Re: Islamista šokoval Belgičany: Respektujte nás, nebo zmizte

Osobně, narodila jsem,se jako ateista do ateistické rodiny. Přijala jsem to ač vyvstaly těžké otázky. Ve věku 8-12 let jsem,se pohybovala mezi křesťany (katol. i evang.), protože jsme bydleli na vesnici a hráli v kostelech, oni nás přijali i bez víry a my je s jejich vírou (oboustranně s jakousi bariérou, která někdy oboustranně mizela). 13-24 jsem si našla přítele Žida a moje mamka mi prozradila, že máme židovské předky, tak jsem byla otevřená a i liberální židovská obec mi byla otevřená. Přijali jsme se a nějak filosoficky koexistovali a občas se to nad očekávání krásně setkalo. Mezitím jsem cestovala po islámských zemích jako Írán a měla podnájemníka Iránce a kamarádky se provdaly za muslimy, až na opruz na Iránské ambasádě, že mám mít na vízu šátek žádná nenávist, naopak přátelství. Islám bych nepřijala za svůj, ale chápu myšlenku a ctím ho jako filosofii. Před několika lety moje sestra objevila hinduismus. Není to můj šálek kávy, ale seznámili jsme se, přijala jsem jeho myšlenky jako jinou filosofii, ráda kecám s Indy a oblíbila jsem,si i bollywood. Mezi tím vším jsem,se setkávala s buddhismem (např. moje lektorka terapie).

Vše se snažím poznat a,vše má krásnou myšlenku. Ale jak jde o poziční boje, i buddhisté jsou schopni vyvraždit jiné a jako,návdavek i sebe. (buddhisté např. černé čepice vůči žlutým).