Třídní schůzky a chování rodičů

Čím dál tím hůř snáším třídní schůzky a čím dál víc obdivuju učitele. Chování rodičů je otřesné a právě na rodičáku se ukazuje, že děti jsou jejich obtiskem (většinou). Tak například se spolu nahlas vybavují, i když mluví učitelka. Mají potřebu rozebírat na schůzce pouze a jenom svoje dítě - jeho domácí přípravu, chování, výchovu. Berou s sebou na schůzky malé děti, které ve třídě dělají bordel a rodiče si jich nevšímají - zpravidla je usměrní cizí rodič. U menších školáků navíc mají zejména matky tak neskutečné požadavky a jsou tak přehnaně starostlivé, že jejich děti lituju a před učitelkou smekám. Taky jsem nezažila rodiče, který by uznal, že jeho dítě může být nedobré. Každý si své dítě zásadně obhajuje a když jsem učiteli řekla, ať v případě potíží s mým synem řeší situaci ihned na místě fackou, nikdo z rodičů ani nepípl a u nich doma to bylo téma č. 1.
Rodiče jsou neochotni s čímkoliv pomoct, do čehokoliv se zapojit, po výzvě učitele nikdo nemluví, ale po skončení schůzky jsou všichni chytří jak rádio.

Omlouvám se za tak negativní téma, ale jsem toho teď plná a ráda bych si přečetla vaše zkušenosti a taky názory učitelek. Jak to všechno zvládají a jak se projevují rodiče u nich.