Přítelova dcera mě ničí

Zdravím všechny,
ráda bych se svěřila se svým problémem, který mě strašně ničí a musím to ze sebe dostat, jinak se zblázním :(.

Jsem rozvedená, bezdětná, je mi 35 a rok žiji s novým přítelem. Přítel má dceru (5 let) z prvního manželství.
Já se rozváděla proto, že jsem žila s manipulátorem, který mě psychicky týral. Přítel to měl ještě horší, jeho ex ho k tomu ještě bila a ničila. Na konci vztahu stihla ještě otěhotnět (ve svých 45 - on byl o 13 let mladší v té době). Chtěla ho dítětem vydírat a on s jeho povahou (pocity viny apod.) myslel, že to dá a nedal. Nakonec mu rozbila hlavu a on odešel. Dceři bylo asi rok a půl. Ona (zběhlá v rozvodech, má to v rodině, její matka utýrala dva chlapy) ho donutila pod hrozbou, že ji nikdy neuvidí, aby jí podepsal rovnou 5 tisíc výživného. On se bál a podepsal. Jeho ex pracovala asi dva roky v životě, od té doby je doma a nic nedělá, nechává se jen živit (teď je jí 50). Nadělala mu dluhy, které si při rozvodu raději vzal na sebe, protože se bál, že nebude splácet a přijde na něj exekuce.
To je v kostce, jak to vzniklo.

Nyní: chodili jsme spolu asi půl roku a byli jsme totálně šťastní, zamilovaní. Pořád mě chtěl seznámit se svojí dcerou, až jsem pak svolila. Já nikdy nechodila s mužem, který měl dítě a byl rozvedený, neměla jsem zkušenosti.
Jeho dcera se jevila jako milá holčička a já ji tak brala.
Teď už spolu půl roku bydlíme (přistěhoval se ke mně), dceru má každý druhý víkend a pak tři týdny o prázdninách a pak týden o jarních prázdninách a pak týden ještě na Vánoce. Tím pádem nám nezbývá čas na nás, protože si všechnu dovolenou vyplýtvá jen na dceru. A já začala trochu žárlit.
Abychom mohli mít alespoň týden dovolené spolu v létě, řekla jsem mu, že mu ji pohlídám napůl s babičkou. Souhlasil. Já jí vymyslela jako hodná teta program (její matka s ní nikam nechodí, bylo mi jí líto, tak jsem se snažila), aby si užila atd. Jenže mi pak došlo, co je zač. Chová se jako její matka. V pěti letech jsem zírala, čeho je schopná! Lže, nadává mi (matka ji asi štve proti mně), neustále mě školí, že všechno ví, že jí nemám nic říkat. Že tohle by nechtěla maminka dělala, jedla atd.., nesmím s tátou spát v posteli, nesmím se ho dotýkat atd. Nevěděla jsem si s tím rady. Přišlo mi to líto, já vím, že za to nemůže. Jen to byl ŠOK! Skončilo to tak, že po mně (v nečekané chvíli) hodila kostkou a rozsekla mi ret. Ovládla jsem se, ale od té doby ji nesnáším.

Jeho ex je posedlá. Přítel chodí na policii a k soudu pořád. Ona by chtěla výživné třikrát větší, protože jí dochází prachy (ona přece do práce nepůjde), pak mu ji chtěla dát natrvalo, pak zase ne, pak zase vůbec, zákaz styku a pořád se soudí. Podle psychologického posudku je patologická osobnost, co fabuluje, vymýšlí si a věří tomu.. Ona je sociální případ a nic neplatí, žádné právníky atd. Zato přítel platí vše. Stojí to strašně peněz. A já nechci žít jednou s pár tisíci, co zbyly z výplaty do výplaty..
Dále chodíme na polici už i já vysvětlovat všechny možné blbosti, jestli ji nemlátím, jestli ji neznásilňuji, jestli před ní nesouložíme atd.
Přítele nařkla ze znásilnění dcery (policie nic nezjistila, ale projela nám počítač, hlídkovala u nás atd..), bylo to nechutné. A jí se nic nestalo. Nikdo jí nedá pokutu nic.. Ani to, že to bylo křivé obvinění - ani za to jí nic neudělali.

Začíná to být peklo. A já vím jedno - asi to nedám, bolí mě to, v noci nespím strachy, co mi ten "spratek" zase udělá za přítele zády.
Ona mi přijde jako manipulátorka (připomíná mi mého ex) a já jsem na to alergická a podrážděná. Asi více, než bych měla (ale mám to z minulosti a mám strach z takových lidí)..
Chtěli bychom vlastní děti a ucelenou rodinu.

Psycholog mi řekl, že je normální od přírody, že si samice brání své hnízdo a žárlí na potomky svého ex (na čas i na peníze). Doporučil mi, aby s ní přítel jezdil jinam a nestýkala jsem se s ní. Aby omezil styk a půl času trávil z dovolené se mnou a půl s ní. Přítel je na mé straně. Psycholog mě varoval, že pokud bychom měli mít děti, že je možné, že by jim mohla ublížit (bude navedená atd.), vychovává ji patologická osobnost. A pak mi řekl, že nejsem povinna ji mít ráda.

Mám pocity viny, že ji nemám ráda, strašné.

Zažily jste někdy něco podobného? Co mám dělat? Bude to někdy fungovat?

Děkuji moc za každou radu a za vyslechnutí..