Co by měl vzdělaný člověk znát?

Ve vedlejší diskusi v Kroužcích to možná vypadá, že kálím ostošest do domácího hnízda. Ale ono to tak v zásadě není. Abych to ilustroval, a taky s ohledem na to, že sem chodí poměrně dost učitelek, u kterejch by mě mrzelo, kdyby to vztáhly na sebe, překlepal jsem pár úryvků z knihy, kterou si před lety rád pročítal a předpředevčírem jsem po ní šáhnul před spaním. Dneska ráno jsem se v tramvaji pročet k stati, která se přesně trefuje do toho, co chci sdělit. Přísahám, že je to čistá náhoda (pokud na náhodu věříte) – autor je Amík a je to dvacet let starý, a autor o českým vzdělávacím systému nejspíš neví ani "ň":

"Co by měl vzdělaný člověk znát? Ve škole se téhle otázce věnuje málo času. Škola totiž už ví, co máte znát: slovní zásobu k systematickým jednotkám v biologii, zápletky z různých dramat literatury minulého století a jak dokázat některou z pouček o trojúhelnících. Když se však pokusíte přimět počítač poznat věci a na základě toho „inteligentně“ jednat, ukáže se, že tohle vůbec nejsou ty věci, které potřebují vědět. Počítače potřebují znát, jak co dělat, jak porozumět tomu, co udělali jiní, a jak se poučit z předchozích chyb. […] Ale přestože víme, jak se lidé učí a jak vzniká inteligence, zůstávají školy pevně zakotveny v učebním modelu, který zdůrazňuje fakta a bagatelizuje skutečnou činnosti. […]

V poslední době se stalo módou definovat inteligenci využitím různých „seznamů gramotnosti“. Knihkupectví jsou plná seznamů různých druhů faktů […] – všechny údajně vysvětlují, co musí člověk přesně znát, aby byl „gramotný“. Chce se tím říci, že být vzdělaný znamená hodně toho vědět. […] Nevěřte tomu. […]
Samozřejmě neškodí tyto věci znát. Ale rozhodně škodí se utvrdit v tom, že by člověk tyto věci znát měl a že právě v tom spočívá podstata učení […]

Fakta nejsou mince a jejich zvládnutí nevypovídá nic o hodnotě vzdělání dotyčné osoby. […] A co je oběživem v učení? Je to připravenost se zmýlit, ochota neuspět a schopnost soustředit se na vlastní zmatenost v naději, že se dopracuji toho, jak věci objasnit. Z toho důvodu je způsob, jak se učební látka zprostředkuje, důležitější než látka sama. Důležité totiž není to, co víte, ale jak jste k tomu přišli. […] učení znamená získávání znalostí ve službě nějakého cíle. […] Pokud ale nepovažujete za svůj cíl úspěšné vykonání testů, sotva se s tímto přístupem setkáte. […]

Jestliže nemá smysl znát fakta, co tedy má smysl znát? V prvé řadě jsou to dovednosti, jako je čtení, psaní a počítání. A jsou také jiné, už ne tak základní dovednosti, jako je dobře mluvit, slušně vycházet s lidmi, pochopit svět, v kterém žijeme. Také stojí za to poznat různé procesy: politické procesy, psychologické procesy, fyzikální procesy, ekonomické procesy. […] A stojí za to seznámit se s případy. Co je to případ? Jestliže se student zajímá o nějaké téma, bude pro něho důležité uslyšet historky, které objasňují pravdu o tomto tématu, a zkušenosti jiných lidí v tomto směru. […]

Abyste byli vzdělaní, musíte vzít svoje vzdělání do svých rukou. Abyste se něco naučili, musíte něco konat a všímat si toho, co vám v tom konání brání, tak abyste mohli změnit svou základnu znalostí vědomostí a zkoušet věci znovu. […] škole věnujte jenom tolik pozornosti, kolik je nezbytně nutno, a pamatujte si, že škola a učení spolu jen velmi málo souvisejí."

(Roger C. Schank: „Co vědět a jak se to dovědět,“ 1995. Autor je počítačovej vědec a kognitivní psycholog, profesor elektroinženýrství a počítačový vědy a profesor psychologie a výchovy a sociální politiky. Zabejvá se pochopením funkce lidský mysli, zejména toho, jak je chápána řeč, jak funguje lidská paměť, jak dochází k učení, jak funguje logický myšlení, jak učit děti, jak přimět počítače, aby napodobily lidi. Do r. 1995 byl autorem 14 knih o tvořivosti, učení a umělý inteligenci)