Re: jak vyjít s komplikovanou babičkou

Maargiit máš celkem problém a měla bys s tím něco dělat. Jenže co? Těžko si to přiznat..

Moje máma je psychicky nemocná. Nikdo to s ní nebylo snadné, odešla jsem z domova v 19ti a dobře do 25 jsem se dávala dohromady, než jsem se uklidnila, přestala trpět neurózami apod - štěstí, že jsi se z toho dostala bez následků a že psychické porucy se nedědí (u vás)

S narozením dětí vyvstala nutnost vztahy jaksi zintenzivnit. Zejména když umřel táta, zůstala máma sama se svou neschopností sama žít, se svou komplikovanou povahou a finaxí na mě, resp. nyní ma moje děti. - chudák maminka byla na tebe fixovaná ikdyž ses s ní moc nestýkala, jak se taková fixace projevovala nepíšeš, takže domýšlím.

Poslední dobou se situace hrotí, já ji nerada vidím, ona chce vidět děti nejlépe každý den. Já jsem z ní ve stresu, na děti pak křičím - tohle dělá každá matka, takže opět ani náznak toho, že by nebylo něco v nepořádku.

Asi jednou ze zásadnějších povahových vlastností mé mámy je, že ona zvládne vše (když děti ječí všechny nebo když je některé z nich nemocné, nedokáže to zvládnout a hned si bere neurol, a to tu s nimi není sama), ačkoli si nedokáže poradit ani s lehce mimořádnou situací - proto si svolná občas děti i miminko s ní pustit na procházku, to je jasný taky jak facka, vždyť všechno zvládá, tak proč ne.

Zní to jako banality, ale zkuste si představit, že někdo vašim dětem dává každý den před obědem tabulku čokolády - ano, to je velice závažné, když tomu nelze zabránit.

byla s nejstarší venku, na chvíli jsem jim dala i "mimino" v kočárku. Smaozřejmě šly někam, kam nechci aby chodily, ale na potvoru našly v křoví nějakou hračku. nejstarší mi to po návratu hlásila s tím, že bráchovi se hračka líbila. Máma, byť s ní byla dcera, popřela, že by dítku dala k ocucání hračku nalezenou v centru prahy v křoví. Dcera z toho byla vyjevená, ale babi, vždyť on si s tím hrál?!- no však na dceři to zřejmě taky nezanechá žádný následek, vždyť to vypadá na standard situaci.

díky za názory - názory slyšet nechceš vše vyvracíš a zaplétáš se do lží.


A můj názor? Dej tohle přečíst svému psychiatrovi a on ti dá odpověď. Zde jsi ji dostala několikrát.

Chápu, že to nemáš jednoduché, ale když jsi to dokázala napsat, tak zjevně ještě nějakým směrem uvažovat dokážeš, takže předpokládám, že když si necháš poradit od odborníka a popřípadě začneš brát léky, tak na tom budeš lépe. Ony psychické poruchy pokud se dodržuje léčba mohou být hezky pod kontrolou. Stresují tě věci, které by jiného nijak z míry nevyvedly, ale právě naopak, viz třeba tvůj manžel.