Zmatenost a zbytečnost

Asi už toho tady bylo hodně, ale nestihám všechno číst a vážně nerozumím, tak prosím, jestli máte nějaké postřehy k věci nebo se cítíte podobně, pomozte mi udělat si v tom trochu jasno.

Nerozumím uprchlické krizi. Nevěřím zprávám. A čtu je, vidím, slyším. A bojím se. Nemůžu polknout to množství. Ano je mi líto žen a dětí. Ale nevěřím, že toto - původní pozvání frau Merkel - je příčinou jejich příchodu, nechci hovořit o jakémsi komplotu, ale nechápu, proč se tak šílené sumy vydávané na pomoc migrantům nevydaly opačným směrem, na nápravu jejich prostředí. Jsou za tím mocenské boje a politikaření, o nichž nemáme ani ponětí, ale důsledky budou naším denním chlebem.

Mluvíte o tom, že se nás to zatím nedotýká. Chci vám říct, že už ano. V herně (stacionáři, klubu, nechci být konkrétní) se min. týden zjevil arabský muž s chlapcem na vozíku s DMO.
Terapeutky se zachovaly korektně, chlapce převzaly, jezdily kolem něj autíčky a mluvily na něj česky a anglicky, prý se učí, aby opakoval jednoduchá slova. Muž z Egypta (prý) chvíli koukal do mobilu a pak pronesl - "ja být dřív pět" a odešel.
Takto to nefunguje, není to hlídárna. Provozoval to tři dny, než mu sama šéfka vysvětlila, že musí být s chlapcem přítomen, pak zůstal. Kluk je krásný, má půlmetrové řasy, černé oči, je usměvavý.
Generace našich dětí je vskutku nepředpojatá. Můj kluk byl novým objektem nadšen, chtěl mu pomáhat, chtěl si s ním hrát. To je v pořádku, nicméně tím pádem nedošlo na terapii mého syna.

A to je jeden chlapec. Kolik jich bude za půl roku, za rok? Tady, ve školách a jinde. A nemluvíme zde přece o dětech. Kde budou ti dospělí, muži a ženy, a jak moc se jim budeme přizpůsobovat my všichni, jako se stalo nám v těch prvních popisovaných dnech?

Nejde to zastavit a nejde tomu dát řád - ? Opravdu to muselo být?
Přikládám video vztahující se k počátku příspěvku:
https://www.facebook.com/prebudeni/videos/1081277735239502/?theater

A zbytečnost? Měla jsem nedávno čtyřicet. Žiju sama s mentálně postiženým synem. Před půlrokem jsem měla nějaké plány na ten "střední věk", teď nemám. Nemám a nechci nic, všechno mi přijde zbytečné. Ne, nemám depku, je to nihilismus, všechno zbytečné. A co dál?