Zůstat na stávající ZŠ nebo přestoupit?

Zdravím, mám dotaz. Kluci dvojčata, narozeni hodně předčasně, do první třídy dostali odklad kvůli nezralosti. Nastoupili v 7,5 letech do logopedické třídy, kde je 12 dětí a individuální přístup. Oba měli vadu řeči, která je již téměř odstraněna a jeden z nich má psychiatrem diagnostikovanou úzkostnou poruchu, léky nebere. Oba jsou citlivější, žádné ostré lokty atd. V této škole měli původně absolvovat první třídu a do druhé nastoupit již do spádové školy, kde o nich vědí a s nimi jich bude ve třídě 30. Za rok udělali oba velký pokrok jak v řeči, tak v odbourání některých úzkostných projevů. Jenže před pár dny mi bylo nabídnuto, že by mohli být v této škole ještě jeden rok, aby dopilovali tu řeč. Ta vada už není vůbec taková, že by nemohli do běžné školy. A já nevím, co teď. Kluci chtějí zůstat tam, kde jsou. Ale je pravděpodobné, že pro ně, jako pro druháky, nebude místo v družině, což by pro mě byl technický problém. Ve spádové by ji měli. Já jsem s tou školou taky velmi spokojená, vládne tam klid a pohoda. Někteří členové rodiny jsou rezolutně proti tomu, aby tam ještě zůstávali. Prý z nich dělám skleníkové kytičky, že se už potřebují začít pořádně otrkávat v běžné škole a velkém kolektivu a čím dřív, tím líp. Že přechod na jinou školu do třetí třídy bude horší, než do druhé, jak kvůli více stmelenému kolektivu, tak kvůli většímu zvyku z té pohodové školy, vyplývající z toho malého počtu žáků. Mám z toho trochu strach. Taky asi náročnost v učení bude jiná. I když i tato jejich třída jede podle osnov pro ZŠ. Na spádové jedou matematiku podle Hejného, tady klasickou, ale pár příkladů z Frause měli. Ve třetí třídě je už náročnější učivo a skloubit nový kolektiv, novou školu a těžší látku, by možná bylo fakt náročnější. Zároveň se bojím, že ten přechod teď nedají, nebo minimálně ten jeden, že se zhorší projevy té úzkosti a já si budu vyčítat, že jsem je ještě rok mohla nechat v klidu. Říkám si, že za ten rok by zase mohli o něco vyspět a získat větší sebevědomí, aby je pak ten velký kolektiv tak nepřeválcoval. Nebo jsem možná fakt jen matka kvočna. Potřebuju se rozhodnout správně, abych nelitovala. Jak byste toto řešily vy?