Re: Problém začlenit se do společnosti

Tohle znám. Dokud jsem chodila do práce, tak to ještě šlo, ale jak jsem zůstala doma, začala jsem šílet.

Ale snad se mi už trochu povedlo z toho začarovaného kruhu najít cestičku. Nejprve jsem se nabídla, že pomůžu v SRPDŠ s přípravou školního plesu. Dostala jsem se do poměrně sehrané partičky několika málo ženských a právě proto, že jich bylo málo a práce moc, tak se mi povedlo si tam najít něco pro sebe. Po jedné akci jsem se stala jednou z nich a ani pořádně nevím jak. Není to na nějaké pravidelné navštěvování, ale vím,že už tu někoho znám a mám se na koho obrátit.

Pak jsem zjistila, že v mateřském centru potřebují pomoct s burzou. Děti už mám velké, ale burzy mě baví od mala, kdy jsem chodla pomáhat mamce, tak jsem zašla, pomohla, s čím bylo potřeba. Na podzim znovu. Tam je teda ta parta ještě nějaké uzavřenější, rozhodně to není na nějaké kamarádění, ale už jsem tam zapsaná, pamatujou si mě. A je docela dobře možné, že až jejich děti přejdou z věku mateřského centra a školky do školy, budou nakonec rádi, že znají někoho v tom SRPDŠ....

No a nakonec jsem si ještě našla azylový dům a snad od půlky listopadu bych tam měla jezdit jednou týdně za dětmi a trochu si s nimi hrát, trochu je něco učit. A i když to tedy není úplně v místě, tak to zase znamená rozšíření okruhu známých.

A právě o to mi jde. Jednak tím člověk získává pocit, že není sám, druhak se cítí užitečný a hlavně se tak zvyšuje šance potkat někoho, kdo mu sedne a s kým se sblíží víc....
A i když se nikdo takový nenajde, nepřijde mi, že jsem ten čas nějak ztratila, promrhala, což bych možná měla, kdybych šla třeba na ten ples s tím, že tam se určitě seznámím....jak se znám, proseděla bych chvíli u stolu a pak utekla s tím, že to stejně nemá cenu....takhle jsem tam ani jít nemusela a přitom jsem do místního života zapadla zase trochu hlouběji....