Re: vánoční zvyky

No uf, snad (a to ještě s otazníkem) s výjimkou toho odbíhání od stolu a toho cukroví mi to nepřijde jako vánoční zvyklost, ale jako vánoční boj o převahu, a to podle mě k vánocům nepatří.
Určovat někomu, kdo je u mě na návštěvě co musí snídat, jestli se smí nebo nesmí koupat, jestli musí nebo nemusí na procházku, to mi přijde, že jste je za každou cenu chtěli přesvědčit, že nejsou vítaní...
Osvědčilo se mi, dlouhodobě, svoje zvyky nabízet jako možnosti, ne jako nařízení... většinou se k tomu nějací lidé přidají, prostě proto, že chtějí. A jiní se nepřidají, prostě proto, že nechtějí. Každý rok beru děti na vánoční procházku a každý rok je to bez mého muže... protože ten prostě štědrý den vnímá zcela odlišně než já. Letos jsem děti brala na Boží hod na hřbitov, jen jsem jim to nabídla a měly svobodu - jet se mnou nebo zůstat s tatínkem. Nejdřív to vypadalo, že pojedu sama, pak s benjamínkem (auto je vždycky atrakce), pak se přidal prostředňák a těsně před odjezdem chtěl i nejstarší. A bylo to úžasné... hlavně proto, že děti chtěly, ale nemusely. A už se těší na to, že pojedeme zase znova, ale "maminko, rozhodně za tmy, to krásně svítí svíčky, víš? " :)
Chápala bych jako problém, kdyby chtěli večeři posunout o x hodin, kdyby trvali na otočení pořadí, nejdřív dárky, pak jídlo, kdyby všem u stolu vysvětlovali, jak to má být správně nebo jak to s tím Ježíškem je a podobně, ale tohle mi přijde jako přehlídka malicherností...