Re: Jak se vyrovnat s neúspěchem, se zradou?

"...odkopnout mě a vůbec mu nedojde, že mě to vnitřně bolí."

Vílo, možná se v kolegyni mýlíš, když píšeš, že ji vůbec nedojde, že tě to vnitřně bolí. Nechci tvoji kolegyni křivdit, ale jsou i takoví lidé, kterým je to jedno, že někoho zranili, možná i ona patří mezi ně a jestli tě to bolí nebo ne, nad tím ona nemusí mít vůbec potřebu se pozastavovat.

Z mého pohledy a z mých zkušeností - proč bys nemohla říct, že tě to mrzí, že už spolu nepokračujete, když se bude některá z nich ptát. Je to přece přirozené, když ses na další spolupráci těšila a všichni to věděli. Nemohli byste na tom pracovat třeba všichny tři? Možná, že druhá kolegyně je skutečně lepší než ty, ale z tebe zase sálá nadšení a radost z práce. Je moc pěkné od tebe, že přiznáš, že druhá kolegyně je snad lepší než ty, pokud se tedy nepodceňuješ, ale ať už to dopadne jakkoli, právě v rámci toho zdraví, jak píšeš, si to budeš muset v sobě srovnat a kolegyni odpustit. Osobně se domnívám, že ti to půjde lépe, když na rovinu přiznáš, nejen sobě, ale i jim, že tě to mrzí, jak to dopadlo, to přece není žádná ostuda.