Re: A ještě vodění do kroužků

Amanviera, pokud chceš, dá se.. Mám ty čtyři děti v rozmezí 6 let. O to větší záhul, že nejstarší je postižený. Takže pro mě s každým dalším miminkem to znamenalo tlačit kočár s nejstarším a nejmladší mít v šátku. Zpětně se divím, že jsem to vydržela, ale to je otázka chvilky, než všichni vyrostou a jsou trošku samostatní. Druhorozená chodila do kroužku od necelých pěti let. Znamenalo to obléct všechny a vyrazit. Naštěstí tehdy chodila i kamarádka s dcerou, tak zpět mi ji přivedla. Ale bez auta bych si mnohé neuměla představit. Když je nemocné malé, prostě se naložilo do auta a jelo se do školy pro starší. Když jsem výjimečně nemocná já, nikdy to není tak hrozné, abych nenasedla do auta a nepřivezla je. Dneska je nejmladšímu sedm, sám chodí jen do hudebky, kterou máme kousek tady na sídlišti. JInak má kroužky společně s desetiletým bráchou a to už zvládnou úplně sami. Rozhodně si nemyslím,, že by měly moje děti míň aktivit, než děti z menších rodin.
Nikdy bych neměnila, určitě to stojí za to mít velkou rodinu. Manžel se jim hodně ve volném čase věnuje, takže jsou pořád někde v přírodě o víkendech. Držím palce, ať Ti to vyjde podle Tvých představ.