Re: Minipovídka na pět slov

„Ale né kruhy, vole, pruhy!“
„Ale né, nikoho sem neposílej, já to posekám...“
„Hele vole, nejsem po vopici, já to posekám, chtěl sem se jen zeptat.“
„Hele jak jako dobrej pokus? To neni fór! Prostě sou tu pruhy!“
„Né, Franta tady není, už tu měl bejt dávno. Sem snad jeho máma? Zavolej si mu sám!“
Hodil nakvašeně mobil do náprsní kapsy a díval se zamyšleně na lán před sebou. Zlatavé obilí vypadalo jako pročesané obřím kartáčem. „Dyby to byly kruhy, je to jasný UFO jak na Discovery kanálu, ale takle fakt nevim,“ prohodil sám k sobě, potřásl naposledy hlavou a začal šplhat do kabiny. Ještě rychlý pohled na oblohu: ani mráček, ideální počasí. Navíc s těmi pruhy to půjde rychle, bude vlastně sekat jen polovic.
Byl sotva v polovině lánu, když přes kabinu padl stín. „Sakra, to se to ňák zatáhlo,“ pomyslel si, „hlavně, abych to stačil dosekat...“
Vesmírný koráb vysunul přistávací podpěry, proti kterým byl kombajn veliký sotva jako mraveneček. Spodek byl vrubovaný, aby bránil klouzání, ale nebylo to třeba, zkušený pilot snadno udržel stroj pouhých několik centimetrů nad povrchem a ještě pár vteřin - během nichž teplo spolu s tlakem vymodelovaly napříč už existujícími pruhy další - držel kurs, než si sedl. Uprostřed se bleskově otevřel otvor a mechanická ruka se natáhla po zoufale ujíždějícím kombajnu rychleji, než bys řekl „komu se nelení.“
Mezi vzorky přibyl zajímavý tvoreček s železitou vnější schránkou, spásajícím porosty jedné z nejrozšířenějších rostlin v této části planetky rychlostí, která napovídala, že brzy zůstane o hladu: byla to snad příprava na fázi rozmnožování? Tomu by napovídal modrý odstín schránky, odlišná od jinak shodného exempláře zelené barvy, sebraného o hodinu dříve. Oba mířili na totéž místo s takovou přesností, že to nemohla být náhoda. Byli to snad sameček a samička chystající se k zásnubnímu tanci?
Každopádně živočich vypadal vzácný a vázaný za zcela jiný biotop, než jeho příbuzní, tolik hojní na asfaltových stezičkách, které si pracně lepili. Úmrtnost vzorků byla vysoká, ale nákladní prostor byl obrovský a stále téměř prázdný. To byla nesrovnatelná výhoda oproti konkurenci, která stále ještě využívala starší typy sběračů ve tvaru talíře. Naší zoo to dávalo jednoznačnou výhodu, a sypalo to: o pozemské pavilóny byl v poslední době enormní zájem.
Jen kdyby ty potvůrky tolik nechcípaly. Naštěstí je jich pořád dost.