Babička k nepřežití

Po dnešní telefonické konverzaci s mou babi, kdy mi jen tak bezne mimo hlavni myslenku hovoru (ze ji pomuzu s vymalovanim bytu, ktere budu taky castecne platit) nekolikrat sdelila, ze jsem v podstate uplne divna, bezdetna, karieristicka, nenormalni, a jeste asi deset dalsich invektiv, tak premyslim, co si clovek ma nechat libit, a to jem proto, ze puvodcem techto urazek je kdysi davno v detstvi milovana babicka.

Je vek (nikoliv senilita, babicka byla vzdycky jednoducha zena, pracujici ve sroubarne, ale hloupa nebyla nikdy a neni dodnes) omluvou pro to, aby se clovek mohl zacit chovat jako buran k dospelym lidem? Az mi bude 80, budu moci taky beztrestne lidem vykladat, ze jsou odporne tlusti, jenom proto, ze se mi libi hubeni lide?

Ja tedy tyto babicciny vylevy prechazim, obcas reknu neco jako: nojo, babi, ale jsem spokojena...., ale pak polozim telefon a zjistim, ze jsem vytocena do bela. Mam ji rada, vzdycky jsem ji mela rada. Ale kde je ta hranice?

Tak, baby, pojdte do plodne intelektualni debaty, dneska vecer lezim, je mi blbe, tak muzu krafat