1.4.2015 7:36:23 Gavašetka
Re: Pomluvy od příbuzné - pokračování
Alixo,díky za upřímnost, s níž jsi tady vše popsala, zdá se mi, že v případě, že teta je dvojče zemřelé maminky, je to prostě složitější než v jiných případech... DPS, jak už zdew někdo vysvětloval, je pro hodně samostatné klienty, takže oni se zas tak moc nestarají, není cílem "přepečovávat". U tvé tety, zdá se mi, je těžké odlišit, co je povaha a co je (s velkou rezervou) diagnóza. Zdá se, že v některých případech je schopná si věci zařídit, zkus o tom popřemýšlet, jestli si něco taky zařídila sama bez tebe,myslím, že příklady najdeš. Z toho bych vycházela. A pak bych přemýšlela o hranici, kdy jsem ochotná se angažovat - a myslím, že bych rychle došla k tomu, že potřebuju někoho, kdo mi ji pomůže nastavit,někoho nestranného, myslím, že bych si asi domluvila konzultaci u nějakého terapeuta /jde to i zdarma např. v rámci rodinných poraden/. Abych kvůli tetě nezničila sama sebe a netrpěla moje vlastní rodina. A podotýkám že to bych udělala i v případě, kdyby teta byla naprosto skvělá a spolupracující, i tehdy bych totiž mnohla narážet na limity, co jde zvládnout. Ptřeju hodně štěstí!
Odpovědět