Re: Iniciační rituály v ČR

Já mám obecně problémy, pokud je někde hodně lidí. Sama jsem taneční neabsolvovala nebylo mi to umožněno podle mých představ, tak jsem to raději vzdala. maturák jsem nějak vydržela. naštěstí jsem tančila se svým přitelem (dnes manželem)- kdybych měla shánět nějakého tanečníka ze spolužáků, asi bych se s nikým nebyla schopná domluvit, nebo by na mě zbyl někdo "šílený". Byla jsem vždy dost bez kamarádů, protože jsem nikam nesměla chodit...
Trochu jsem měla trauma ze synovo tanečních, ale zvládla jsem i tanec, i když to neumím. Syn je zlatej chlap (trpělivej, milej), takže jsem si to docela užila. Za rok mě s ním čekají taneční. Hrůzu mám už teď, ale úspěšně to před nimi tajím.
Jako rituál to nějak nechápu. Spíš jako normální společenský život (který já jsem v pubertě skoro nesměla mít).
Svatbu bych dnes doporučovala svým dětem spíš malou. Ale jsem rozhodně pro svatby. Ale tradice typu únos nevěsty, chomout na krk nebo koule na nohu mi přijde fakt trapný... Ale zase jsem poznamenaná tím , že nemám moc kamarádů (o partě ani nemluvím)...
A nejdebilnější rituál, je zapíjení dítěte tatínkem. To mi přijde pro tu ženskou po porodu dost potupný.