2.3.2015 22:25:39 *Hanka* & Lucinka
Re: Drobný zákrok u syna a babička
tak zrovna já jsem jedna z těch nar. 1975 - Několikrát jsem byla hospitalizovaná bez maminky
.
V 6-ti letech hospitalizovaná v nemocnici se zánětem močáku. Úplně si pamatuju, jak jsem čůrala krev, plakala a sestra tam na mě řvala.
Následná hospitalizace cystoskopie pod narkózou, po narkóze jsem plakala, chtělo se mi zvracet, sestra po mě hodila emitku a řvala na mě "hlavně si nepoblij postel, já ti jí nebudu povlíkat, já tady od toho nejsem".
Všechno souvisí s urologií a dodneška mám totální trauma z urologie. Bohužel dodneška čas od času mívám urologické problémy. Jakmile mě začne pálit močák vzpomenu si na ty hrůzy co jsem tam musela zažít.
Pamatuju si, jak tam mamka sehnala přes známé jednu zdravotní sestřičku a ta když měla noční, tak to byla pro mě spása - pouštěla mě na chodbu za oddělení, kde jsem se tajně mohla setkat s maminkou. Neskutečně potupné, přesto to tenkrát jinak nešlo
a mamka byla vděčná za Katku, která jí dávala zprávy a pouštěla jí za mnou.
Dnes je to naštěstí úplně jiné - ač už dceři 6 let bylo, tak když se řešila adenotomie v 6 letech a 2 měsících nikdo vůbec neuvažoval že by mě tam nenechali. Pomalu se mi omlouvali, že pokud bychom tam musely přespat, musela bych si to hradit sama, protože to pojišťovna nehradí, ale o to, že bych tam nebyla nikoho ani nenapadlo.
Odpovědět