Re: Na pracaku déle nez rok- vhodné zamestnani

Jé Kroniko, tak to moc gratuluju. To mám radost. Fakt. Kdo to nezažil, tak to nepochopí, jaké to je být stále odmítána, jak se to dokáže podepsat ne sebedůvěře.

Že to byla dřina, viď? Já jsem takhle bojovala v roce 2012/2013 něco málo přes rok. Nikdo ti nepomůže, když člověk není ranař a neumí se správně "chvástat" je to o dost těžší. Nikdo ti nepomůže a naopak, mnozí dokážou mít řeči o tom, že kdo chce, práci si najde, o tom, že pokud nejdeš za kasu nebo zametat ty ulice, tak se ti nechce dělat apod. Pracovnice na úřadu práce mě nikam neposílali. Pořád nedovedu pochopit, kde se berou ty názory, že lidi chodí s "papíry" od úřadu práce do firem "pro razítko". Mě vždy přednice informovala, že tam a tam někoho hledají a že bych to mohla zkusit. Skoro vždycky to bylo už neaktuální, protože jsem sama hledala, tak jsem tam už sama poslala životopis, často už jsem měla i po konkurzu. Na úřad práce jsem chodila cca. po měsíci. Když jsem chtěla zkusit rekvalifikaci, tak vyžadovali potvrzení zaměstnavatele, že se zavazuje mě zaměstnat, aby mohli rekvalifikaci proplatit. Což pochopitelně nikdo neudělal.

Co se kamarádky od zakladatelky týče, tak mě fascinuje, že někdo úzce specializovaný (jak sama píše, tudíž min. středoškolsky vzdělaný) netuší, že by měl hledat sám a spoléhá se v tomto na úp. To jsem zažila jen u lidí, kterým nebylo příliš dáno (kulantně řečeno). A taky mě zaráží, že ani po roce žádnou práci nesehnala. A to píšu jako člověk, který byl sám dlouho bez práce. A to jsem si "vybrala" nejhorší roky (2008/2009 a 2012/2013). A to jsem měla malé dítě a minimální praxi a přesto jsem na výběrová řízení byla zvaná a kdybych měla víc praxe, myslím, že bych ani tehdy nebyla bez práce tak dlouho. Kdo ví.

Dneska je problém sehnat lidi. Aspoň u nás. Ne, nebydlím v Praze, ani ve velkém městě. Firmy u nás nemohou několik měsíců sehnat dostatek lidi do všech pozic. Jedna firma sháněla hlavní účetní, po několika měsících marného hledání vzali holku bez praxe, protože zkušené účetní práci mají. Před třemi lety něco naprosto absurdního. Všude visí inzeráty. Manžel potřebuje spolupracovníka. Není. Už i vídám řidičky autobusů, velmi mladé dívky. Apod.

Já jsem v řádném pracovním procesu od konce roku 2013 a to jsem ještě dvakrát přestoupila na lepší, ale ten strach, že tohle zažiju znovu mám v sobě pořád. Pořád se bojím, že práci mít nebudu, že budu zase "socka". Nemyslím finančně, ale myslím ten "status". Si říkám, že tohle nebude asi úplně normální, že bych měla navštívit možná psychologa.