Re: 100 let od výročí narození

Moje babička pocházela i s dědou z Berlína, byli Češi, zažili komunistickou revoluci (Spartakovce), freikorpsy, hyperinflaci, jejich rodiče měli firmu, v roce 1936 vítala spolu s ostatními Sokoly čs. družstvo na berlínském nádraží. V roce 1938 byl Sokol Berlín a ostatní čs. spolky zakázány a její rodiče internováni jako čs. občané.

Ona a děda uprchli jedním z posledních vlaků do Prahy, než bylo přerušeno spojení. Po Mnichovu ovšem její rodiče propustili a ve své firmě (s německým dohlížitelem) fungovali až do rozbití Berlína Rusy. Babička s dědou začali pracovat ve firmě nevlastního pradědy v Praze. Toho mj. i za pomoc Židům poslali do koncentráku a dědu s babičkou vyhodili.

Děda si našel jinou práci v Praze, babička zůstala doma, jakožto těhotná, děťátko ale zemřelo. Protože ji hrozilo nasazení do Říše, našla si práci v Luftschutzu, protiletecké ochraně, kde se rychle vypracovala na vedoucí telefonistku (mluvila i psala na stroji v obou jazycích). V květnu 1945 si v jejich bunkru udělal velitelské stanoviště gen. Kutlvašr, vojenský velitel pražského povstání, takže babička se stala členem armády... Když povstalci zajali zraněného syna gen. Toussainta, něm. velitele Prahy, byl mladý důstojník převezen ke střežení a ošetřování právě skupině telefonistek v centru povstání. Z krytu vyšli po skončení bojů 9.5.1945.

Následovalo pár klidnějších let, návrat pradědy z koncentráku, znovuvybudování firmy, únor, převod na družstvo, odchod pradědy i jeho rodiny z firmy... Babička pak leta letoucí pečovala o pradědu v pevném přesvědčení, že praděda má na péči jako odbojář a koncentráčník nárok. Nakonec jí péče nebyla uznána, protože pradědovi jako nekomunistovi (s trestem za komunistů, naštěstí jen podmínkou), status odejmuli... Babička se těsně dožila konce komunismu.