Re: Jsou děti vysokoškoláků úspěšnější?

Val,
no, my právě ne. Vlastně, když bych to převedla do dnešních poměrů, tak moje matka (která je sice prapodivná co do morálně volních vlastností, ale rozhodně není blbá ve smyslu nevzdělaná nebo s omezeným rozhledem) praktikovala přesně to, z čeho se mi ježí chlupy i tam, kde je nemám, když to čtu na Rodině. Ona si se mnou nikdy normálně nepovídala nebo nehrála, ona mne neustále "rozvíjela". Třeba při těch cestách do Prahy za kulturou mne neustále z něčeho zkoušela a úplně nejhůř jsem snášela, když mne předváděla svým kámoškám jako cvičenou opici. Strčila mi třeba před nos otevřenou knihu s nějakou básní, ať si to přečtu, pak ji zaklapla a já to musela odrecitovat - hleďte, jakou má moje dítě fenomenální paměť! Nesměla jsem se dívat v TV na nic zábavnýho, o čem si druhý den děti ve škole povídaly (a já byla za blbce, že jsem to jediná neviděla), ale na naučnej dokument mne klidně probudila v deset večer a kdybych zavírala oči, tak mi do nich snad narve sirky.
Nesnášela jsem to a díky Bohu, že jsem u ní žila jen krátce a většinu dětství jsem mohla strávit u babičky, která ode mne chtěla max. to, abych jí vyluxovala a zahrála si s ní žolíky.
Vtipné na tom je, že dneska matka kňourá, jak si nemá s kým povídat, protože ty její kamarádky vůbec žádný "kulturní" zájmy nemají, baví se o těch chalupách a zahrádkách, o vnoučatech apod., a ona si může akorát tak vyplňovat testy na netu nebo se dojímat svojí sečtělostí při sledování vědomostních soutěží.