Re: manžel žije na chatu

Netuším, co je divného na chlapovi v nejlepších letech, chovajícího exotické ptactvo (sám takové znám, ale něco divného vídávám na jiných chlapech). Jinak nuda, stereotyp a jejich řešení jsou rady vhodné pro jiné situace, i když bezdětný pár může - znám spokojené bezdětné páry v tomhle věku, které ale mívají nějaký společný zájem, společný životní projekt. Ale jak píše Jarmilka, to je tady momentálně vedlejší, protože žádným ozvláštněním života se tahle situace nevyřeší, vypadá to jako typická závislost, on se chová jako typický závislák - je to závislost.

Slovo závislost se často používá humorně, v přeneseném smyslu, skutečná závislost ve zkratce znamená, že člověk objeví snadné dostupný podnět k navozování příjemného stavu, navykne si na to tak, že není sám schopen se toho vzdát a postupně tomu podřídí celý svůj život. To poslední je podstatné a legrace to není. Rada počkat, že ho to přejde taky nemá smysl, protože jestli opravdu podřídil život chatování, jak je popisováno, je to asi takový rozdíl, jako mezi chlapem, co chodí denně s klukama do Sportbaru, ale dá si říct a omezí to, a mezi chlapem, co denně v koutě vyžahne láhev rumu.

Pepině držím palce, ať se jí podaří manžela vyburcovat k léčbě, zní to drsně, ale vyburcovat by ho mohla pomoci finanční tíseň, tedy situace, kdy se bude muset nastěhovat zpátky k ní a tam může ona určovat pravidla. Zní to opravdu drsně, ať k tomu případně řekne svoje Jarmilka - ale v takovém případě to chce většinou důslednost ve stylu "buď léčba - nebo půjdeš z bytu." Jak může pokračovat vztah po úspěšné léčbě je otevřená záležitost a nemá moc smyslu to teď řešit, každopádně léčba závislosti bývá dlouhá, pro blízké psychicky náročná a s nejistým výsledkem, takže je možná namístě sama si sednout a nechat si v hlavě usadit, jestli o to opravdu stojí. Vím, že od stolu se to snadno říká a radí, takže opravdu držím palce, ať se rozhodneš, jak se rozhodneš, a přeju to nejlepší