Re: Co po nás zůstane?

Valkyro, to je neuveritelne, jak si pamatuješ, co ti kdo řekl. Mne do života žádná učitelka nikdy nemluvila, nikdo mne nehodnotil a nevestil budoucnost. Vdavala jsem se ve 22 letech jeste na VŠ, rodiče byli spis proti, stejne jsem se rozhodla sama. Proste jsme se chtěli vzít, bez důvodu, jen ze spolu chceme byt. O dětech jsem uvažovala tak, ze ano, nejspíš dvě, kluka a holku Narodil se syn, pak dcera, pak jsme si řekli, ze tri by byly fajn. No a pak manžel chtěl čtvrte, ze prý holčičku, aby to bylo vyvážené Ukecaval mne několik let, až mne ukecal, tak tu holčičku mame, a je skvělá....jen tedy asi i kvůli dětem jsem skončila na operaci patere, tak ma teď manzel všechny čtyři deti na starosti sám O velke rodině jsem nikdy neuvazovala a mam ji, všechny jsou zdravé a chytré, a mam dobrý pocit z toho, ze na světe jsou