Škola - raději jako povinnost, nebo pohodu?

Zajímalo by mě, kterých rodičů školáků je tu víc:

1) těch, kteří si přejí, aby jejich děti od začátku vnímaly školu jako povinnost (takže pravidelné psaní úkolů, učení se na dobré známky...), v podstatě přípravu na vyšší ročníky a později zaměstnání, a jsou (ti rodiče) v podstatě ve stresu, když jejich děti "berou školu na lehkou váhu".

2) těch, kteří si hlavně přejí, aby děti těšilo chodit do školy a učit se, a nemají strach, že když se nepojede na výkon, dítě se v pozdějším životě nedokáže dobře uplatnit.

Znám oba typy a ráda bych zjistila, jestli tu něco převáží. Možná jsem je trochu vyhrotila, ale zkuste se přiklonit k tomu, který je vám bližší (třeba si představte, že máte na vybranou ze dvou tříd, a v každé se učí úplně jinak - v té první je podstatný řád, plnění povinností a výkon, v té druhé volnější projev osobnosti, v něčem dobrovolnost, pokud možno žádný stres). Děkuju za všechny názory.