, uši, prsty, když přijdu z práce, upocená a špinavá, milují mi olizovat krk, čelo, ruce... Vrní i když jen pomyslím, že je podrbu a pěkně hlasitě a pěkně dlouho. A ten jeden, hned jak se ho kdokoli dotkne, okamžitě padá jak podťatej na bok a nastavuje se na drbání. Jo a chodí spolu na bedýnku, někdy trůní oba, někdy jen jeden a druhý hlídá. A i když jedeme na veterinu s jedním, bereme je oba, nesnesou odloučení.

Všichni tři se olizují navzájem - uši, hlavu, na zádech - čistí se tam, kam si sami nedosáhnou.