Vyzkoušeli jsme reconnection

Zdravím, chci vám napsat o našich pokrocích po léčení, kterému se říká reconnection.
Těžko vám vysvětlím, co to vůbec je. Než jsme se do léčení pustili přečetla jsem knihu od lékaře, který tuto metodu používá a zaškoluje další, přečetla jsem všechny možné diskuse na toto téma, prohlédla netové stránky a přesto dost dobře nechápu jak celá věc funguje. Jedná se o jakési znovu napojení na energii, z které vychází akupunktura, akupresura a která tu byla od pradávna, ale lidé schopnost napojit se postupně ztratili.
Chvilku jsem měla pocit, že je to úplná blbost, že se může jednat i o sektu, ale několik lidí, kterým věřím a v životě mi pomohli mě ujišťovalo, ať to zkusím, že to opravdu funguje a malému to může významě pomoci. Nu co. Klasická medicína pro nás řešení nemá, tak jsem do toho šla s tím, že maximálně přijdeme o peníze.
Syn v té době DMO - pravostranná hemiparéza, 31.měsíců, plazící se, nesedící.
Léčení se provádí maximálně 3x na jeden problém. Někomu to zabere hned na poprvé, takže víc už se napojovat nemusí. To si rozhodnete sami.
1. sezení trvalo trošku přes hodinu. Syn si hrál a paní nad ním různě kroužila rukama. Čekala jsem, že manžel bude kroužit očima a víc ho tam nikdo nedostane. Kupodivu ne. On žádné léčitele neuznává, ale tentokrát řekl, že celou dobu mu brněly nohy a že té paní věří, což mě dost překvapilo. Syn se občas zamyslel a chytl se třeba za hlavu, kam mu paní právě posílala energii. Druhý den odpoledne jsem začala pozorovat, že syn se více zajímá, je živější a že tak nějak mentálně povyskočil. Večer nám prvně vylezl z postele, kde musel překonat asi 30cm vysokou dřevěnou zábranu. Dodnes nevíme jak to dokázal. Další den ráno se podíval na soba, který řídíl traktor a zeptal se "kam jede". Do té době říkal jen "kam". Další den jsem ho poprvé nedala v poledne spát, protože měl tolik energie, že to fakt nešlo.
2. sezení po týdnu trvalo asi zase hodinu. Jako netrpělivá matka jsem hned čekala změnu, ale nic se nedělo, což mě dost rozladilo. Odjeli jsme na dovolenou a asi za tři dny se syn začal opírat o kolena. Sedla jsem si na zem, on se doplazil, dal si na moje natažené nohy ruce, opřel se o kolínka a přelez moje nohy. Při vyšší opoře rukou než moje nohy si klekl a zadeček si opřel o paty. Další dny se začal na boku zvedat do šikmého sedu tak, že si sedl na půlku zadku, opřený před sebou o obě ruce. Jo a to nám doktoři říkali, že si syn sedne na paty, že šikmý sed nezvládne.
3. sezení opět hodina po týdnu. Zhruba týden se nic nového nedělo. Pak se syn sám na vyzvání začal stavět na čtyři, pohupovat se a teď začíná nakračovat na lezení. Včera se ve vaně sám postavil do vysokého kleku s oporou o hranu vany. Máma mu něchtěla podat šampón, tak si ho podal sám.
Máme velikou radost. Na plazení jsme od otáčení čekali rok a čtvrt. V květnu nám neurolog řekl, že na kolínka se malý jen tak nedostane, že bude třeba ho později vertikalizovat a teď tohle. Buď je to zásluha reconnection, v což věřím nebo to tak prostě náhodou vyšlo. Každopádně mám velikou radost a reconnection mohu jen doporučit.
F.