Vztah 13letého kluka s přítelem - pokračování

Ahoj, asi před rokem jsem tu psala o svém problému s ´mými chlapy´. Zapoměla jsem ale heslo k původní přezdívce tak jsem udělala novou.
Během roku se situace vyvinula tak, že jsme začali s přítelem trvale žít ve společné domácnosti. Syn je někdy u nás, někdy u otce, tak půl měsíce u nás a půl u něj, víkendy podle potřeby a podle toho, jak se mu chce. Na společné bydlení se těšil, i na to, že bude mít zase ´normální rodinu´.
Ten komunikační problém se bohužel nezměnil. Když jsou spolu sami, tak skoro nekomunikují (vím od syna). Na synovy pokusy o rozhovor odpovídá jednoslovně - ano, ne. Přitom tvrdí, že ho má rád, snaží se vymýšlet program který by syna bavil, když něco plánuje tak s ohledem na něj, ale přímo s ním prostě neumí mluvit.
Co s tím? Syna to trápí. Myslela jsem se že se to samo zlepší, když budou távit víc času společně, ale je to pořád tak jak dřív. Je ještě šance na změnu? Prožil jste někdo něco podobného a dopadlo to dobře?