Sebeobrana aneb Telefon mě zachrání

Dostala jsem tip na knihu Moderní sebeobrana. A našla jsem tam něco, co mě překvapilo. Tak se chci podělit. Je to v návaznosti na dceru, která se nemohla dovolat matce a sedla si do auta k cizím lidem. Ten příběh jako takový teď neřeším, ale navedlo mne to na vzpomínku na tu knihu.
Já, když jdu někdy sama v noci domů, a potkám nějaké rozdováněné dospělé/dospělého, vždycky jsem si myslela, že je ok "trik", když předstírám, že jako telefonuji s partnerem, který už na mě čeká doma. Tak jako oznamuji, že ať postaví na čaj, že se blížím a pod. No, a autorka v knize píše, že to je vlastně špatně. Předstírání hovoru mi zkresluje realitu, nesoustředím se na případné nebezpečí. A pro potenciálního padoucha to je zase znamení, že se fakt nesoustředím, a tudíž mé reakce mohou být oslabené. A že bohužel kolik žen, které opravdu hovořily s partnerem po telefonu, si myslelo, že jsou "v bezpečí", a partner měl pak napadení ženy či její znásilnění z první ruky přes mobil. A než se buď zmohl na to dopravit se na místo činu, případně zalarmovat policii, tak už byl pachatel pryč. A jedna žena takhle volala partnerovi z taxíku, a taky jí to bylo bohužel houby platné.
Jo, jinak si domu beru Uber, ale když jdu třeba od metra, je to 5 min, tak to jdu pěšky.
Knihu mám teprve rozečtenou, něco jsem už znala z minulosti, něco je pro mně novinka.