napíšu ti náš příběh

Já jsem dávala dceru v 5 do školy, bylo jí 5 a 3 měsíce.Byla prostě hodně jiná, s nikým si nehrála, a když jsem potřebovala stahnou antivirový program nebo nastavit něco v pc nebo pustit dvd společně se zesilovačem, tak jsem řekla jí, od těch 4 let.Mně to nešlo, neboť to znamenalo nastavit několik věcí přes dálkový ovladač. Ona udělala a udělá z těchto věcí cokoliv. Dnes mám stejně starého syna a vím, že bych ho do školy nedala ani náhodou, protože je to ještě hravé dítě. Takže srovnání mám. Měla jsem domluvenou učitelku, která se jí bude věnovat, měla jsem domluvenou školu, všechno opakovaně. Malo třídka 5 dětí ve třídě. Každý den jsem jí osobně vyzvedávala ze školy, protože byla malinká. Za celé pololetí mi nic nikdo neřekl, nakonec přinesla 4ky na vysvědčení. V první třídě. V té době četla, počítala, měla upravené sešity, nádherně kreslila.Uměla hodně věcí co ostaní prvńáčci ještě neuměli, ti co měli jedničky na vysvědčení. Stahla jsem jí ze školy a dala jí na domácí vzdělávání.Nakonec šla do školy v zahraničí, přestože neuměla vůbec cizí jazyk, tak v té nové škole je hodnocena jako nadprůměrně inteligentní, krátím - prostě se všemi plus i s tím, že potřebuje speciální přístup. Protože předbíhá ostaní žáky velmi rychle a to přesto, že jazyk ještě moc neumí, dohání to tou inteligencí.Čte třeba v cizím jazyce jako blesk a vůbec tommu nerozumí, byla na čtecí soutěži jako reprezentant a nepoznali, že je Češka, ale nikdo se jí naštěstí nezeptal, zda rozumněla tomu co četla.V Čechách by ji utloukli, že je jiná, tady se snaží ji rozvíjet a podpořit v tom co umí.