Každá rada drahá. Vykašli se na tady ty řeči - proč jsi to udělala takhle, mělo to být takhle, teď už stejně čas nevrátíš. Je třeba hrát dál, i když trumfy v ruce drží někdo jiný
Ty nejhorší karty nemáš, klid
Koukni, jestli je ex debil (to my nevíme, to víš ty), tak s tím neuděláš nic, a může se z toho klidně vyklubat syndrom zavrženého rodiče, přičemž ten zavrženej rodič (dítětem) budeš ty. To ti fakt nepřeju, ale pokud to nastane, tak jsi v ... temnotě největší, protože u nás je minimum psychiatrů a psychologů, kteří s tím umí pracovat, a hlavně uznat, že se to může stát i matce (často to totiž bývá naopak, zavržený je otec). Zabývala jsem se tím kolik let pracovně, fakt o tom něco vím. A začíná to přesně tímhle - u tatínka pohoda klídeček, všechno je povoleno, ale vyčerpaná matka snažící se o jakýs takýs řád a výchovu se stává méně a méně oblíbeným rodičem. Když se k tomu přidá navádění od otce, je na průser zaděláno.
Pomůžou v podstatě jen dvě věci. Prvně to těžší - snažit se úplně maximálně vycházet PO DOBRÉM s exem (nebude-li naštvanej, nebude mít nutkání hučet do holky pitominy), je to strašně těžké, hrozně moc, ale není jiná cesta, jestli nechceš ublížit dítěti. Třeba s pomocí psychologa, vím, že to je fakt fuška (ano, opravdu se musíš naučit nevšímat si všech těch naschválů, zvěrstev a zhůvěřilostí od exmanžela).
Nech je oba dýchat, když jsou spolu. O dceru je v tu chvíli postaráno, je se svým tátou. Když se vrátí k tobě, nastává ta relativně lehčí část - věnuj se jí. Aby si byla absolutně jistá, že ji miluješ, i když si teda neumyje ty ruce (třeba se tomu společně zasmějte), projev radost nad tím, že se u tatínka měla hezky a že ji podporuješ v tom, aby si uměla s tátou užít společné chvíle. Ano, je to pro tebe strašně náročné, to je bez debat. Je třeba aby sis ty dny, kdy bude malá u táty, hodně odpočinula (tj. neřešila stres z toho, že máš ženatýho milence), a když je dcera s tebou, věnovat se jí na 100% procent.
Jestli pojedeš dál, tak jak do teď, bude to jen a jen horší.