| Johanka | •
 |
(25.1.2004 13:14:21)
Gynekologicko-porodnické oddělení
Nemocnice Český Krumlov
Nad nemocnicí 153
Český Krumlov
381 27
Chvalkov, 3.1.2004
Vážení zdravotníci, lékaři, porodní asistentky, dětské sestry,
Byla jsem ve Vaší porodnici dne 18.12.2003 přítomna u porodu své kamarádky.
Sama jsem už čtyřikrát bezproblémově rodila, takže vím, jak normální přirozený porod probíhá, a některé Vaše praktiky se mě dost nepříjemně dotkly.
Píšu Vám jako členka hnutí H.A.M (Hnutí za aktivní mateřství), kterému jde o humanizaci porodů v ČR, jako matka, která zažila třikrát přirozený porod v domácím prostředí s porodní asistentkou a jako žena, která je hodně citlivá na zacházení s rodící ženou. Mám k porodnímu procesu až filozofický vztah, považuji ho za existenciální zážitek v životě ženy a přála bych všem ženám, které chtějí rodit přirozeně, aby mohly i v porodnici. Tedy a la motto „Přibližme porodnice domácímu prostředí“, ač sama vím, jak daleko je naše realita od tohoto přání a nejsem si jistá, jestli je to vůbec splnitelné. Ale – všichni jsme tak nějak na cestě.
Mou motivací k napsání tohoto dopisu je právě snaha o zlepšení péče pro matku a dítě ve Vaší porodnici a pokud toto psaní bude k tomu přínosem, budu ráda.
Ještě bych na úvod ráda napsala, co rozumím pod pojmem „přirozený porod“, ze kterého vycházím, protože je možné, že pod tímto pojmem chápete něco jiného než já. Definice tohoto pojmu, o kterou se pokusím, je silně ovlivněna prožitky mých vlastních porodů v domácím prostředí. Proto bude možná jiná, než ta Vaše, která se patrně opírá o lékařsky vedený porod v porodnici, protože s porody doma naši lékaři nemají zkušenosti. Berte mě tedy jako obohacení.
Přirozený porod pro mě není primárně definován přítomností či absencí speciálních zařízení (vana, normální postel, míč, porodní stolička, porodní pokojík s ribstolem, bez přístrojů), ale je definován přístupem k porodu. A to jak ženou-rodičkou, tak jejím okolím.
Přirozený porod je porod bez vnějších zásahů, kdy žena-rodička chce a umí naslouchat svému tělu a chovat se podle toho a její okolí jí to umožňuje a podporuje ji v tom.
Na jedné straně musí být tedy kompetentní žena, která věří sama sobě, svému tělu a ví principiálně, co chce a uplatňuje to a na druhé straně musí být okolí, které to akceptuje, respektuje a poskytne ženě potřebnou podporu a pomoc. Okolí je v pasivnější roli než žena, vyčkává, nechává ženě pole působnosti, nezasahuje do porodního procesu samovolně, nýbrž jen tehdy, když mu žena dá najevo, že od něj něco potřebuje.
Přirozený porod vychází z filozofie, že žena je sama schopna porodit své dítě.
To je veliký rozdíl oproti definici porodu v porodnicích obecně, kde se vychází z porodu jako a priori nebezpečného a riskantního dění, při kterém se žena neobejde bez odborné pomoci.
A teď už k vlastnímu porodu mé kamarádky:
Moje kamarádka měla zdravé fyziologické těhotenství a přála si co nejpřirozenější porod.
V porodnici v Českém Krumlově byla na návštěvě ten samý den dopoledne, kdy nakonec večer porodila a ptala se provádějícího personálu na věci typu: Kdy aplikujete oxytocin? Kdy stříháte (epiziotomie)? Pokaždé prý dostala odpověď: Pouze tehdy, když je to třeba.
Do porodnice jsme dorazily v době, když už měla silné stahy. Sestry ji vzaly dovnitř na příjem. Přestože věděly, že budu rodičku doprovázet celou dobu při porodu, zavřely přede mnou dveře a řekly, ať počkám. Moje kamarádka byla v té době jediná rodící žena v porodnici.
Myslím, že v této chvíli mluvím za mnoho partnerů a osob, kteří doprovázejí své blízké
a i za mnoho žen-rodiček, když řeknu, že jakékoliv oddělení od svých blízkých prožívají jako nepříjemné. Tito lidé přišli s ženami do porodnice proto, aby s nimi spoluprožívali porod se vším všudy a aby je mohli podpořit. I při příjmu může žena potřebovat podporu. Tak to bylo mimochodem i v našem případě, jak mi později kamarádka sdělila.
Čekala jsem tedy za zavřenými dveřmi, až mi budou otevřeny a trpěla jsem, když jsem slyšela, jak se sestry snaží s mou kamarádkou v jejích už mohutných bolestech vyplňovat příjmový formulář. Z jejího přerývaného hlasu, vzdechů a hekání jsem poznala, že už není příliš schopna se vyplňování účastnit.
Proč se musí i s matkami, které přijdou v tak pokročilém stádiu porodu, vyplňovat formulář při příjmu, když tyto ženy de facto už nejsou schopné s personálem formulář vyplnit? Rodící ženě by v první řadě mělo být umožněno, aby se mohla plně soustředit na svůj porod a ne být z něj vytrhována, což vyplňování příjmového dotazníku je. Prožívala jsem tuto skutečnost jako neúctu porodnice k ženě-rodičce a k porodnímu procesu vůbec.
Chápu, že zdravotnická zařízení mají jistá nařízení a předepsané formality. Ale očekávala bych, že tyto formality budou maximálně podřízeny ženě-rodičce a ne že se ona v jejím stavu bude muset podřizovat jim.
Asi po deseti minutách jsem to nevydržela a zaklepala jsem. Sestra mi otevřela a já jsem se dožadovala přítomnosti své kamarádky. Pustila mě k ní. Na tomto místě budiž připomenuto, že mi nikdo nevynadal, nezavřel přede mnou opět dveře, neposlal mě domů, ani nic podobného, co se občas děje v jiných porodnicích. Děkuji.
Budoucí maminka seděla na křesle připojená na monitor, svíjela se v porodních bolestech a snažila se poslušně odpovídat na otázky sester. Alespoň jsem si k ní sedla, chytila ji za ruku a snažila jsem se jí to nějak ulehčit. Později mi řekla, že byla moc ráda, že jsem přišla, že tam v té situaci nebyla sama. Tak vidíte, jak je to pro ženy-rodičky v každém okamžiku důležité.
Po monitorování byla kamarádka panem doktorem vyšetřena a řekla, že by ráda šla do sprchy. Bylo ale řečeno, že „již budeme rodit“ a byly jsme obě směrovány k porodnímu stolu v porodním sále. Později mi kamarádka řekla, že by byla ráda rodila na normální posteli, kterou českokrumlovská porodnice nabízí v rámci alternativního porodu. Ona sama si o ni v té chvíli ale neřekla a personál porodnice jí tuto možnost aktuálně nenabídl. Spíš bylo vše automaticky směrováno na klasický porodní sál. Rodička se podřídila. Škoda.
Porodní stůl byl polohovací a na mou prosbu sestra zvedla jeho část u hlavy, takže kamarádka zcela neležela, ale ani neseděla - byla v polosedu.
Na křesle, kde seděla předtím, přicházely bolesti pravidelně jedna za druhou a porod pěkně postupoval. Na porodním stole se však bolesti zastavily, byly menší a méně časté. Porod se jakoby pozastavil. To konstatoval personál a to jsem registrovala i já. Zeptala jsem se kamarádky, jestli by si nechtěla více sednout (předtím na křesle vsedě pokračoval porod lépe). Ona řekla, že ano. Nikdo z personálu to ale nereflektoval, nikdo nevytočil podhlavní část porodního stolu ještě výše nebo jí nenabídl aspoň polštář pod hlavu či za záda nebo nějaké jiné opatření. Tuto tichou poznámku lékař a sestry prostě ignorovali. Kdybych měla více odvahy, řekla bych jí: „E., slez s toho stolu, postav se, projdi se trochu, pojď to zkusit, třeba Ti to pomůže.“ Čerpala bych tím ze zkušeností ze svých porodů, kdy jednoduché věci jako změna polohy, přítomnost či naopak absence určitých osob, teplá voda, nebo jen prosté uplynutí času porod zase „rozproudily“. Ovšem v situaci, že žena-rodička leží na porodním stole, pan doktor jí sedí u nohou a má již ruce v její vagíně, kolem poletuje sestřička a nikdo z nich nereaguje ani na lehkou výzvu ke změně z polosedu do sedu, se „návštěvě“ těžko navrhuje „tak slez z toho stolu a pojď se projít“.
Takže se žádná změna polohy nekonala. Kamarádka ležela dále na porodním stole a prodýchávala své občasné bolesti. Za chvíli se sestra otočila a začala za sebou v regále něco dělat. Brala do ruky injekční stříkačku a jiné pomůcky.
„Vy jí budete něco píchat?“ zeptala jsem se. Mluvila jsem normálním tónem, ale ve své podstatě jsem byla pohoršena tím, že se sama musím ptát a že zdravotnický personál nepovažuje za nutné sám od sebe informovat o tom, že a co bude s rodičkou provádět.
„Ano.“
„Oxytocin?“
„Ano.“
Po tomto minirozhovoru se rozhostilo napjaté ticho, které mi sdělovalo, že mám držet pusu a neplést se zdravotníkům do věcí zbytečnými otázkami, a za nějakou dobu ho přerušila trochu jízlivá otázka:
„Vy jste lékařka?“
„Ne.“
Jelikož moje kamarádka ze stolu nevstávala a proti aplikaci oxytocinu, který podporuje děložní stahy, neprotestovala, ani já jsem nedělala nic proti. Ale někde uvnitř mě bolelo, že to tak muselo být, protože opětné rozběhnutí porodu by možná mohlo být dosaženo i přirozenější cestou, což bylo ve smyslu mé kamarádky. Jenže nikdo se o to ani nepokusil. Později jsem přemýšlela o tom, co provádějící personál odpověděl mé kamarádce při její návštěvě českokrumlovské porodnice před porodem: Oxytocin aplikujeme jen když je to potřeba. Bylo to tentokrát skutečně potřeba? Těžko někdo dokáže pro nebo proti, jde jen o sebekritické zhodnocení situace sloužícím personálem a vnitřní morální zodpovědnost vůči budoucím rodičkám, které porodnicím podobné otázky pokládají a pak se spoléhají na platnost jejich odpovědí.
V reklamním letáku českokrumlovské porodnice se píše, že „maminka má možnost využívat všech poloh, není omezena ve volném pohybu, tím je využíváno působení gravitace, která napomáhá lepšímu postupování porodu.“ Maminka ale nemohla využít jiné polohy, byla omezena ve volném pohybu, nebylo využito působení gravitace a porod se zastavil. A porodníci píchali oxytocin. Píše se to v reklamním letáku moc pěkně, ale v praxi to porodníci neuplatňují.
Při druhé době porodní – tedy vypuzovací fázi, která trvala asi půl hodiny, sestry mou kamarádku navigovaly, jak má při každé bolesti dýchat a tlačit. Myslím, že ji tlačení hodně vyčerpávalo. Nejsem si jistá, zda potřebovala celou tuto dobu tlačit a ani si nejsem jistá, že u toho potřebovala navigovat. Chci tím říci, že si nejsem jistá, nakolik navigování sester odpovídalo vnitřnímu rytmu rodičky, nakolik jí i možná znemožnilo její vlastní rytmus vnímat a řídit se jím. Možná tlačila zbytečně dlouho a možná se tím zbytečně mnoho vyčerpávala. Dovolím si říci, že maminka by své dítě vytlačila i bez rad sester.
Ze zkušeností ze svých porodů mohu říct, že „to tlačilo samo a nešlo netlačit aktivně spolu s tím“ – já jsem tedy nepotřebovala žádné povzbuzování ke tlačení, tlačila jsem jen dobu bezpodmínečně nutnou a nacházela jsem se ve vertikální poloze, kdy miminko tlačí ven i jeho vlastní váha.
Jsou to velmi malé nuance, které tu zmiňuji, ale pro ženu v porodním procesu, který je už sám o sobě velice náročný, je šetření její energií, resp. nevydávání zbytečné energie moc důležité.
Nechci říci, že ženě by a priori neměla být při porodu poskytnutá žádná rada ohledně toho, jak tlačit či dýchat. V první řadě by však měla být posílena ve svém vlastním rytmu, vnímání a postupování porodu a veškeré intervence zvenku– i slovní - by neměly být pouhými manipulacemi.
V druhé době porodní bylo na mé kamarádce vidět, jak už je téměř na konci svých sil, jak už nemůže a možná ani nechce. Jakoby trochu zdětinštěla, nedržela nohy pořádně v podpěrkách, občas pokrčila ruku s infuzí, která měla být prý natažená. Někdy možná nedýchala, jak „měla“, nebo se trochu víc na stole zavrtěla. Sestry na ni nebyly hrubé, nekřičely na ni, ani jí nezačaly tykat, jak se to občas o některých porodnicích proslýchá. Nicméně na ni nebyly laskavé. Zvýšeným hlasem jí říkaly: „Maminko uklidněte se!“ Nesundávejte nám tu nohu!“ „Ta ruka musí zůstat natažená!“
To hlavní, co žena při porodu potřebuje, je podpora. Maximální a laskavá podpora všeho, co dělá. Ať křičí, zpívá, mele sebou, tancuje, stojí, klečí, či je ve vodě, atd. Žena se při porodu skutečně nachází v jiném stavu, možná by se dal přirovnat ke transu.
A kromě toho jsem přesvědčena, že žena v porodním procesu má právo na to „být v koncích“, „nevědět jak dál“, „chtít vystoupit“ a chovat se podle toho a má právo být i při tom respektována. Protože porodní proces tam mnoho žen prostě dovede – ony za to nemohou.
Při tlačení se miminka ven vyšla mamince trochu i stolice. (Při příjmu jí nebyl udělán klystýr.) Nikdo to nekritizoval ani nijak nekomentoval. Za to chci moc poděkovat. Tak by to mělo být.
Kamarádce byl proveden nástřih. Při návštěvě porodnice jí bylo řečeno, že nástřih se provádí, jen když je potřeba. Kdy je potřeba? Jistě tehdy, když je dítě v nebezpečí a mělo by se už rychle narodit. Při kamarádčině porodu však nikdo nekonstatoval, že ozvy jsou špatné, nepanovala žádná atmosféra stresu či shonu. Vše bylo docela klidné. Dítě tedy zřejmě v nebezpečí nebylo.
Je nástřih třeba jako prevence proti roztrhnutí hráze? To je pak tedy asi třeba vždy a porodnice by měla maminkám říkat, že stříhá téměř vždy.
Bylo dítě příliš velké? Mělo necelé 4 kg. Je to váha, při které je nástřih nutný? Moje druhé dítě mělo také ke 4 kg a prošlo bez nástřihu.
Potřebují všechny prvorodičky nástřih? U nás ano a někde jinde ne?!
Stříhá se proto, aby se lékařům pak lépe šilo? Je otázka, jestli by maminky s tímto souhlasily.
Nebo se stříhá snad dokonce proto, aby měla porodnice více bodů pro finance od pojišťovny?!
Promiňte, ale toto vše jsou fámy, se kterými jsou porodnice konfrontovány.
O co ale jde? Aby se nastávající maminky mohly spolehnout na to, že informace, které jim porodnice – zde českokrumlovská - dá, jsou pravdivé – že při porodu bude dodržovat pravidla, která před porodem proklamuje.
Když se holčička narodila, odstřihl někdo pupeční šňůru velice rychle, vůbec nečekal na její dotepání. Novopečená maminka dostala děťátko ihned po jeho narození na břicho. Chtěla holčičku ale až umytou. Tak ji sestřička odnesla, omyla, utřela, zvážila a změřila a zabalila. Při tom mě vyzvala, že jestli chci, že mohu jít s ní a miminko vyfotit. To bylo príma. Potom mi dala ten uzlíček do náruče. Vrátila jsem se s dítětem k matce. Tu zrovna pan doktor šil a bylo jí to velmi nepříjemné – tkáň byla i přes lokální umrtvení hodně citlivá. Po chvilince přišla sestřička – myslím, že to byla dětská sestra – a chtěla, abych jí dítě dala, že ho odnese. To jsem zaprotestovala, že dítě je přece třeba do půl hodiny po porodu přiložit k prsu. A tady došlo skutečně k malé hádce. Sestra trvala na tom, že dítě odnese a natahovala po něm ruce. Já, posílená svou kamarádkou, která dítě chtěla mít u sebe, jsem oponovala, že dítě se musí v nejbližší době přiložit a dítě jsem jí nedala. Sestra opakovala, abych jí dítě dala, že tady nemůže čekat, že „tam“ má ještě další děti. Já jsem oponovala, že TADY se teď narodilo dítě a matka s dítětem na sebe bezprostředně po porodu mají právo. Bojovala jsem tolik i proto, že sestra řekla, že dítě v následujících dvou hodinách matce nepřinese. To už naši hádku vnímal i další nemocniční personál, pan doktor řekl něco v tom smyslu, že jsem přece podepisovala ten papír, co mě kromě jiného zavazoval i k tomu, že se zdravotníkům nebudu plést do řemesla. Nakonec sestra řekla, že tedy dítě teď přiloží. Jenže matku pan doktor právě šil a ta nevypadala na to, že by se teď mohla soustředit na přikládání svého dítěte. Navrhla jsem, aby sestra počkala než pan doktor matku došije. Ale sestra nechtěla čekat. No dobrá, byla jsem ochotná k tomuto kompromisu. „Ale já ji přiložím!“ natahovala sestra málem výhružně ruce po dítěti, jakoby měla strach, abych dítě nepřikládala matce k prsu já. Dala jsem jí holčičku a sestra ji přiložila matce k prsu.
Na tomto místě musím se vší zodpovědností říct, že kdybych přikládala dítě matce k prsu já, že bych ho přikládala lidštěji než vyškolená zdravotní sestra. Copak je možné humánně přiložit dítě k prsu matky způsobem, že matka s dítětem nemá jiný styčný bod než prsní bradavku s pusinkou? Způsobem, že sestra nedá matce dítě do náručí, aby ho matka sama držela (třeba i s pomocí), ale že sestra drží celé dítě, nožičkami směrem pryč od matky a jen mu strčí do pusinky matčinu prsní bradavku? Promiňte, ale kdo tedy vlastně kojí? Sestra a nebo matka? A kdo by měl kojit? Samozřejmě matka. S pomocí sestry. Ale tohle nebyla pomoc, to bylo „ukradení prvního kojení“, manipulace s matkou a dítětem. Sestra se chovala, jakoby dítě patřilo jí a ona ho milostivě půjčila mně a nebo matce a měla plné právo ho kdykoliv dostat zpět. Tak to ale není! A kdykoliv se zdravotnický personál chová tímto způsobem, hraničí to s pohrdáním matkou i dítětem a je to v rozporu s Chartou práv pacienta.
Děťátko se snad na chvilinku k prsu přisálo, ale mou kamarádku šití bolelo a nemohla se na dítě soustředit a řekla, že to teď nechce. A sestra dítě odnesla.
Matka s dítětem neměly bezprostředně po porodu žádný společný nerušený čas, kdy by byly ponechány o samotě bez nemocničního personálu a mohly se v klidu seznámit.
A mě to dnes znovu drásá, když si na tuhle situaci vzpomenu, protože si zároveň uvědomím, o co všechno takovéto necitlivé chování personálu maminku připraví: O ty krásné, překrásné chvíle po porodu, kdy mi nahé děťátko leží přikryté ručníkem na břiše, občas mu vykoukne z pod ručníku ručička či nožička, jak se tam hýbe a plazí, až se mými a svými společnými silami doplazí k prsu a tam se přisaje a saje tam nějakou dobu, kterou nikdo neurčuje. Já si ho při tom prohlížím – jeho vlásky a obličejíček a přisátou pusinku, ručičky zaťaté v pěst a jsem šťastná. Nikdo nám neurčuje dobu, okolí není absolutně tiché, naopak vesele cvrliká, ale nechá nám náš čas – čas na seznamování, obdivování, čas na prožívání štěstí. A prožívá ho s námi.
Matku pak sestra umyla, dala jí vložky, přikryla ji a nechala nás o samotě. Povídaly jsme si. Ptala jsem se kamarádky, jestli jí mám dojít pro miminko a už jsem si představovala, jaké to zas bude komplikované dohadování s tou dětskou sestrou. Kamarádka ale byla spokojená i bez miminka, nechybělo jí, a tak jsem nikam nešla.
Asi po hodině se objevila sestřička i s miminkem a přiložila ho mamince zase k prsu. To mě příjemně překvapilo. Přiložila ho ale opět tím nemožným způsobem – místo aby ho aspoň už teď dala mamince do náručí, sama ho držela tak, že dítě se dotýkalo pouze matčiny prsní bradavky. Já skutečně nechápu, a zajímalo by mě to, proč se v českokrumlovské porodnici přikládá dítě k matčinu prsu tímto způsobem. Moc bych se přimlouvala za změnu směrem k intenzivnějšímu haptickému kontaktu mezi matkou a dítětem.
A dětská sestra nejen že dítě přiložila tak, jakoby patřilo jí a ne matce, ale po CELOU dobu, co dítě sálo (5 – 10 minut) novopečené matce lila do hlavy informace o tom, kolik minut se kojí první den, kolik druhý den, jak to bude s kojením dál, atd., místo aby nechala matce čas KONEČNĚ moci vnímat své dítě. Matka poslouchala sestru, poslušně přikyvovala a z kojení evidentně nic neměla, protože se nakonec zeptala: „A pije?“ A sestra na ni udiveně: „Vy to necítíte?“ A potom holčičku zase odnesla.
Promiňte, ale chování této sestry považuji za naprosto bezohledné ignorování všech vazeb mezi matkou a dítětem, za neúctu k matce i k dítěti. Chyběla jí aspoň minimální nutná dávka citlivosti. Zdravotnický personál jsou přece profesionálové, kteří by měli vědět i něco o psychologii, tak jak je možné, že se chovají tak necitlivě?!? Takové chování ze strany zdravotnického personálu připravuje matky o prožívání štěstí a může souviset i s poporodními potížemi – např. s depresí.
Nakonec jsem se ještě dověděla podivné pravidlo v českokrumlovské porodnici – dvě hodiny po porodu leží matka na sále a dítě tedy u sebe nemá. Potom ji odvezou na pokoj, dítě u sebe ještě stále nemá. Vstát z postele a jít se osprchovat by žena měla až po čtyřech hodinách poté a teprve potom jí dají dítě. Takže když si maminka nevyhádá po porodu první přiložení, jak jsme si ho vyhádaly my, tak se jí také může stát, že své dítě dostane až 6 hodin po porodu. V reklamním letáku porodnice však stojí: „Po porodu je ženě ihned umožněn kontakt s dítětem a první přiložení k prsu.“
Po dvou hodinách na porodním sále jsme odvezly se sestrou novou maminku na pokoj a pak jsem porodnici opustila.
Suma sumárum musím říct, že porod proběhl dobře, byl relativně přirozený – bez mnoha odborných zásahů (oxytocin, epiziotomie, následné šití) a proběhl docela rychle: celkem 6 hodin, v porodnici jen hodinu do vlastního porodu. Rodička byla jediná rodící žena v porodnici (českokrumlovská porodnice je relativně malá), takže nepanoval žádný spěch ani stres, byla sama na porodním sále, všichni se jí mohli plně věnovat. Personál nebyl arogantní ani hrubý, ale nebyl ani citlivý a byl někdy až bolestivě necitlivý. Takže v principu to byl dobrý porod. Ale já jsem přesto odcházela v šoku a říkala si, že bych asi nikdy nemohla rodit v porodnici…
Vážení zdravotníci,
mým cílem skutečně nebylo Vás naštvat, urazit či ukázat, že to vím lépe než Vy. Dávám tímto dopisem průchod svému šoku a frustraci, které jsem u porodu ve Vaší porodnici zažila. Mým cílem jsou ale změny ve Vaší porodnici tím směrem, aby maminky od Vás odcházely se šťastným porodním zážitkem, posílené samy v sobě, s vědomím vlastní kompetence a vlastní pozitivní identity. Budu ráda, když pochopíte, o čem zde píšu, a uvítám, pokud se nám společně s HAM-jih podaří vytvářet pro ženy-rodičky humánější porody.
Dipl.-Psych. Johanka Kubaňová
Chvalkov 22
Trhové Sviny
374 01
tel: 386 323 240
e-mail: Johanka_Kuca@yahoo.de
na vědomí:
HAM
Aperio
www.rodina.cz
|
| Jana CAM | 
|
(25.1.2004 16:37:34)
Johanko,
Přečetla jsem Váš příspěvek a z některých věcí mi bylo opravdu smutno. Moc hezky jste to napsala. Je fakt, že pokud by maminka rodila třeba ve Vrchlabí, tak by to vše probíhalo asi jinak. Ale jeden fakt je, že v našich porodnicích, kde je ještě přirozený porod tabu, existují jen dvě možnosti a to, že se buď maminka odevzdá a to byl případ i té Vaši kamarádky, nebo je asertivní a prosazuje si své. Ať už formou porodního plánu či tím, že si sama řekne co chce. Vůbec neříkám co je dobře a co špatně, ale pro některé mamky je přijatelnější zkousnout to co se jim nelíbí a v rámci klidu jsou ochotné se podřídit, což by třeba pro vás nebo pro mne přijatelné nebylo. Jak píšete důležité je poskytnout podporu, pomoc, rady a úlevu rodící ženě, ne manipulaci. Ale i my co ženy doprovázíme, bychom měly mít na mysli, že není tak důležité co si o vedení porodu myslíme my a jak by se to líbilo nám, ale co hlavně prožívá ta žena a jak to přijímá a hodnotí ona. A pokud rodící, ženy budou volat po změnách, věřím že přátelských porodnic pro matku i dítě bude víc. Pro nás je to výzva, abychom maminky informovali a učili je věřit sobě, že to dokážou a že je dobré říct si co chtějí, protože ani ta nejhodnější porodní asistentka neumí číst myšlenky a věřím, že mnohé se dá domluvit i v našich klasických porodnicích. Přeji všem maminkám krásné porody a zdravé a spokojené děťátka. Jana
|
|
| Melinda | 
|
(25.1.2004 23:04:07)
Milá Johanko,
1. formuláře jsem vyplňovala jeden den, kdy jsem byla v porodnici jen na vyšetření, protože jsem si nebyla jistá, zda je vše OK. Nutno přiznat, že když jsem tam NÁSLEDUJÍCÍ den rodila, vyplňovali je se mnou znovu..
2. Přiložení k prsu probíhalo naprosto shodným způsobem, navíc jako prvorodička jsem se pochopitelně bála si o mimi říct, bylo tak křehoučké, a já tolik vysílená..
Takže postup je stejný i v MOTOLE, jak vidno:-) Zdraví. Bára.
|
|
| Jan Shon | •
|
(29.2.2004 22:50:36)
Vážená paní Kubaňová,
rád bych reagoval na Váš velmi obsáhlý příspěvek o porodu Vaší kamarádky v krumlovské porodici.
Rozhodně souhlasím s Vaším mottem"přibližme porodnice domácímu prostředí"a jsem rád,že Váš příspěvek má za cíl zlepšení naší práce.V širším kontextu souhlasím i s Vaší definicí přirozeného porodu,ale přidal bych k ní,že i přirozený porod musí být za všech okolností bezpečný pro matku i plod.
A teď se rád vyjádřil k Vašim výtkám.
l.V naší porodnici opravdu provádíme klysma,episiotomii nebo podáváme léky pouze v případě,že je to nezbytné.
2.Sestry těžko mohly vědět,že budete rodičku provázet i během porodu,
protože ona nic takového nesdělila a Vy jste se ani nepředstavila.
3.Vyplňování příjmových formulářů je sice nepříjemné,ale povinné a zdravotníci si je nevymysleli.Nicméně je třeba si uvědomit,že v případě komlikací/např.narkozy/nebo převozu pacientky nebo dítěte na vyšší pracoviště bude v tu chvíli možné tyto formuláře vyplnit.Také je třeba vzít v úvahu,že v okamžiku přijetí za rodičku i plod přebírá odpovědnost zdravotnický personál.
4.Rodička je svéprávná osoba a pokud má nějaké přání je třeba ho vyslovit,
personál neumí číst myšlenky.Co se týče poznámky o eventuální úpravě polohy,
možná Vás také neslyšeli.
5.Léky,jako je oxytocin,lékař opravdu aplikuje jen,když je to nezbytně nutné,protože každý lék má své vedlejší účinky na matku i plod.Nevím,co myslíte pojmem vnitřní morální odpovědností a sebekritickým zhodnocením
situace,ale zrovna uvážlivou a pokud možno pouze opravdu nezbytnou aplikaci jakýchkoli léků během porodu si pod tímto představuji já.
6.Porodní asistentky jsou všechny zkušené,narozdíl od prvorodiček,a pokud vidí,že maminka sama vypuzovací dobu zvládá,nijak do ní nezasahují.Vaše pocity,že by maminka vytlačila dítě i bez rady sestry jsou pouze subjektivní a dovolím si říci,vzhledem k délce vypuzovací fáze i nepodložené.Možná by bylo namístě se spíše pozastavit nad tím,že Vy jako zkušená rodička jste své kamarádce nedoporučila předporodní kurzy,kde by se toto vše naučila.
7.Žena při porodu má jistě právo být "v koncích" a nevědět jak dál a personál by jí měl umožnit tuto krizi překonat po svém,ale jen do té doby,kdy toto chování nezačne ohrožovat miminko/což v tomto případě poklesem srdeční akce plodu nastalo/.
8.Myslím,že nástřih hráze u prvorodičky,která měří 164 cm a váží 58 kg a plod má 4 kg je zcela na místě.Vaše úvahy o tom,že to lékař dělá proto,aby se mu lépe šilo,nebo aby vydělal body od pojišťovny mě uráží.Pro Vaší informaci za nástřih žádné body nedostáváme.
9.Vaše líčení ohledně přiložení dítěte k prsu se diametrálně liší od vyjádření novorozenecké sestry.Její odpověď přikládám.
10.Děti po porodu jsou,pokud to jejich stav dovoluje,ihned přikládány k prsu.To,že celé 2 h.,které matka stráví po porodu na sále,nejsou s ní je dáno tím,že i pro miminko je porod náročnou událostí a je třeba aby se zahřálo a adaptovalo v inkubátoru.
Závěrem bych rád řekl,že jsme se ani neurazili,ani nenaštvali.Nicméně celý Váš příspěvek a popis celé události od personálu,jehož vyjádření následuje,
na mě dělá dojem,že Vám vůbec nešlo o podporu Vaší kamarádky u porodu,ale naopak o hledání všeho co nevyhovovalo Vašemu pohledu na průběh porodu.
Možná,že Vám průběh připadal tak šokojící a frustrující,protože jste
sobecky kladla do popředí důraz na Vaše pocity a vůbec jste nehleděla na pocity Vaší kamarádky.Je zvláštní,že ani v průběhu porodu,ani po celou další hospitalizaci Vaše kamarádka žádné frustrující pocity neuváděla,
naopak byla s péčí a chováním personálu zcela spokojena.
Milá paní Kubaňová,Váš příspěvek je zářnou ukázkou rozporu mezi porodníky,
kteří se snaží o tzv.humanizaci porodnictví a aktivistkami různých hnutí,
které kritizují,aniž mají základní informace o tom jak porod probíhá a jaká jsou jeho rizika a úskalí,aktivistkami,které proklamují jen své pocity a pravdy,aniž by naslouchaly argumentům druhé strany.Porodníci a porodní asistentky musí myslet nejen na to aby rodička od nás odcházela psychicky vyrovnaná se samými šťastnými zážitky,oni musí myslet i na to,že v kterékoli chvíli může dojít k dramatickému obratu do té doby normálního porodního děje s akutním ohrožením nejen plodu,ale i matky.A to je ten rozdíl,který Vy nejste ochotny vidět.I když "nikdo není dokonalý"já jsem s chováním porodních asistentek velmi spokojen a dle ohlasů i pacientky.
Na závěr Vás chci ubezpečit,že i když se naše názory rozcházejí a Váš zážitek z naší porodnice byl šokující,my si Vaše připomínky vezmeme k srdci a dále budeme náš přístup k pacientkám zlepšovat.Doufám,že jsem Vás neurazil či nenaštval.Přeji Vám vše krásné.
Přikládám vyjádření zúčastněného personálu.
Prim.MUDr.Jan Shon,přednosta gyn.-por.odd.nemocnice Č.Krumlov
Vyjádření k průběhu porodu kamarádky Dipl.Psych.Johanky Kubaňové.
Pacientka se dostavila do porodnice se svojí přítelkyní asi půl hodiny před mým vyšetřením.Pacientku jsem poprvé vyšetřil již na konci I.doby porodní,kdy byla zašlá branka a kontrakce poměrně silné,tufíž jsem očekával i rychlý průběh II.doby porodní.Ke konci II.doby,prakticky již při prořezávání hlavičky došlo k sekundárnímu zastavení děložní činnosti,proto jsem aplikoval oxytocin,poté během 3 kontrakcí rodička porodila.Nástřih jsem provedl vzhledem k silném napnutí hráze a očekávání větší hmotnosti plodu u prvorodičky.Po porodu placenty/zde jsem byl lehce pokárán,že jsem p.Kubaňové placentu neukázal a jestli jsem jí vůbec porodil/jsem v místní anestezii zašil.nástřih.Pak nastala mírně bouřlivá debata mezi dětskou sestrou a p.Kubaňovou,která nechtěla sestře vydat dítě.V této chvíli jsem skutečně zasáhl a upozornil p.Kubaňovou,že rodí-li ve zdravotnickém zařízení,musí dbát pokynů personálu,který má za matku i plod odpovědnost.Mám.li zhodnotit průběh porodu,tak byl zcela normální,rodička si na nic nestěžovala,byla klidná,spolupracovala.Jediným rušivým a pro mne stresujícím momentem bylo chování přítomné p.Dipl.Psych.Kubaňové.
MUDr.F.Kovařík
Vážený pane primáři,
byla jsem oslovena,abych se vyjádila k dopisu,který byl zveřejněn na internetu a týkal se vyjádření p.Kubaňové k průběhu porodu u kterého jsem byla přítomna.Ve zdravotnictví pracuji 24 let a nikdo si doposud nestěžoval na mé chování.Ke všem rodičkám se chovám slušně,přívětivě a ochotně.
Nyní k samotnému dopisu v bodech:
1.když si byla rodička s kamarádkou prohlédnout porodní sál,proč se též kamarádka nezeptala,zda se nechává dítě po porodu u matky,proč se zajímala pouze o samotný porod
2.za mé přítomnosti na sále jsem byla slušná,ani v jednom případě jsem nezvýšila hlas a nebyla jsem arogantní
3.při samotném porodu kamarádka stále většinou vedle lékaře a dle mého mínění nebyla oporou rodičce,jelikož jsem od ní neslyšela žádné uklidňující slovo,nebo že by držela rodičku za ruku a byla s ní v úzkém kontaktu
4.po porodu jsem dítě přiložila k prsu,nešlo to,neboť rodička byla vyčerpaná a špatně snášela bolest,proto jsem vzala dítě na ošetření,během té doby tato kamarádka o ně nejevila vůbec zájem,stála stále vedle lékaře,po ošetření jsem jí dala holčičku do náruče,aby se na ní mohla podívat maminka,asi po 2 minutách jsem viděla stát p.Kubaňovou opět vedle lékaře,dítě v náruči houpala prudkými pohyby,až mě to zarazilo,proto jsem ji poprosila,aby mi dítě dala,že ho přiložím,rozkazovacím způsobem mi odpověděla,že ho přiloží sama až lékař došije,já jí vysvětlila,že tak dlouhou dobu nemohu být na sále,protože mám na oddělení další miminka,jí to
vůbec nezajímalo a dál houpala dítě prudkými pohyby a nechtěla mi ho dát,v tu chvíli mi pomohl lékař a p.Kubaňová mi dítě vydala
5.p.Kubaňová si stále vedla svou a nebrala ohled na zdravotní stav rodičky ani dítěte
6.přítomnost této ženy na porodním sále byla negativní,nejevila zájem o rodičku a dítě,zajímal ji pouze samotný porod
Dagmar Dušková,novorozenecká sestra
Vyjádření k dopisu p.J.Kubaňové.
Nevím,zda budu umět reagovat na tento dopis tak emocionálně jako pisatelka-dipl.psych.,členka H.A.M.Já mimochodem nejsem sestra,ale porodní asistentka/i když si na toto oslovení nijak nepotrpím/.
Porodu jsem se zúčastnila jako porodní asistentka.Reakce pisatelky na porod své kamarádky mi připadá jako dobře naplánovaná akce,při které se měly zachitit jakékoliv nedostatky.má snad pisatelka za tento článek a následné umístění na internetu nějaké"body jako naše porodnice za nástřih"?Kdyby kritika pocházela od samotné rodičky,snad by se mi lépe chápala.Ale moc se mi nelíbí,že se všeho ujala kamarádka-doprovod u porodu.Proč nepíše sama rodička?Z přečteného dopisu i ze setkání s oběma při porodu mi připadá,že rodička je silně ovlivněna názory a chováním své kamarádky.Kdyby rodila bez svého doprovodu,daly by se určitě lépe zvládnout její reakce ve II.době porodní.Pisatelka uvádí,že zná a umí rozpoznat své pocity a povinnosti při porodu.Umí to ale i její kamarádka?Mě se zdálo,že ne.Že by porodit sama určitě nedokázala,tak jak to dokázala pisatelka.
Proč vlastně nerodily doma,když žádnou pomoc nechtějí a nepotřebují?Proč přijely až po 6 hodinách kontrakcí a proč pisatelka nebo sama rodička nepoznaly,kdy je třeba přijet do porodnice/aby mohla např.jít do sprchy/,když tak znají své tělo a jeho reakce?Proč přijely až při krutých bolestech,kdy byl čas pouze na sepsání porodopisu a "šlo se rodit"?Mojí povinností při příjmu je vyplnit formuláře,touto činností nevyjadřuji neúctu k rodičce ani porodnímu procesu,nýbrž plním své pracovní povinnosti.
Proč se rodička nevyjádřila jasně,že chce rodit alternativně,že nechce oxytocin-jistě bych jí vyšla vstříc,jako ostatním.
Svými radami jsem nechtěla rodičku vyvádět z rytmu,pouze jsem se jí snažila pomoci k co nejsnažšímu porodu jejího dítěte.Takto přistupuji ke všem rodičkám a nevím o tom,že by s mým přístupem byl někdo nespokojen,spíše naopak.
Každá kritika,ať oprávněná nebo ne,přinutí zamyslet se nad svým chováním.Nejsem si vědoma žádných pochybení-po stránce zdravotnické i etické.Možná by blo dobré,kdyby klientky při příchodu do porodnice měly své představy vyjasněné a svá přání k průběhu porodu personálu jasně a včas sdělily.Dalo by se tak předcházet mnoha nedorozuměním.
porodní as.Marie Kašková
|
| Sylvie | 
|
(1.3.2004 0:00:45)
No tě pic! Věta fakt vyšla z pera porodní asistentky???? Zírám. A doporučuji domluvit si praxi v nějaké "přátelské" porodnici, z vlastní zkušenosti mohu doporučit Vrchlabí. Možná by pak pochopila "vo c gou". Zvláštní, přesto že jsem rodila víceméně tak, že by to vyhovovalo i představám Johanky Kubaňové, které v článku zmiňovala, nikdy bych neřekla, že jsem rodila "alternativně", porod mi připadal naprosto normální :o) Mimochodem, v civilizovaných státech odborný dohled (většinou porodní asistentka) bývá i při domácích porodech, takže tu poznámku opravdu, ale opravdu nechápu :oO
A že dítě MUSÍ BÝT PO PORODU V INKUBÁTORU - to je vtip? Zdávku jsem studovala před víc jak deseti lety a už tehdy jsme se učily, že už to dávno neplatí, že opravdu v inkubátoru být nemusí. Jo, co jsme chodily na praxi, tak se děti matkám odebíraly a odnášely na dětské pokoje, to ano. Ale tam byly ukládány do obyčejných postýlek :o) Konečně, i po mém prvním porodu když mi sestra nechtěla dítě dát, tak neargumentovala inkubátorem, ale tím, že po porodu prostě MUSÍM :o) být unavená, takže nemůžu mít dítě u sebe. Mohla jsem :o) A při druhém porodu v již zmiňovaném Vrchlabí mi dítě nikdo nikam neodnášel.
Ve vaší porodnici jsem nebyla, takže se nechci zbytečně vyjadřovat - ale tohle mě fakt naprosto praštilo přes oči a mlčet k tomu nedokážu :o)
S.
|
| Sylvie |
|
(1.3.2004 0:05:22)
Ó jé, netuším proč, ale hned na začátku mi vypadla věta... :oO Správně to má být
...Věta "Proč vlastně nerodily doma,když žádnou pomoc nechtějí a nepotřebují?" fakt vyšla z pera porodní asistentky???? ...
S.
|
| Sylva | •
|
(3.3.2004 19:11:20)
Víš, Sylvie, problém je v tom, že OPRAVDU přirozený porod u nás skoro nikdo nezná (mimo Vrchlabí). To není ironie, to je smutný fakt.
Stejně tak u nás skoro nikdo nic neví o porodu doma. Málokdo si to umí přiznat, natož aby si o tom aspoň něco málo zjistil, zato spousta lidí vydává své domněnky za fakta. Smutné. Ovšem taky to svědčí o úrovni dotyčných.
|
|
|
| alka, 3 děti | 
|
(1.3.2004 13:30:02)
Jo, jo Sylvie,
když jsem si před svým posledním porodem obcházela porodnice, abych se rozhodla, kde budu rodit, setkala jsem se se stejným názorem, že dítě se "musí ohřát" v inkubátoru. A to dokonce v porodnici Baby friendly... Na otázku proč, mi bylo řečeno, že to tak dělají a na mou námitku, že je to zbytečné, reagovala sestra, že to paní primářka nařídila. (Asi aby byl inkubátor využitý, když už ho tam mají, že) Stejně tak se sestra podivovala mému požadavku položit mimi (bude-li v pořádku) hned po narození na břicho. Je jí reakce zněla: "To se v tom chcete patlat?"
No, nakonec jsem raděj porodila jinde. Zdraví Alka
|
|
|
| Jana CAM |
|
(1.3.2004 0:46:51)
Přečetla jsem si pečlivě vyjádření obou stran a teď mě moc zajímá, jak to ve skutečnosti vnímala a cítila ta dotyčná rodička. O tu tady hlavně jde. J.
|
|
| Marketa, mimi 7,5 mes. | •
|
(1.3.2004 20:40:34)
No potes, podle odpovedi doktora, sestry a PA je na tom cesky porodnictvi jeste hur, nez jsem si myslela. A to ma byt pratelska porodnice?
Ja rodila mimi take v porodnici, po porodu mi bylo polozeno na bricho a po prestrizeni pupecniku nas PA nechala asi pul hodiny o samote, abychom se mohli s miminkem privitat a pomazlit. Po pulhodine prisla a porodila jsem placentu. Opet odesla a nechala nas tam o samote, my jsme si uzivali miminka. Zhruba hodinu a pul po porodu mi zasila lekarka trhlinku v pochve. Stale jsem mela sve mimi ja nebo manzel v naruci, stale jsme byli na pokoji s miminkem sami. Dve hodiny po porodu mimi zvazili, zmerili a prohledli. Stale v te mistnosti, kde jsem na obycejne manzelske posteli rodila a kde jsme byli i celou prvni dobu porodni. Tri hodiny po porodu jsem v te same mistnosti zhltla snidani, podekovala za peci a odjeli jsme i s miminkem domu.
Celou dobu od narozeni nebylo moje dite ani minutu ode mne pryc.
Cely porod (vcetne prvni doby porodni) se ode mne muj manzel nehnul ani na krok.
O nic z toho jsem nemusela bojovat, byla to samozrejmost. Taktez me nenastrihli, neholili, klystyr nedavali, rodila jsem bez jakekoli medikace (pouze lokalni anestezie pri siti), rodila jsem ve sve vlastni nocni kosili a manzel mel na sobe svoje normalni obleceni, zadny operacni habit. Formulare pri prijmu vyplnoval manzel, me bylo receno, ze to ted neni moje prace, ze se mam soustredit jen na svuj porod.Cely porod byl hrazen z meho zdravotniho pojisteni.
Ta porodnice se jmenuje St.Marien Krankenhaus a lezi ve Frankfurtu a.M. Urcite mene nez 1000 km od Krumlova. Ve skutecnosti lezi mezi temito dvema porodnicemi a mezi chovanim personalu v nich cely vesmir.
Brzo se budeme vracet s rodinou do Cech. Nemam tuseni, kde porodim sve dalsi dite, ale na ceskou porodnici to zatim nevypada...
|
|
| *Aida* | 
|
(2.3.2004 15:55:22)
Proc pan Dr. pise, ze oxytocin byl nutny a proto byl aplikovan, zatimco PA pise, ze kdyby se rodicka vyjadrila, ze oxytocin nechce, pak by ho nedostala? Zajimave.
Ta narazka na to, ze rodicka svym chovanim (zrejme hysterka?) nakonec ohrozila zdravotni stav ditete je take zajimava.
Zeny, ktere rodi doma, opravdu nemaji zajem o to, rodit bez jakekoliv asistence, NECHAPU proc ma nekdo takove poznamky a popravde me to urazi!
Myslim, ze hlavni vytka Johanky ke kojeni byl styl, jakym PA dite prikladala. Zminila to nekolikrat a nikdo jsme se nedozvedeli, proc to tak bylo (v case minulem doufam)?.
A proc si pan Dr. mysli, ze diteti bude po porodu lepe v inkubatoru?
Nepocitam s tim, ze mi nekdo odpovi, ale alespon za zamysleni to stoji. Me nad tim zustava rozum stat.......
|
| Jan Shon | •
|
(3.3.2004 14:19:49)
Vážená paní Aido,
milerád Vám na všechny otázky odpovím.Oxytocin je lék,který podporuje děložní činnost.V případě rodičky o níž se diskutuje byl aplikován proto,že se děložní kontrakce zastavily,vypuzovací fáze neprobíla tak jak má a to mělo nepříznivý vliv na srdeční akci miminka,která se výrazně zpomalila/to ve svém důsledku vede k tomu,že miminko je špatně zásobeno kyslíkem a tento stav ho může v nejhorším případě ohrozit i na životě/.Pacientka byla o aplikaci léku informována a také s ní souhlasila!Co se týče poznámky o chování,přečtěsi si prosím ještě jenou co jsem napsal.O hysterii není nikde ani slovo,píši pouze o tom,že v některých případech,ženy na konci vypuzovací doby nemají sílu tlačit,porod se zastaví a miminko je ohroženo na zdraví/ze stejných příčin jako jsem popsal výše/.Teprve v tuto chvíli personál zasahuje.To neznamená,že někdo si myslí,že pacientka je hysterka.Porod je náročná záležitost a pacientky mají na "nějakou tu slabou chvilku jistě nárok".Poznámka o inkubátoru je opět myslím dostatečně vysvětlena.Každé miminko po narození nemé dokonale vyvinutou regulaci své tělesné teploty.Rodí se z teploty těla matka,která je kolem 37 st.do pokoj.teploty okolo 25 st.Tento přechod některá miminka samy nezvládnou regulovat a proto jsou zahřívána v inkubátoru.Podtýkám,že ne všechna.Nakonec asistence u porodů.V naší republice existují zákony,které říkají kdo a kdy asistuje u porodů.Zatím bohužel porodní asistentky ze zákona nemohou samostatně vést porody/neříkám,že je to správně/.Proto,přijde-li pacientka do porodnice,je toto zařízení povinno se jí věnovat tak,aby neporušilo předepsané předpisy.Tzn.přijmou a vyšetřit ji musí lékař,musí se vyplnit předepsané tiskopisy a lékař musí být přítomen u porodu,protože dojde-li ke komplikacím,pacientka si bude na zdravotnické zařízení stěžovat a výše uvedené nebude splněno,jsou lékař potažmo zdravotnické zařízení dle našich zákonů trestně odpovědní.Poslední poznámka se týká také toho,že porodní asistentky v Evropě absolvovaly úplně jiný systém vzdělání/jsou vysokoškolačky/.Nicméně na našem oddělení,pokud to pacientka vyžaduje a průběh porodu to umožňuje může porod vést porodní asistentka,ovšem za dozoru lékaře/kvůli výše uvedeným zákonům/.
Doufám,že Vás má odpověď uspokojila a přeji Vám vše krásné.
Prim.MUDr.Jan Shon
|
| *Aida* |
|
(3.3.2004 15:50:54)
Mily pane Doktore,
nejprve dekuji za odpoved, opravdu jsem necekala, ze byste se ozval :o).
Samozrejme vim, k cemu se pouziva oxytocin, nijak jsem nedisputovala jeho pouziti v tomto konkretnim pripade. Co mi prislo zvlastni je ta poznamka PA, ze kdyby se rodicka vyjadrila, tak zadny oxytocin nedostala.
Ze v Zapadni Evrope PA studuji VS vim take dobre, sama se na tu universitu chystam (snad, rada bych az deti povyrostou). Ovsem je treba si uvedomit, ze napr. zdravotni sestry zde take musi mit BAkalare a sestram z CR je jejich vzdelani po 6ti mesicni praxi uznano jako rovnocenne.
Otazka inkubatoru me opravdu zajima. Zde v UK se to totiz vubec neprovozuje (samozrejme inkubatory jsou, ale ne na regulovani teploty novorozencu). Prednost se dava kontaktu "skin to skin", tedy nahate miminko na mamince. Ja jsem si po druhem porodu vlezla do vany (i kdyz porod probehl na suchu:o)) a miminko bylo cca pul hodiny zahrivane ve vode nez byl prestrihnut pupecnik. Osobne mi takoveto metody pripadaji lidstejsi (nechci pouzivat slovo prirozenejsi). Zajimalo by me, jak se pozna, ktere miminko tedy ten inkubator potrebuje.
Chapu, ze nemate cas vysedavat po internetu. Mnoho zen Vase ohlasy zde vita a diky za ne.
S pozdravem
Aida
PS: Abych jeste prilozila polinko, co si myslite o samostatne cinnosti PA a porodech doma?
|
| Jan Shon | •
|
(4.3.2004 14:14:09)
Vážená paní Aido,
co se týče vzdělání por.asistentek,problém není v nicha,ale v zákoných předpisech,které určují co porodní asistentka může a nemůže/např.nemůže vést porod mimo zdravotnické zařízení,nebo bez dohledu lékaře/.Myslím,že se to časem tlakem porodních as.změní,ale nynější stav není vinou nás zdravotníků.Co se týče porodů doma,nic proti nim nemám,pokud budou řáděn zajištěny.Porod je dynamický děj,který se kdykoli může komplikovat a je třeba včasná intervence.Nedovedu si představit jak se bude transportovat žena v silných bolestech ze 7.patra našich prostorných paneláků,kde do výtahu nelze dát nosítka ani nastojato/když.už náhodou jede/.V některých oblastech je dojezdová vzdálenost do porodnice dost velká a to nemluvím o počasí.Pro příklad,měl jsem tento víkend službu,pacientka si volala sanitku a ta musela počkat než cestu projede pluh.Bydlí pár km od Krumlova a trvalo to více než hodinu.Po takhle dlouhé době se již nezachrání nic.Spíše bych se přikláněl k tzv.porodním domům,které budou v blízkosti porodnice a budou mít s ní zajištěno řešení případných komplikací.
Nám porodníkům a por.as.každý nasazuje psí hlavy,ale nikdo si neuvědomuje,že kromě blaha rodičky a miminka stále myslíme na možné komplikace/a kdo někdy zažil třeba předčasné odluč.placenty jistě ví o čem mluvím/.Ono není jednoduché zvažovat,zda už zasáhnu do porodního děje a pokazím psychickou pohodu rodičky/ale předejdu poškození miminka/,nebo ještě počkám a budu riskovat,že pak rodiče a okolí bude dávat vinu mě a budu muset žít s pocitem,že jsem tolik lidí svým pozdním zásahem poškodil.
Většina dam,co nás kritizuje si neuvědomí,že i zdravotníci jsou normální lidé.Že nikdo nejsme dokonalí/a bohužel je to vždy tak,že špatné chování jednotlivce převáží nad milým chováním dalších 10 ostatních/.Že po zdravotnictví se chce dokonalá medicína,léčba i chování personálu,ale už se nehledí jaké je to v ostatních částech společnosti/úřady,politici apod./.Rád bych věděl,zda si všechny kritičky mohou s čistým svědomím říci,já se takto nikdy a k nikomu nechovala a chovat nebudu.Zvlášť po 24 nebo 48 hodinové nepřetržité službě.Nicméně to není naše omluva a my se budeme dále snažit zdokonalovat.
Na závěr ještě jednu poznámku.Studoval jsem v 90 tých letech a začínal pracovat v r.1990 a nynější situace se nedá ani trochu s tehdejší srovnat.Tehdy nemohl pacient vůbec nic.Nepamatuji si,že by se našel někdo statečný,který by si stěžoval.Nechce naše společnost po zdravotnících náhodou všechno a sama se přitom podle svých požadavků vůbec nechová/stačí obyčejná slušnost pozdravit,použít slůvko prosím apod.,co jen hrubých urážek a oplzlostí si porodní asistentky musí vyslechnout,kolik lékařů bylo napadeno,naposledy u nás vytáhl na lékaře jeden spoluobčan nůž,a tak bych mohl pokračovat/.
Tak jsem si také trochu postěžoval aby v tom diskutující dámy nebyly samy.
Doufám,že důvodů ke stížnostem na nás bude stále méně a přeji všem zúčastněným hodně zdraví a přívětivé zdravotníky.
Shon
|
| Michala | •
|
(4.3.2004 18:00:47)
Když jsou zdravotníci normální lidé, tak proč se u normálního porodu nenormálně chovají :o).Samozřejmě, že zdravotníci můžou za současný stav legislativy. Chápu, že vy asi nelobbujete na ministerstvu zdravotnictví a u poslanců. To samozřejmě dělá jen pár jedinců, co si myslí, že jsou zodpovědní za vás lékaře, porodní asistentky a ostatní lidi. Najdete je ve fakultních porodnicích ve větších městech.
|
|
| Sylvie |
|
(4.3.2004 18:25:27)
:o) Vážený pane primáři, z jakého zákona vycházíte, když tvrdíte, že porodní asistentky nesmí vést porody bez lékaře nebo mimo nemocnice? Ohání se tím kdekdo, ale zatím NIKDO nedokázal říct konkrétní paragraf... a samy porodní asistentky, které k porodům doma chodí (není jich moc, já vím) tvrdí, že to zákonům neodporuje. Hmmm, konečně i v jedom ze zápisů ČGPS jsem našla poznámku, že porodní asistenkta SMÍ vést porod mimo nemocnici a JE za něj zodpovědná... :o)
Konečně, četla jsem rozhovor s Ivanou Königsmarkovou, PA, která dochází k porodům doma. V rozhovoru říká, že na ni za to bylo podáno trestní oznámení... a že se obhájila právě těmi paragrafy, na základě kterých to oznámení bylo podáno... (Celý rozhovor tady.)
S.
|
| Jan Shon | •
|
(8.3.2004 10:59:05)
Vážená paní Sylvie,
vycházím ze znění zákona o Zdraví lidu z roku 1966,který dosud nebyl novelizován/až nyní je projednáván v parlamentu,kde je opět samostatné působení porodních asistentek omezeno!/Případ porodní as.Konigsmarkové nemohu posoudit neboť ho přesně neznám.
Mějte se krásně.Shon
|
| Sylvie |
|
(8.3.2004 11:40:21)
Pokud vím, na tento zákose ovolávají i ti, co tvrdí, že PA porody doma a samostatně vést mohou. Nemýlím-li se, je to ten, ve kterém je psáno, že porodnía sistentka pracuje samostatně nebo podle ordinací lékaře? Konkrétní paragraf byste nevěděl? Zatím mám tak trochu pocit, že je to spíš o tom, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.
S.
|
| Sylvie |
|
(8.3.2004 11:54:41)
Pane primáři, já nejsem ani porodní asistentka, ani nechci rodit doma, tkže mne osobně se to nijak nedotýká. Jenom mě zajímá, jak to vlastně je. Čistě ze zvědavosti zvědavosti. Před několika lety vyšel v Sestře článek o tom, proč porody doma odporují naší legislativě. Nevím, jestli si vzpomínám dobře, ale mám pocit, že argument, že by PA sama nesměla vést porody tam nepadnul. Spíš se hledaly zástupné problémy, jako že z Ústavy je lidský život hoden ochrany již před narozením (hmmm, a proto mu odepřeme odbronou pomoc ;o) ), že kalmetizace MUSÍ proběhnout v porodnici (nevím, jak je to ve vyhláškách, ale moje dítko kalmetizovali sestry přímo v kalemtizačním centru a v šesti týdnech - aniž bych o něco takového "bojovala", prostě v mojí porodnici kalmetizjí jenom jednou týdně, a kvůli tomu by si nedovolili mě tam držet...) a tak. Prostě celé to na mne působilo dojmem, že fakt se jedná jenom o utkvělé přání, pro které si stůj co stůj musíme najít argumenty. Konkrétní pargraf, který by říkal - porodní asistentka smí vést porody pouze v nemocničních zařízeních pod dohledem lékaře , jsem zatím nikde nenašla ani mě na něj nikdo z těch, co se něco takového pokouší tvrdit, nenasměroval.
Takže tak.
S.
|
| Sylvie |
|
(8.3.2004 11:57:56)
Ale fuj, omlouvám se za příšernou češtinu jakož i další překlepy, zdvojená slova a podobně. Akutualizuju nějaké programy a každou chvílina mne vyskočí okno s hláškou a vyrušením trpí kvalita mého písemného projevu :o)
S.
|
|
| Sylvie |
|
(8.3.2004 14:55:02)
Pane primáři, tak jsem si Zákon o péči o zdraví lidu (20/1966 Sb.) přečetla, a je to něco jiného, než jsem původně myslela. Nicméně i tak jsem v něm nenašla nic, na základě čeho by se dalo vyvozovat, že porodní asistentky nesmí vést porody samostatně a mimo nemocnice? Pravda je, že nemám aktuální verzi zákona, vyhledala jsem původní, ke které jsem postupně dohledávala novely, je možné, že mi nějaká unikla? O co KONKRÉTNĚ se Vás názor opírá? O jaký paragraf nebo alespoň jakou část zákona?
S.
|
| Jan Shon | •
|
(8.3.2004 21:20:49)
Vážená paní Sylvie,
zákon doplňují prováděcí vyhlášky ministerstva zdravotnictví,kde je taxativně vyjmenována náplň práce porodní asistentky.Číslo vyhlášky z hlavy nevím,nicméně vím,že je nyní projednávána v parlamentu/myslím,že v senátu/ a je v ní dokonce znění,že porodní asistentky nesmí vést porody samostatně mimo porodnice.Víte nemám nic proti tomu,aby porodní asistentky vedly samostatně fyziologické porody,ale nejdříve by proto měly být vytvořeny podmínky/dosažitelnost lékaře a porodnice v případě komplikací,vzdělání a hlavně praxe porod.asistentek-dnes nemohou často vést porody ani v porodnicích za dohledu lékaře,legislativa-kdo nese odpovědnost,zda sama rodička,nebo porodní asistentka,finance-jak a kdo bude takový porod hradit,v neposlední řadě je třeba brát v úvahu architekturu a kvalitu našich bydlišť a
komunikací/.
Srdečně zdravím.Shon
P.S.Na úpravu a pravopis nehledím,sám s tím mám problémy.
|
| Sylvie |
|
(8.3.2004 23:01:22)
Ano, pane primáři, o tom novém zákoně vím, snad už je bohužel k podpisu u prezidenta??? Nicméně mě zajímá DOSUD PLATNÝ stav. KDybyste někde narazil na konkrétní vyhlášku, vzpomeňte, prosím, na mne, chodím sem pravidelně :o) Aspoň orientačně z jakého roku... V zákonech mi vyjelo 277 vyhlášek a tolik času zase nemám, abych postupně jednu po druhé otevírala a prohlížela... MMCH znáte osobně někoho, kdo RODIL DOMA? Já ano. A byť je to spíš taková náhodná známost (naše děti si rozuměly :o) ), tak jsem moc ráda, že ke svému porodu sehnala porodní asistentky. Když tady na Rodině čtu o maminách, které si PA zvaly z Rakouska nebo nesehnaly vůbec a rodily bez jakékoli odborné pomoci, je mi za ně moc smutno.
Mám schovaný jeden článek z Mladé fronty Dnes, píše se v něm:
***
Dánský lékař a vědec Marsden Wagner, dlouholetý ředitel odboru pro zdraví žen a dětí při Světové zdravotnické organizaci, shrnuje situaci v ČR: "Odhlasovaný zákon vrací vaši zemi o mnoho let nazpět do smutného období totality, kdy u vás neexistovala žádná skutečná svoboda ani respekt k rodině. Zákon, který ze zdravotní péče vytěsní porodní asistentky, ačkoli právě ony jsou základním předpokladem posilujícího prožitku porodu vašich, žen, povede ve svém důsledku k tomu, že nová generace českých žen bude slabá, závislá a nesvobodná."
***
Píšu to sem, protože obdobně to cítím i já. A pak taky proto, že to přeci jenom tak trochu zapadá do dnešního dne...
S.
|
| Jana | •
|
(9.3.2004 11:29:24)
Sylvi, uklidni se a nehledej. Je to zbytečná ztráta času. Taková vyhláška prostě neexistuje. Pokud pan doktor tvrdí něco jiného, neměl by pro něj být problém to prokázat. On to ale neprokáže, protože nemůže, ve vyhláškách se nic takového nepíše. Zákon už prezident podepsal, je ale v rozporu s praxí EU, takže dříve či později stejně musí být změněn. Pro info článek ze stránek ČAPA:
Výčet rozporů "Zákona o nelékařích" s legislativou EU a doporučeními evaluační komise
Zákon „o nelékařích“
neumožňuje porodním asistentkám vykonávat svobodně povolání podle článku 4 směrnice č. 80/155/EU a doporučení Evaluační mise EU!!!
Text odporuje směrnici 80/155/EU a jejímu výkladu v doporučení Evropské evaluační mise:
Česká legislativa v oblasti zdravotnictví musí být novelizována tak, aby porodní asistentky mohly vykonávat praxi nezávisle a autonomně a aby takto samostatně působící porodní asistentka mohla vykonávat činnosti uvedené v Článku 4 Směrnice 80/155/EHS.
Požadavky Směrnice 80/154/EHS a Směrnice 80/155/EHS musí být transponovány do legislativy upravující vzdělávání v oboru porodní asistentka v České republice.
Poskytování služeb péče v těhotenství v rámci primární péče by mělo být ještě dále rozvinuto. Oddělování matek a dětí by mělo být ještě dále omezeno. Toto, společně s novelizací legislativy v tom smyslu, aby porodní asistentky mohly vykonávat svoji praxi nezávisle, umožní porodním asistentkám vykonávat činnosti porodní asistentky dle Článku 4 Směrnice 80/155/EHS a být studentkám žádoucím profesionálním modelem chování.
Pojištění, které umožní porodním asistentkám vykonávat nezávislou praxi dle Článku 4 Směrnice 80/155/EHS
2.způsobilost může být získána pouze na základě dosaženého vzdělání a praxe
... a ne na základě indikace, text si navzájem odporuje, jednou uvádí výkon povolání pouze na základě indikace lékaře a podruhé předpokládá, že budou stanoveny činnosti, které může zdravotnický pracovník vykonávat i bez indikace (takové však v návrhu zákona stanoveny nejsou). Výkon povolání bez odborného dohledu nelze vázat pouze na indikaci lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta. Na spolupráci s lékařem a jeho indikaci musí být vázány pouze některé, v zákoně a prováděcím předpise jasně stanovené, činnosti.
Prokázání minimální délky praxe na jednotlivých úsecích péče je nerealizovatelné(většinou je evidována pouze práce na porodnicko-gynekologickém oddělení, ale ne na jednotlivých úsecích péče), a zneužitelné proti porodním asistentkám s cílem zabránit jim v získání oprávnění k samostatném výkonu povolání bez odborného dohledu.
Prokázání minimální délky praxe na jednotlivých úsecích péče je v rozporu se stávajícími právními předpisy Místo toho navrhujeme teoretické a praktické doškolení i pro absolventky studia na VZŠ
4.Ošetřovatelská péče o ženu na úseku gynekologie patří oboru ošetřovatelství a povolání všeobecné sestry. Porodní asistence a porodní asistentka pouze v širším měřítku zasahují do určitých oblastí gynekologie, plánovaného rodičovství a péče o dítě, kde se některé činnosti porodní asistentky a všeobecné sestry překrývají (jedná se především o prevenci, výchovu a poradenství). V tomto bodě je vládní návrh ve zřejmém rozporu s článkem 4 směrnice č. 80/155/EU !!!
Porodní asistentka se nemůže současně vzdělávat a pracovat v plném rozsahu v porodní asistenci i v ošetřovatelství bez zhoršení kvality poskytované péče jak v porodní asistenci, tak v ošetřovatelské péči na úseku gynekologie
Druhá Konference ministrů k problematice ošetřovatelství a porodní asistence, uspořádaná v rámci Světové zdravotnické organizace v Mnichově, SRN, ve dnech 15. – 17. června 2000
Země střední a východní Evropy a nověji i nezávislé státy vzniklé po rozpadu někdejšího Sovětského svazu, stojí před akutními problémy a narůstajícími obtížemi.Ve většině těchto zemí lékaři nadále převládají v oblasti tvorby koncepcí v příslušných ministerstvech zdravotnictví, a v mnoha těchto zemích lékaři nebo učitelé, jejichž obor nemá se zdravím souvislost, často zastávají funkci ředitelů ošetřovatelských a porodnických škol. V oborech ošetřovatelství a porodní asistence se projevuje nedostatek odpovídajícím způsobem připravených pedagogů, a tyto profese navíc strádají nedostatkem kompetentních vůdčích osobností. Protože oborům ošetřovatelství a porodní asistence stále ještě chybí jasná identita, a sestry a porodní asistentky se jenom s obtížemi prosazují, rýsuje se zde potřeba posílení jejich organizace. Je třeba vytvořit odpovídající legislativní a regulační rámec k ochraně veřejnosti, jímž by se zároveň sestrám a porodním asistentkám propůjčovala nezbytná pravomoc a odpovědnost, aby si mohly vybudovat svou vlastní profesní identitu, uskutečňovat svůj potenciál a přispívat svým oprávněným vkladem k poskytování zdravotní péče. ČR deklaraci podepsal náměstek MZČR MUDr. A. Malina Ph.D.
|
|
| Jan Shon | •
|
(9.3.2004 14:33:52)
Vážená paní Sylvie,
vyhláška je stanovena podle paragr.70 odstav.1 písm.c se zřetelem k paragr.54 odstav.1 zákona č.20/1966 sb.o péči o zdraví lidu a byla uveřejněna v Závazném opatření č.10 věstníku MZ ČSR 1986 č.8-12.To je přesné znění pramenů,ze kterých čerpají zdravotnická zařízení/neznám je doslava celé/.
Předesílám,že s těmito zákonnými normami ani se stávající novelou nesouhlasím,to i pro paní Janu,která chtěla prokázat původ vyhlášky.Určitě bych si přál aby porodní asistentky mohly pracovat samostatně,protože už jen název profese je k tomu předurčuje.
Mějte se hezky.Shon
|
| Sylvie |
|
(9.3.2004 18:47:48)
Děkuji, až budu mít čas, pokusím se zapátrat. Nějak se mi vyhlášky hledají hůř, než zákony :o(
S.
|
| Gábi, 2 děti | 
|
(10.3.2004 8:13:55)
Sylvie, myslím, že to mám, jedná se o "směrnici č. LP-210.3-7.1.86 MZ ČSR o náplni středních, nižších a pomocných zdravotnických pracovníků". Bohužel její text v el. podobě není. V částce 21/1986 na straně 0469 to bylo pouze registrováno, protože se jedná o rezortní předpis. Ty jsi ale původně pracovala ve zdravotnictví, tak to spíš někde seženeš. ;-)
|
| Sylvie |
|
(10.3.2004 10:11:36)
Co - původně pracovala? Jestli během následujícíh dvou let Motol nespadne úplně, tak stále ještě pracuju... To účetnictví je jenom taková záliba, aby manžel nemusel přijímat do firmy nějakou hezkou mladou kočku, se kterou by pak probíral nové zákony a účetní předpisy ;o) Jinak patřičnou směrnici jsem našla, byť teda ne na stránkách ministerstva vnitra nebo zdravotnictví. Jestli chceš, můžu přeposlat, zatím ji mám staženou v počítači :o)
S.
|
| Gábi, 2 děti |
|
(11.3.2004 8:07:25)
Jéé, promiň, nechtěla jsem se tě dotknout ;-) Docela tě obdivuju, že se hodláš vracet do zdravotnictví. Pokud vím, byla jsi dětská sestra. Moje známá teď strávila pár dní s dítětem mezi dělníky. (Zajímavé je, že se ji personál snažil odehnat, s tím, že na poloprázdném odd. pro maminky není místo. To jsem si myslela, že už ani není možné :-( Ale nedala se a místečko bylo jedna-dvě.) Motol určitě částečně opraví, už odklepli dotaci :-)
Dokumenty mi určitě pošli! Díky.
|
|
|
|
| Sylvie |
|
(10.3.2004 10:07:59)
Hmmm, pane primáři, tak už jsem si to našla :o) TAkže:
1. Směrnici "o postavení, organizaci a činnosti ústavů národního zdraví" jsem nevyhledávala, protože bavíme-li o porodech doma, tak předpokládám, že se bavíme o samostatných porodních asistentkách, které dostali papír na to, že své povolání mhou vykonávat jako OSVČ a tím pádem nemusí být zaměstnankyněmi žádného ústavu.
2. Vyhláška "o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví" říká, že "střední zdravotničtí pracovníci vykonávají odbornou činnost... buď samostatně nebo podle pokynu lékaře..." (§8 odst. 1) Blíže nespecifikuje, co kdo může vykonávat samostatně a co jen na pokyn, co se středoškolských profesí týká, tak spíš řeší jejich vzájemnou (ne)zastupitelnost.
3. Směrnice "o náplni činnosti středních, nižších a pomocných zdravotnických pracovníků" mj. stanoví, že ženská sestra (dnes tedy porodní asistentka, že :o) ) "vyšetřuje ženy s fyziologicky probíhajícím těhotenstvím, připravuje rodičky k porodu, pečuje o ně ve všech dobách porodních a v průběhu šestinedělí; vede fyziologické porody, a pokud není přítomna dětská sestra, provádí první ošetření novorozence; asistuje při porodnických výkonech a operacích;" (§20 odst. c)
Tak KDE je ten zákaz vedení porodů porodními asistntkami mimo nemocnice?
S.
|
| Lída | •
|
(10.3.2004 10:20:27)
Ovšem, co není, může být. Parlamentem prošel zákon o způsobilosti... (stručně o nelékařích), podle kterého porodní asistenkta může dělat samostatně pouze to, co je ve vyhlášce, která dosud není k mání a zákon má prý platit od dubna.
|
|
| Jan Shon | •
|
(10.3.2004 16:24:58)
Vážená paní Sylvie,
já samozřejmě neznám doslovné znění všech vyhlášek,já se musím řídit pokyny zaměstnavatele.Nicméně myslím,že problém je ten,že v r.86 se zákonodárcům ani nesnilo o soukromých por.as.a dnešní právníci,aspoň ti ve zdravotnictví,argumentují,že výše uvedené vyhlášky se týkají pouze zdravotnických zařízení a proto por.as.nemohou vést porody mimo porodnice.
Znovu podotýkám,že s tímto ani s dnešní novelizací nesouhlasím.A ještě jedna poznámka,za celou dlouhou debata jsem ani od jedné diskutující nečetl řešení rizikových podmínek porodů doma.Ono je strašně krásné,když se všechno podaří,ale za loňský rok bylo v naší republice přibližně 15% operativních porodů,tzn.15 žen a mimin ze sta bylo ohrožených nějakou vážnou komplikací.A to je to o čem mluvím,jak si zastánkyně porodů doma představují řešení těchto porodů,protože argument,že se to dá předvídat a tyto ženy by doma rodit nemohly není relevantní.Ve velké většině jsou to náhlé příhody u normálně probíhajících porodů.
P.S.Přečetl jsem si výše,že pracujete v Motole.Jak se rodí u Vás?
Krásný den.Shon
|
| Jana CAM |
|
(10.3.2004 17:13:12)
Pane primáři,
já tady na Váš dotaz kopíruji vyjádření privátní porodní asistentky Zuzany Štromerové. Senátor Mejstřík žádal o zodpovězení pár bodů po neuspěšném projednávání zákona o nelékařských profesích a to je zároveň i odpovědí jak zajistit, aby se rizika snížila na minimum.
Pokud by pan senátor měl podpořit porody doma, je potřeba
> stanovit přesně definované podmínky. Máte tyto podmínky
> zpracované? Pokud ano, je možné nás s nimi seznámit?
Odpověď na tuto otázku by vyžádala několikastránkové pojednání. Na tomto pojednání by měla pracovat pracovní skupina složená z porodních asistentek, zástupce lékařů a zástupce spotřebitelek péče. Vytvořený materiál by měl odrážet odlišnost domácího prostředí a prostředí nemocničního a vliv této odlišnosti na přirozený porod.
Základní přístup (spíše praktický, lidský než vysoce odborný), kterým se v současné době řídíme:
·Přání a podnět k porodu doma musí vyjít od klientky – nastávající matky
.Žena, která se chystá k porodu doma, musí být zdravá, nekouří.
·Žena, která se chystá k porodu doma, očekává jedno miminko a to je v poloze podélné hlavičkou (platí pro současný stav v ČR. Není to všeobecné celosvětově platné pravidlo)
·Žena, která se chystá porodit doma by měla projít předporodní péčí lékaře nebo porodní asistentky (ideálně obou).
·Žena, která se chystá k porodu doma, by měla navštěvovat předporodní kurz nebo se s porodní asistentkou, která jí bude u porodu doma asistovat, setkat na konzultaci.
·Ještě před porodem budou rodiče kontaktovat dětského lékaře, který převezme po porodu děťátko do své péče.
·Rodiče jsou si vědomi, že porodní asistentka asistuje pouze u přirozeného nekomplikovaného porodu, a jestliže se objeví situace, kterou by porodní asistentka podle svého vědomí a svědomí zhodnotila jako rizikovou, doporučí přesun do porodnice. Jejím úkolem během porodu doma je včas identifikovat možnou komplikaci.
|
|
| Marketa, mimi skoro 8 mes. | •
|
(10.3.2004 17:30:02)
A je, to bude zase dlouhy...
Tak pane doktore, pisete, ze 15% vsech porodu skoncilo operativne. Protoze to nespecifikujete, tak predpokladam, ze do toho zahrnujete i PLANOVANE cisare, napr. kvuli konci panevnimu, panevnimu nepomeru, placenta previa, vicercatum, ty nedonosence, u kterych by porod vaginalne byl velkym rizikem, tzv. "cisare na prani" (ano, i to je mozne, staci mit hoodne velky strach z porodu a nejakou porodnici ochotnou vas porodit cisarem urcite najdete), a dalsi komplikace, ktere se objevi uz behem tehotenstvi. V techto pripadech ale nikdo neuvazuje o porodu doma a myslim, ze by ani zadna PA u takovehoto porodu neasistovala. Pokud kdo mluvi o porodu doma, tak vzdy mluvi o fyziologicky probihajicim tehotenstvi.
Takze, kdyz jsme vyloucili planovane cisare, zbyvaji nam neplanovani:-)) Vetsinou se operuje pro nepostupujici porod - tam si dovolim rypnout, ze spousta komplikaci a z nich vyplyvajici cisar vznika nevhodnymi zasahy behem porodu a netvrdte mi, ze ne, staci si procist tyhle stranky a najdete velmi mnoho takovych pripadu... Pokud by v takovem pripade prestal porod postupovat doma, odjede proste rodicka s PA do nemocnice. Nemyslim, ze PA by byly tak nezodpovedne a nechaly rodicku doma az by bylo pozde, koneckoncu jsou na to studovane, aby komplikace poznaly vcas a jsou na to i vybavene. A prosim neargumentujte oblibenou sumavskou viskou zapadlou snehem, dalsi podminkou pro porod doma je dostupnost nemocnice - tady v Nemecku myslim 20 minut autem. No a co se tyka nahlych operativnich ukonceni tehotenstvi - u fyziologicky probihajicich tehotenstvi je to riziko tak minimalni, ze bych rekla, ze je pravdepodobnejsi, ze vas na ceste do porodnice prejede auto.
Mejte se hezky
|
|
| Sylvie |
|
(10.3.2004 20:07:41)
Vážený pane primáři,
ani já neznám zákony a vyhlášky, proto mě to zajímalo :o) Fakt jsem v nich nenašla nic, co by proti legálnosti porodů doma mluvilo. A info, že se vyhlášky na porodní asistenky mimo nemocnici nevztahují, mi přijde podivná - za prvé v nich takového není napsáno, takže to těžko obstojí jako argument, za druhé porodní asistentky dostávají žinosťáky (?), na základě kterých mohou pracovat samostatně i mimo nemocnice. Pokud měli zákonodárci pocit, že stará vyhláška se na ně vztahovat nedá, tak měli nejenom sepsat podmínky, za jakých se mohou osamostatnit, ale i vypracovat jejich náplň práce.
Jak už jsem psala - nejsem porodní asistentka, dělala jsem na dětský chíře, takže nemůžu napsat, jak se rodí v Motole. O porodu v tomto zařízení jsem uvažovala tehdy, když jsem se pokoušela "spočítat si", jak velké mám šance, že se ke mně jakožto k místní budou chovat protekčně :o) Prvně jsem zvolila Krč, kvůli dobré pověsti šestinedělí, podruhé Vrchlabí, kvůli dobré pověsti jak porodních sálů, tak šestinedělí.
A že jste nečetl řešení rizikových podmínek porodu doma? Vaše chyba :o) Jak to funguje v zahraničí se tu omílá horem dolem, spíš mám pocit, že už to domácí rodičky postupně přestalo bavit stále sem psát. Ale samozřejmě jsou to všechno laický informace, kdybyste chtěl odborné, musel byste se účastnit konferencí, které pořádají porodní asistentky. A jsou takové, stačí si občas pročíst zápisy ze schůzí ČGPS JEP a viděl byste, že porodní asistentky lékaře na ně zvou, leč s nulovým výsledkem :o( (např. 11/2002 "Projednána pozvánka občanského sdružení Centrum aktivního porodu na mezinárodní seminář na téma "Efektivní vedení porodního domu a bezpečná péče mimo porodnici", rozhodnuto, že se zástupce výboru ČGPS nebude účastnit." ) Další mezinárodní seminář na obdobné téma byl někdy loni, tuším.
Zdravím :o) S.
|
| Jan Shon | •
|
(11.3.2004 7:54:48)
Vážené paní Sylvie a Markéto,
nechci se s Vámi hádat o slovíčka,ale nepsal jsem o tom,že jsem nečetl žádné návrhy na provozní řešení porodů doma,ale o tom,že ve všech,které jsem četl jsou pouze obecné proklamace,které rodičky by mohly rodit doma/fyziolog.těhot.
atd./,ale již ne přesný nývrh řešení komplikací/sanitka před domem?,lékař na tel.?,smluvní porodnice v případě kompl.?,právní odpovědnost porodní as.?,atd./.Co se týče účasti na různých seminářích např.ČAPA,tak těch jsem se zúčastnil 2x a právě docela nekorektní reakce p.a.Konigsmarkové při výše uvedených připomínkách mě od dalších diskuzí odradila.Jsem zvyklý diskutovat v klidu a bez konfrontačních poznámek.
Další připomínku máte k dojezdovým podmínkám.Nevím kde žijete,ale pracoval jsem v okr.Kladno a nyní v okr.Č.Krumlov a v obou se často stává,že doprava rodičky do porodnice přesahuje 30 min.,někdy i hodinu.To není argument zapadlé šumavské vísky,to je bohužel realita kvality našich komunikací.
Poslední poznámka se týka legislativy.Už se opakuji,ale jsem povinnen se řídit nařízeními svého zaměstnavatele a tím to končí.Své soukromé názory na zákony týkající se por.as.můžu ventilovat pouze při diskuzi s Vámi,protože nebudu-li dodržovat zákony a vyhlášky tak jak je prezentuje MZ,tak o své zaměstnání velmi brzo přijdu/v horším případě půjdu před soud/.
Mějte se krásně.Shon
|
| Lída | •
|
(11.3.2004 8:10:11)
Tak, to si stejně dejte pozor. Zákony a vyhlášky, které padají z Ministerstva zdravotnictví jsou totiž často v rozporu s vyššími právními normami (ústavní zákony, nově i směrnice EU). Takže i při pečlivém dodržování těchto předpisů můžete se můžete dostat do problémů a o před soud. Jak vidíte v této diskusi, tzv. laici jsou stále informovanější.
|
|
| Sylvie |
|
(11.3.2004 9:46:53)
No i o těch komplikacích tu holčiny psaly, jak to bylo v jejich případě. Kdyby byla komplikace, jedou autem do nejbližší nemocnice. To není jenom tak obecné prohlášení, to je prostě fakt, jak by to u nich probíhalo. V případě potřeby zavolají sanitu. Sanitu před barákem zmiňovala akorát Ed, tuším v jednom případě, kdy její PA byla u porodu maminy v ne zrovna nejnižším věku, která doma rodila dvojčata :oO Tohle tu psali holčiny z Rakouska, Německa, Velké Británie, Holandska. Abych vzpoměla ty, se kterými si občas mailnu, jestli i jiné, nevím. Některé zmiňovali, že jejich PA pracuje i v nemocnici, u jiných ne, co by ale přijetí do nemocnice nebránilo.
As. Königsmarkovou jsem viděla jednou, na konferenci o porodních domech. Nevím, jaké nekorektní reakce máte na mysli, na semináře ČAPA pro odbornou veřejnost nechodím, nicméně předpokládám, že na mezinárodním semináři není pouze ona, takže potřebné info z praxe by se tam určitě dalo zjistit :o)
Nemám vám za zlé, že dodržujete nařízení zaměstnavatele :o) Fakt, chápu, o čem mluvíte. Ty vyhlášky jsem fakt hledala jenom ze zvědavosti, protože to byla první stopa, která by mohla vést k cíli. Ale - nevedla. TAk trochu mi to připomíná, že tuším někdy před rokem se ministryni zdravotnictví nelíbilo, že některé maminy chtějí z nemocnic odcházet domů po porodu, tak vydala, nevím - prohlášení? nařízení? musela bych hledat, jak se to jmenuje, že se novorozenci nesmí z nemocnic pouštět, a mají se zadržovat PROTI VŮLI RODIČŮ s odůvodněním, že pro záchranu jejich života je nutné provést vyšetření a kalmetizaci... No, prostě odvolávalo se to na paragraf, který dovoluje zdravotníkům rozhodovat za rodiče v případě, že situace je tak akutní, že vyšetření/ošetření nesnese odkladu. Taky - myslím si o tom svoje, protože já si v té doby ambulantní porod zařizovala a moje pediatriačka neměla nejmenší problém převzít mé dítko do péče naprosto nevyšetřené, takže VÍM, že všechna nutná vyšetření je možné zařídit ambulantně... Takže - chápu, kdyby se lékaři vymlouvali na nařízení z ministerstva, ale líbit bych si to nedala :o) Protože jedna věc je, co si ministr plácá, druhá co tvrdí zákony :o)
Zdravím S.
|
| aida | •
|
(11.3.2004 12:41:31)
sama v zásadě nejsem proti porodům doma, ale poté, co jsem sama porodila zdravého klučinu už nejsem taková odvaha. Porod probíhal velice pomalu, nakonec nám před císařským řezem zachránily nějaké ty injekce na zrychlení, protože při kontrakcích už jsme ho ztráceli. Nevím, jestli by doma porod probíhal lépe nebo ne, protože já jsem byla sice vyčerpaná, ale jinak v naprosté pohodě a porodní asistentky se mohly strhat, aby mi udělaly co největší pohodlí. Dostala jsem dokonce čokoládu - pochybuju, že by ji tam pro maminky fasovaly :)) Nakonec vše dobře dopadlo a já měla to štěstí porodit normálně, být při tom a zažít ten okamžik. Jsem ráda. Nyní k věci: Kdybych rodila doma - do porodnice to manžel stihl za 6 minut, takže je asi blízko, a něco se zkomplikovalo, jak bych se do té nemocnice dostala já, to opravdu nevím. Znamenalo by to 3 patra po schodech, kus cesty k autu, pak ta cesta a z auta ven atd. To vše v situaci, kterou si ještě živě pamatuji a v níž jsem nemohla už ani chodit, ani sedět (to vadilo miminku), ani provádět žádnou jakoukoliv další aktivitu, jak jsem byla vyčerpaná a v bolestech. A kdybych se snad rozhodla doma porodit do vody, jak by mě při komplikacích z té vany tahali? Opravdu si to neumím představit. Někdy bych se ráda dočkala toho, že budou normální porodní domy, tam bych porodila ráda. V pochodě, pohodlí, ale s určitou pjistkou za sebou pro případ potíží. Ale doma? Nejde jen o zapadlé horské vesnice, protože já sama teď nejlíp vím, že když byl problém dojít z pokoje na sál, těžko bych se plazila k autu. Budu ráda, když mi k tomu napíšete své názory. Je mi líto, že tu dávám zapravdu těm zlým nelidským a pohodlným doktorům :)), ale nyní již vím, že kdybych poslechla své přesvědčení a rodila doma, pravděpodobně bych své dítě ztratila. Není to příliš krutá daň?
|
| Sylva | •
|
(11.3.2004 19:07:37)
Aido, i v porodnicích už se občas rodí ve vodě a pochybuju, že tam operují ve vaně, takže i tam tu maminu musejí z té vany nějak dostat.
Aido, a co kdyby se Tvému dítěti něco stalo v porodnici? Stát se může cokoliv, že, i nemocniční personál jsou jenom lidi. Vyčítala by sis, že jsi nerodila doma?
Budu moc ráda, když mi odpovíš, fakt by mě to zajímalo.
Jinak, pokud máš OPRAVDU zájem o informace o porodu doma, tak je tady spousta článků, názorů i zkušeností - stačí zapátrat. Tohle už jsou tak omleté otázky (a hloupé, promiň), že už se asi málokomu bude chtít na ně odpovídat.
|
|
| Sylvie |
|
(11.3.2004 19:53:24)
Aido, vyzýváš nás k napsání vlastního názoru, ale k tomu, cos napsala, se těžko můžu nějak smysluplně vyjádřit :o) Tak snad jenom poznámka - pokud jsi Jarča s desetiměsíčním Kubíkem (??? - teď si nejsem jista), která včera reagovala na článek od Sylvy (příběhy se mi zdají víceméně totožné), tak bys žádnou daň platit nemusela. Protože 36 hodin by tě doma PA rodit nenechala, ono všechno má svá pravidla, má je i porod doma (alespoň v civilizovaných státech, teď nemluvím o rozvojových zemích). Takže ve chvíli, kdy by bylo potřeba porod urychlit, už bys DÁVNO byla v péči lékaře. Zrovna tak by ses do nemocnice mohla samozřejmě uchýlit kdykoli dřív, když bys měla pocit, že tě porod příliš vyčerpává nebo bys doma samozřejmě nemusela rodit vůbec, pokud máš pocit, že nemocnice není pro tebe dobře dostupná.
S.
|
| aida | •
|
(11.3.2004 20:31:31)
milá Sylvo a Sylvie. svým příspěvkem jsem nechtěla nikoho popudit. Prostě jde o to, že ačkoliv jsem si přála rodit co nejpřirozeněji a nejraději doma, nyní, poté co mám porod za sebou a vím jaké to je, bych k tomu už neměla odvahu. Máte pravdu, nechtělo se mi pročítat stovky příspěvků, abych našla nějaké odpovědi, omlouvám se. S tou vanou - když rodila do vody kamarádka a miminko se rodilo omotané pupečníkem, vypustili vodu a doktor si do prázdné vany vlezl k ní, to bylo prý nejrychlejší. Vany bývají dost velké, většinou větší než doma, ale připouším, že ani tohle není pro mne příliš stravitelné. A pro upřesnění, nejsem nikdo jiný a synovi byl v únoru rok.
|
| Sylva | •
|
(11.3.2004 20:50:01)
No a já jsem rodila doma a byla jsem spokojená a doma budu příště rodit zas, pokud bude nějaké příště a pokud to zdravotní stav miminka i můj dovolí.
Nicméně jsem se nedočkala odpovědi na otázku - co bys dělala, kdyby se NĚCO stalo Tvému dítěti při porodu v porodnici? Samozřejmě mám na mysli vinou personálu. Vyčítala by sis, že jsi radši nerodila doma?
Pokud máš pocit, že to je hodně hloupá otázka, tak naprosto souhlasím. Ovšem stejně jsi se ptala Ty (tedy naznačovala) a stejně se ptá fůra lidí, já to jen obracím.
|
|
| Sylva | •
|
(11.3.2004 21:34:33)
Jedna dost důležitá věc: pokud by i u nás byly stanoveny podmínky pro porod doma, jistě by šlo vyřešit i to, že nastaly komplikace, mamina bydlí ve třetím patře a sedí ve vaně. Ale to by ministerstvo zdravotnictví muselo přestat strkat hlavu do písku a tvářit se, že u nás doma rodí jen kriminální živly, kterým je záhodno pomoc odepřít.
Protože (jak neustále píšu) ve většině světa je možné porodit doma bez problémů, tak to už asi vyřešili - kdyby se jich třeba někdo zeptal, jak to mají vymyšlené oni...určitě PA spolupracují s porodnicemi, například.
A ještě jedna připomínka - porod je nesmyslně zdémonizovaný. Ano, komplikace občas nastávají. Já se vždycky zeptám - jak často nastává (nějaká konkrétní) komplikace? A ejhle - ono to zas tak často nebývá... A pak se zeptám, jestli to třeba nemohlo být způsobeno tím, že rodičku někdo neustále vyrušoval, že měla hlad a žízeň, že ležela v nepohodlné a nepřirozené poloze...a to většinou nikdo neví, protože u nás ještě není moc zkušeností s OPRAVDU PŘIROZENÝMI porody.
Víte, otázky typu "a jak byste se cítila, kdyby se dítěti něco stalo?" mi připadají stejně blbé jako otázka "jak byste se cítila, kdyby se vám na dovolené utopilo dítě?".
|
| aida | •
|
(11.3.2004 22:35:44)
Jistě bych se cítila strašně, ale nikdy bych nevzala dítě na koupaliště bez plavčíka - ikdyž dobře vím vím, že ani plavčíci, stejně jako lékaři, nejsou všemocní. Mimochodem, já jsem se při svém porodu opravdu cítila maximálně v pohodě a opečovaná - jen mohl být kratší. :)) Možná jsou mé otázky hloupé, ale ještě hloupější je, že jsem si je nekladla předtím.
|
| Sylva | •
|
(11.3.2004 23:00:50)
Dobrá - napíšu to jinak. Nepřipadá mi moc chytré řešit otázky "co by kdyby", když už se to stalo a dopadlo to dobře.
Dítě se může utopit i v moři nebo v řece. A nebudu dítěti odpírat moře jen proto, že tam není plavčík...
|
|
| Jana | •
|
(11.3.2004 23:09:14)
No právě. Kdyby jsi se na porod doma připravovala s porodní asistentkou, tak byste se k takovýmto otázkám taky dostaly. A třeba by jsi se díky tomu rozhodla, že porod doma není ono, že radši půjdeš se svojí asistentkou do nemocnice. To je další věc, kterou tady nikdo nezmiňuje, ale která v Čechách v předporodní přípravě chybí.
|
| Sylva | •
|
(11.3.2004 23:25:54)
Jasně, že jsme to s porodní asistentkou probíraly. Ovšem PŘEDTÍM, nikoliv POTOM. Řekla mi, jaké pomínky musím vůbec splňovat, abych si mohla dovolit porodit doma. Chtěla vědět o porodech v rodině. Ptala se, kde a jak daleko je porodnice (namalovala jsem jí plánek). Popsala mi nejčastější komplikace a vysvětlila, jak se řeší. A tak dále.
Na těchle debatách mi vadí, že se řeší, co by se mohlo stát - ovšem s křížkem po funuse a pouze jednostranně. Na moji často pokládanou (a otočenou) otázku, co by dělala žena, kdyby jí při porodu v porodnici umřelo dítě, mi taky ještě nikdo neodpověděl.
|
| aida | •
|
(12.3.2004 20:21:30)
Panebože Sylvo. No co by asi taková řena dělala? Co by mohla dělat?!? To co každá jiná máma, které umře dítě. To je opravdu děsně blbá otázka!!! U Apokináře bych si snad alespoň mohla říci, že bylo v těch nejlepších rukách. Je to alibismus, ale i argument. Štve mě, že Vám vadí otázky. Neptám se, abych někoho popudila, ale abych se něco dozvěděla, jestli to vadí vám, už prosím nereagujte.
|
| Sylva | •
|
(12.3.2004 21:38:37)
Jasně, že to je blbá otázka, taky nechápu, proč mi ji tolik lidí dává.
Otázky mi opravdu nevadí, vadí mi jen a pouze blbé otázky tohoto typu. "Co byste dělala, kdyby tenkrát...". To je plácání o ničem.
Je to totiž úplně stejné, když to zjednoduším - u Apolináře je sice víc odborníků, zato víc lidí - a každý z nich může udělat osudovou chybu, na kterou může doplatit zdravé dítě nebo zdravá žena. Což se doma opravdu stát nemůže.
Všechna pro mají i svá proti.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Sylva Šmídová | •
|
(4.3.2004 22:07:36)
Vážený pane primáři,
samozřejmě, že si uvědomujeme, že i zdravotnický personál jsou lidé. Bohužel si to někdy neuvědomují oni a leckdy se chovají, jako by byli polobozi (např. "co je vám do toho, jaké vám dávám léky, spolkněte to a neptejte se, stejně se v tom nevyznáte!" či "necukejte sebou, tohle vás přece nemůže bolet!"). Problém je v tom, že když na mě bude někdo protivný na úřadě, můžu odejít a přijít jindy, což bohužel při porodu jaksi nemohu.
Mně z principu vadí vnímání ženy - rodičky jako pacientky. Navíc nesvéprávné, protože ona ani nemá právo rozhodovat o sobě a o svém dítěti - dokonce ani natolik, že si ho bez souhlasu nemůže ani pochovat. Proč by to u nás nešlo (postupem času) třeba tak, jak popisuje Markéta ve svém příspěvku? Zní to jako pohádka, a přitom to není zas tak daleko od nás. A rozhodně by ubylo nespokojených žen a poporodních depresí.
No a porody doma - bylo by ideální nabídnout ženám možnosti. Např. porodnici rodinného typu, porodní dům či zkušenou porodní asistenku k porodu doma. A nechat to na té (dospělé a svéprávné) ženě, aby se rozhodla sama. Ona jistě bude vědět, proč se rozhodla právě tak.
|
|
|
|
| Johanka | •
|
(4.3.2004 6:01:38)
Musím Vás pane primáři opravit -pacientka nebyla o aplikaci léku informována (pokud bych se sama jako doprovod u porodu nezeptala)a nebyl od ní vyžadován žádný souhlas!
Johanka Kubaňová
|
|
|
|
| hela | •
|
(4.3.2004 0:17:50)
asi se nyní na mne mnohé z vás vrhnou, ale musím se zde zastat lékařů a porodních asistentek. já, ačkoliv jsem to neplánovala a vlastně ani nechtěla, jsem měla jasně medicínsky vedený porod A s odstupem času vím, že to tak bylo dobře. Je mi jasné, že pokud by mi por. as. nepodala léky ke zrychlení porodu, narodil by semůj syn círašským řezem nebo mrtvý. rodila jsem ho déle než 48 hodin a jeho sdríčko na monitoru už začínalo dělat neplechu a trucovat. jsem ráda, že tam byly obě por. as se mnou, dodávaly mi odvahu, nahřívaly pytlík s rýží na záda, zapalovaly aroma lampičku, pmáhaly do sprchy a nakonec i píchaly injekce a podávaly léky. předtím jsem se trochu bouřila. nyní s odstupem času vím, že jsem je potřebovala a jsem jim vděčná, že to v tu chvíli odhadovaly lépe nežli já a já jsem tak mohla přirozeně /ikdyž čtyřkilové miminko s nástřihem/ porodit svého milovaného zdravého kloučka, který je pro mne vším a vydržela bych pro něj veškerou bolest a nepříjemnosti. důležité je, že je zdravý a spokojený, je to takový malý optimista. kdybych rodila bez pomoci por. as. a léků a lékařů, zřejmě by byly velké problémy a můj syn by se možná do dnes potýkal s následky. to "možná" bych nikdy nechtěla zažít.
|
|
| Johanka | •
|
(4.3.2004 6:07:58)
Vážený pane primáři,
Děkuji Vám za odpověď na můj dopis. Některé věci bych ráda upřesnila a na některé reagovala.
Ad 2/: Sestrám jsem u dveří sdělila, že budu provázet svou kamarádku u porodu, takže to mohly vědět.
Ad 9/: Líčení událostí novorozenecké sestry se žel diametrálně liší od toho, jak situace skutečně probíhala. Vidím v tom jen důkaz toho, že i dnes je v českých porodnicích personál, který proklamuje něco jiného (přiložení dítěte hned po porodu), než co ve skutečnosti dělá (nepřiloží). Je na vedení porodnice, jestli takové chování bude tolerovat. A je na maminkách, jestli budou věřit tomu, co jim porodnice slibuje. Novorozenecká sestra dítě skutečně sama od sebe přiložit nechtěla, dokonce se tomu bránila, když jsem ji o to žádala. Popis situace neodpovídá skutečnosti.
Ad 10/: Je skutečně otázka, jestli se dítě porodu potřebuje adaptovat v inkubátoru – resp. jestli je toto pro něj důležitější než fyzická blízkost jeho matky. Na Západě se toto dnes již nedělá. (Rodila jsem jednou v německé porodnici.) Tím, že matku a dítě po porodu rozdělíte, je ochuzujete o jejich společné štěstí, které je právě v době bezprostředně po porodu VELIKÉ. Kde je řečeno, že fyzické potřeby zdravého novorozence jsou důležitější než jeho psychické?
Že mnohé matky tímto rozdělením vnitřně trpí, je známý fakt. (Aspoň nám, co s těmi matkami mluvíme.) Matky mnohdy vypovídají, že i přes vyčerpání z porodu po svém nepřítomném dítě velmi silně toužily a některé prožívaly jeho nepřítomnost bolestně.
K závěru: K porodu jsem šla kvůli své kamarádce a ne kvůli hledání nevyhovujícího, které jsem však tušila.
Co se týče spokojenosti mé kamarádky s Vaší porodnicí a faktu, že Vás nekritizovala:
Je přece zcela jasné, že rodící žena a žena v šestinedělí bude mít kvůli své psychické konstalaci daleko větší tendenci vytvářet se svým okolím pozitivní než konfrontativní vazbu. Rodící žena touží po harmonii. Téměř za každou cenu. Je naivní si myslet, že rodička, která leží u Vás na oddělení, která je na Vás závislá, Vás bude otevřeně kritizovat. Jenže nekritizovat ještě neznamená „být spokojen“. Rozhodně vím, že se šestinedělím spokojena nebyla.
Milý pane primáři, dovolila bych si říci, že mám víc než základní informace o tom, jak porod probíhá, protože jsem (na rozdíl od Vás) porodila čtyři děti. A možná právě proto, že Vy jste žádné neporodil, tak nevíte, jak důležité jsou právě ty pocity. Byl jste u porodů vždy jen vnějším pozorovatelem, nikdy jste neměl možnost se do porodu ponořit tak, jak se tam ponoříme my ženy. Byla bych ráda, kdybyste Vy, který se těmi porody zabýváte, naslouchal více objektům Vaší péče – těm, o které nakonec vlastně jde – ženám a dětem a jejich pocitům. Neboť jako „ne samým chlebem bude živ člověk“ a tak i „ne samým medicínským zázemím bude živ člověk“.
S pozdravem
Dipl.-Psych. Johanka Kubaňová
K dopisu porodní asistentky paní Marie Kaškové:
Kritiky jsem se ujala za svou osobu, ne za osobu rodičky.
Nevím, z čeho usuzujete, že reakce mé kamarádky v II. době porodní by se lépe zvládly, kdybych u porodu nebyla přítomna.
Přichází doba, kdy si ženy s sebou do porodnic budou brát ženy-duly, které jim budou oporou a podporou a budou si přát, abyste to respektovali.
Je veliká, veliká škoda, že zprostředkováváte ženám pocit, že by samy porodit nedokázaly. Je to totiž NÁDHERNÝ pocit – cítit – „tohle dítě jsem porodila sama“, „vedla jsem si svůj porod“, „Dokázala jsem to!“. Jsem přesvědčena, že by ho mohla prožít většina žen.
Je smutné, že zastáváte názor, že ženy, které přišly rodit do porodnice a žádnou pomoc nechtějí a nepotřebují, by měly rodit doma. To jsou právě ty nekomplikované porody, co mají šanci být přirozenými, co by Vás mohly stát nejméně práce a úsilí, ale je tomu paradoxně naopak. Naše porodnice jsou skvěle zařízeny na komplikované porody, ale nekomplikované přirozené porody jsou pro ně problémem. Žena, která nechce nic víc, než aby jejímu porodu byl dán volný průběh, se o to „nic“ musí dohadovat. Bylo by skutečně nejlepší přeložit tyto zdravé porody např. do porodních domů, ale ty v Čechách zatím nejsou. A proto i ženy, které „nic“ nechtějí, chodí do porodnice. Zkuste jim dopřát citlivé přirozené porody.
Vy říkáte, že byste rodičce vyšla vstříc a nedala jí oxytocin, kdyby ho nechtěla, přitom Vás ale při porodu ani nenapadlo samu od sebe rodičku ani informovat o tom, ŽE jí oxytocin budete aplikovat. (Já jsem se pak zeptala.) Jak by tedy mohla odmítnout něco, o čem by ani nevěděla?!?
Souhlasím s Vámi, že tzv. porodní plán by situaci při porodu mohl vylepšit a předejít nedorozuměním.
S pozdravem
Dipl.-Psych. Johanka Kubaňová
|
|
|
| Hanka Musilová | •
|
(3.3.2004 18:01:37)
Jsem těhotná a protože si hledám místo, kde bych chtěla rodit, pročítám si hodnocení různých porodnic. Nedalo mi, abych se nevyjádřila k nemocnici v Českém Krumlově, kde minulý týden rodila moje sestra.
Rodila po druhé a po druhé tady. Ani z jednoho porodu nemá příjemné zážitky. Ale ten druhý je opravdu vrchol.
Sestřin kluk se narodil dva týdny před termínem s váhou 2300 g. Nebylo to způsobeno předčasným porodem, ale prý tím, že skrze pupeční šňůru k malému nedocházelo dostatek živin. Udivilo mě, že to nezjistil již dříve její gynekolog (z této nemocnice). Ale tím vše jen začalo.
Ze začátku malého sestře na kojení nosili, ale jinak byl v inkubátoru kvůli své malé váze. Po dvou dnech, ale dlouho nikdo malého nenesl. Když se má sestra šla poptat, co se děje a chtěla ho nakojit, řekli jí, že právě usnul a že ho nechtějí budit. A pak náhle začaly komplikace, malému se zvyšoval tlak a z Krumlova byl převezen do nemocnice v Českých Budějovicích. Byl dehydrován!
Ptám se sama sebe, zda jsou ti doktoři nebo sestry v nemocnici Český Krumlov tak hloupí, že nechají dítě v inkubátoru po několik hodin bez příjmu jakékoli tekutiny.
A navíc ještě, když má sestra chtěla odvézt do Českých Budějovic za ním, řekli jí, že si musí zajistit odvoz sama. Opravdu "skvělá péče".
Člověk se dnes bojí svěřit do rukou lékařů a sester v nemocnicích, protože jejich lhostejnost, nezájem a často i neprofesionalita a nelidskost jsou všeobecně známé. A to nejen, co se týče porodu.
Já nechci takto rodit a nechci, aby zážitek z mého porodu byl pro mě hroznou vzpomínkou. Dříve se rodilo doma, v domácím prostředí, za pomoci porodní báby. Někdy si říkám, že by to bylo snad i nejlepší po takových zážitcích jako je tento.
Nemocnice v Krumlově nemá dobrou úroveň a pokud bych si měla vybrat, tak volím raději jinou nemocnici.
Přála bych si aby se zdravotnictví v naší zemi konečně vzpamatovalo. A aby si lidé pracující ve zdravotnictví konečně uvědomili, že nepracují jen s případy, ale že pracují se skutečnými lidmi, kteří žijí, dýchají, myslí a cítí. Na to se často zapomíná. Buďme lidmi k sobě navzájem, pak se i porod změní v krásný zážitek, jak pro rodící maminku, tak pro personál.
Vždyť je to zázrak, narození nového človíčka, narození nové duše, která může světu přinést tolik vzácného.
Přeju všem maminkám, aby jejich porod i doba po něm byla co nejlepší a zdravotnickému personálu, aby se nebáli otevřít trochu svoje srdce a stát se člověkem i ve své práci.
|
| Sylva | •
|
(3.3.2004 19:23:09)
Hanko, já jsem rodila doma a bylo to báječné. I s odstupem roku. Je fajn si uvědomit, že porod je naprosto přirozená událost, nikoliv nemoc.
Škoda, že u nás neexistují porodní domy nebo že v porodnici nenechají ženu porodit bez zbytečných zákroků. Proč bych měla zdůrazňovat, že něco NECHCI (klystýr, holení, nástřih, oxytocin), když už je dávno známé, že to k lepšímu průběhu přirozeného porodu nijak nepomáhá? Připadá mi to absurdní, asi jako kdybych u zubaře musela říkat, že nechci kvůli vyvrtání zubu vytrhnout ty okolní, aby nepřekážely.
|
| Marketa, mimi 7,5 mes | •
|
(3.3.2004 20:54:02)
Sylvo,
ted jsi to presne vystihla. To je ten nejvetsi rozdil mezi mym porodem v Nemecku a porodnicema v Cechach. Zatimco v Nemecku nemusim cely porod myslet na nic jineho, nez na svoje pocity, protoze vim, ze tyhle veci jako nastrih, oxytocin, klystyr atd. si nemusim hlidat, protoze je nikdo bez meho svoleni neudela, tak v Cechach je situace opacna. Clovek aby byl pri porodu porad jak hlidaci pes a volal, co vsechno nechce, protoze jinak mu je provedou automaticky. A kdyz se na konci podivi, jakto, ze ho nastrihli, tak se mu dostane odpovedi: Ale vy jste nam to nerekla, ze nechcete nastrihnout (zkusenost me kamaradky). A to je to, co me nejvic stve. A proto se zatim nehrnu do toho, rodit v Cechach v porodnici.
Druha vec, co mi vadi je, ze personal v ceskych porodnicich se chova, jako by bylo mimino jejich. Matka je tam nekdo, kdo muze byt rad, ze mu miminko na chvili personal pujci. Strasne zvracena logika. Kdyz se moje dcera tady v Nemecku narodila, tak me lekarka pozadala o svoleni, jestli mu muze dat vitamin K (souhlasila jsem). Stejne tak me pozadala o svoleni PA, jestli muze dat memu miminku nemocnicni pampersku nebo jestli mam treba svoje latkovy pleny. Stejne tak me pozadala o svoleni PA, jestli mi muze mimi pomoct oblect. MMCH miminko po porodu nikdo nekoupal, poprve se moje dcera koupala az 8. den po porodu, kdyz odpadl pupecnik - tady se to tak bezne dela (poradila mi to PA, ktera se o me starala po porodu). Pocitam, ze v Cechach by mi uz doktori vyhrozovali, ze mimino dostane sepsi, pokud ho kazdy den nevydrhnu mydlem:-)
A nakonec, stejne tak me pozadala detska doktorka o svoleni, ze muze miminko naockovat a ja jsem si urcila, proti kterym nemocem to bude. Dokonce jsem musela ten souhlas s ockovanim podepsat...
Tady proste mimino od zacatku patri rodicum, ti za nej nesou zodpovednost a personal dela jen to, k cemu rodice svoli.
Zajimalo by me, kolik let jeste bude treba, aby se podobny vztah, respekt k rodicum vyvinul v Cechach. Podle prispevku lekaru a sester soudim ze jeste hodne:-((
|
| Sylva | •
|
(3.3.2004 22:03:49)
No a to je myslím ten úplně největší problém (a hlavní důvod, proč jsem rodila doma). Tady se veškerý personál v porodnici (a na šestinedělí) chová, jako že dítě je všech - kromě rodičů. Takže rodiče musejí škemrat, aby si své dítě mohli aspoň pochovat, nemluvě o tom, že by o něm mohli jakkoliv rozhodovat. Což mi připadá DOST strašné. A bezohledné - proč se ještě nikdo nezamyslel nad poporodními depresemi? Proč SE jen konstatuje, že to je běžné a normální, mít poporodní "blues"? Já jsem žádnou depresi neměla, byla jsem šťastná a plná euforie - ale taky jsem si mohla Aničku pochovat, kdykoliv jsem chtěla (= furt :-)). Nemusela jsem se nikoho doprošovat, jestli si SMÍM pochovat SVÉ VLASTNÍ DÍTĚ!!!
|
| Marketa | •
|
(4.3.2004 7:18:44)
Jojo,
ja taky nevim, co to baby blues je. Me bylo cely sestinedeli super, s kojenim jsme nemeli nikdy zadny problem, brecela jsem akorat stestim. Dneska se vsichni strasne divi, jaky mam hrozne hodny dite, co nebreci, je porad vesely a usmevavy, krasne usina. Podle me je to tim, ze se narodilo na svet bez obav a bez stresu a prvni hodiny a dny zivota si prozilo v bezpeci u mamy (a u taty), nicim a nikym neruseny...
|
| Sylva | •
|
(4.3.2004 8:52:52)
U nás je to úplně stejně. A úplně stejně to popisují všechny mámy, které porodily přirozeně, tj. do porodu nikdo nezasahoval a nekecal, a hned po porodu měly dítě neustále u sebe. Proč se nad tím proboha někdo nepozastaví?! Proč se někdo nezajímá o špatný psychický stav žen po porodu?
No, je fakt, že je pohodlnější říct, že se to běžně stává, než se nad tím zamyslet...a protože u nás se doma nerodí (jak se domnívají naši zákonodárci), tak není s čím srovnávat, a tím je problém vyřešen...
|
| Marketa | •
|
(4.3.2004 9:55:09)
Sylvo,
ja myslim, ze doktory vseobecne, nejenom porodniky, psychika pacienta vubec, ale naprosto vubec nezajima. To jak se pacient citi je jim uplne jedno. Slovo empatie znaji tak leda ze slovniku cizich slov:-(( Vsimni si, ze v maloktere jine profesi, ktera prichazi do styku se "zakaznikem" se vyskytuje tolik "obhroublych" (nevim, jak to jinak napsat) lidi. A tolik lidi, kteri se povazuji za nadlidi. Vsimni si, kolik lekaru dokaze priznat, ze nekde neco zvorali. Vpodstate zadny. Cest vsem vyjimkam, moc jich neni. A i ti doktori, kteri byli na pocatku kariery k pacientum pratelsti a otevreni, vetsinou ta masinerie semele. Nevim proc, jestli je to povolani tak nici...
Poslednich par let mela moje rodina bohuzel az moc prilezitosti poznat zdravotnictvi na vlastni kuzi:-((, takze si to necucam z prstu.
Pritom pro cely zdravotnictvi by bylo lepsi a v konecne fazi i levnejsi, kdyby se doktori psychikou vic zabyvali. Podle meho gynekologa (jeden z Doktoru s velkym D) nestresovany pacient = lepe a rychleji (a tudiz levneji) se lecici pacient. A v porodnictvi to plati dvojnasob, protoze stav matky ovlivnuje i stav miminka. Ale jak rikam, doktory tohle vubec nezajima, protoze nacpat do cloveka nejaky pilule je mnohem rychlejsi:-((
Mej se hezky
|
|
|
|
|
|
| Sylva | •
|
(3.3.2004 21:54:39)
Zatím jsem úspěšně prošla výběrovým řízením, teď dělám kurs pro předporodní poradce v (budoucím) porodním domě, pak plynule přejdu na kurs pro duly, abych se na mateřský ani trošičku nenudila :-)).
Odkud to víš? Štěbetají to vrabci bo Budějcích? :-))
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(4.3.2004 12:29:49)
Tak a teď mi řekněte, Sylvo, Markéto, Ivo (odpusťte mi to oslovení), co proti tomu všemu můžeme dělat. Křičet, odejít?
Budu rodit za pět měsíců a stále nevím kde. Mám pocit, že domácí varianta je také dobrá. Moje kamarádka porodila doma obě své děti. Ale co všechno dělala její gynekoložka, aby jí to vymluvila, to se člověk diví. Nejdříve začala přemlouváním, pak varováním, vyhrožováním a nakonec psychickým nátlakem.
Jsme opravdu jen loutkami v rukou zdravotníků? Chtěla bych se takto zeptat všech doktorů a sestřiček, kteří se o nás starají.
Ano, najdou se i ohleduplní, milí lidé, přesto většina z nás má špatné vzpomínky.
Hledám si momentálně centra alternativního porodu, kde maminkám vycházejí přeci jen vstříc, ale bohužel není jich moc anebo poskytují jen porod, ale ne následnou péči, protože je prostě nikdo (respektive stát) nefinancuje.
Můžete mi některá poradit, kde bych mohla získat informace ohledně porodu doma? Byla bych vám moc vděčná.
Předem děkuji a přeji vám další hezké zážitky s vašimi dětmi.
|
| Marketa | •
|
(4.3.2004 13:44:27)
Ahoj Hanko,
koukni se na stranky www.iham.cz, tam se toho dozvis spoustu, nebo i tady na rodine je o porodech doma - i Sylvy porod.
Co se s tim da delat? To je otazka, asi zverejnovat to dobry i to spatny, aby byl clovek aspon v obraze a mohl si vybirat - podivej, dneska uz zna napr. nemocnici ve Vrchlabi snad kazda budouci maminka. A podle me by bylo resenim jine financovani nemocnic (ted delaji co nejvic zakroku, aby ziskali co nejvic bodu). Vetsi spoluucast pacienta (a o to snizeni pojistneho), nebo priplaceni za pobyt v nemocnici (tady v Nemecku je to napr. 10 eur za den), pak by se clovek nebal otevrit si pusu, dneska ma pocit, ze je lecba zadarmo a proto nesmi ani ceknout. A uprimne receno, byli jsme zvykli drzet hubu a krok par desitek let, jeste chvili to potrva, nez se lidi nauci se nebat ozvat.
Co se tyce chovani doktoru, tak tam fakt nevim, treba posilat je na skoleni Jak se chovat k pacientum?:-))) Ja kdyz pracovala, tak jsme ve firme takovyhle skoleni mivali, aby nas nevytaceli i zakaznici, kteri si vymysleji neco extra. A neexistovalo se na klienta usklibat, protoze ma nejaky nestandardni pozadavky nebo se mu neco nelibi a rekne to. Proste platilo klient = penize = moje vyplata. Doktori si tuhle rovnici pacient = penize = moje vyplata neuvedomuji, zaplaceno od pojistovny dostanou at uz se snazi a jsou pratelsti nebo na pacienty rvou. Ale obavam se, ze to my tady na Rodine tezko zmenime:-))))
Preju ti, abys mela krasnej porod.
|
|
| ESTER 2SYNY | •
|
(11.3.2004 18:52:55)
Moc všechny zdravím a vzkazuji nebojt se rodit v Č.Krumlově je to tam moc super vyžádat si múžete jakého chcete doktora jsou všichny šikovní tak neváhejte a rodte v Krumlově
|
|
| Hanka, tři děti | •
|
(12.4.2004 13:58:49)
V Krumlově jsem porodila všechny tři děti , byla jsem spokojená , chování personálu bylo důstojné a vstřícné. Žádné problemy.
|
|
|
| Janiju | 
|
(16.3.2004 0:11:03)
Osobně jsem v Krumlově nerodila a asi bych to neriskovala.Spousta mých kamarádek zde rodilo a bohužel, samé negativní ohlasy. Téměř u každého porodu nějaké komplikace. Že by náhoda? Že by všechny měly tak těžké porody? Myslím,že třeba Budějovice asi budou jistější. PA
|
|
|
|
Netušila jsem jaký je to hřích, nikomu jinému to tam nevadilo a já se o ustální neprosila, zase v tak hrozném stavu jsem tam ty peřiny neměla 
každopádně doufám, že mě bude rodit zase milý pan doktor Fialkovič 
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)