Re: Babička a experimentální léčba

To je strašně těžké, ale je tu jedno pozitivum - že se totiž může rozhodnout maminka sama za sebe.
A také by to měla tak vědět, jak tu někdo psal. Za moji mamku rozhodovali jiní, nemohla si vybrat, musela se podřídit.
Už tohle je obrovské plus - dobrovolnost, zda to zkusit nebo ne.
Jen ona sama ví, jestli tu sílu má. Jestli je bojovnice, jestli miluje život a nějakou tu u bolest vydrží, a jestli navíc je schopná nebo ochotná změnit třeba svoje stravovací a mentální návyky (i to je častokrát strašně důležité), aby to bylo jakoby všechno naráz.
Existují i léčitelé, kteří umějí...i třeba "jen" dodat energii, to je při léčbě hrozně důležité.
Prostě provázat kdyžtak tu alopatickou medicínu s přírodní nebo prostě s nějakou alternativou.
Ale měla by mít vizi uzdravení, ne zmaru...
Pokud to chce vzdávat předem, asi je strašně těžké ji do toho nenutit, aby neměla pocit selhání nebo že se na ni zlobíte, že nechce, že třeba fakt tu odvahu s ílu nemá. Protože na tohle je potřeba odvaha a optimismus.
Přeju moc sila a štěstí na okolnosti...a i tu moudrost v rozhodování.

Osobně za sebe bych do toho asi šla... , ale jak říkám, pustila bych se do toho se vším všudy.