Re: vánoční zvyky

I u nás bylo zvykem, že se na Štědrý den nejedlo maso. Naši předkové nejedli celý den nic, my jsme to odbourali aspoň na to maso. Takže u nás by sice návštěva mohla něco chtít, ale stejně by to nedostala, pokud chce něco jiného, ať si to donese. Stejně tak cukroví. To jsme dřív jedli až po večeři, letos jsme ho dali na stůl už ráno, protože jsme na něj měli chuť a nechtěli jsme, abchom ho všichni chodili tajně kontrolovat, jestli se ještě nezkazilo.
Štědrovečerní procházku chápu, obvykle chodíval jeden z rodičů s dětmi, aby ten druhý stihnul přinést stromeček a "naježit" dárky. Já jsem nikdy na Štědrý den nikam nechodila, na to jsem neměla čas, když jsem chystala stůl, vařila a někdy ještě dodělávala cukroví. Letos jsem šla prvně, ochrnul nám pes a musí mít denní procházky jako rehabilitaci. Šla jsem ven s naprostým klidem, protože vařil i stůl připravoval někdo jiný (děti s rodinou).
Lítání kolem slavnostního stolu bych nedala. Chápu, že děti jsou malé, ale chvíli sedět zticha vydrží. Kde ne, ať vypadne před dům a žádný dárek nedostane, v tom bych byla docela nekompromisní. Výjimkou by byl leda kojenec ve věku do 1 roku. Uklidnění dětí je věcí rodičů. Myslím, že ani malé děti se nepos..., když budou chvilku poslouchat. Kdy se mají tradicím naučit, když ne doma v rodině? Nakonec se na to dobře vzpomíná: jak jsme chtěli ujídat cukroví, proto jsme při přípravě měli hlasitě zpívat, jak se stromeček zdobil, aby ho děti neviděly, jak se zabíjí a pak připravuje kapr... tradic je přehršel.
A pokud by manžel nechtěl děti učit tradicím a dodržet je aspoň na Štědrý večer, promluvila bych si s ním. Nejde o něj a jeho pohodlí, jde o tajemno a zážitek pro děti. Jestli to on jak dítě nezažil, není důvod, proč by měl o zážitek připravit svoje děti.