| Markét | •
 |
(22.4.2013 12:03:58)
A tenhle článek myslíte vážně?? Tak že bychom školu zrušili úplně,aby děti nebyly vystresované? A co s dospělými?Někteří také chodí do práce se strachem. Školou jsme si prošli všichni,někdo s menšími,jiný s většimi problémy, ale zvládli jsme to.Dneska rodiče dětem vymetají cestičky,aby vše proběhlo hladce a když nastane nějaký problém, děti moc neví,jak ho řešit.
Uz samotný titulek mě teda celkem nadzvedl ze židle - rozhodně nevěřím číslům,která jsou v článku uveřejněna a spíš než strach ze školy,bych to nazvala strach z toho,že zklamu rodiče.Ti mají dnes na děti velké nároky a děti se je snaží plnit.Bohužel ne všechn děti na to mají.
Jsem moc zvědavá na další příspěvky. Hezký den
|
| Xantipa. | 
|
(22.4.2013 13:04:49)
Tak čísla nehodnotím, to nejsem schopná posoudit, ovšem podobným bagatelizováním problémů a strachů dětí se skutečně nic nevyřeší. A navíc jsem přesvědčená, že na děti jsou kladeny stále vyšší nároky - třeba v porovnání s generacemi zpátky.
|
| Jája | •
|
(22.4.2013 15:03:44)
Taky mají větší znalosti, nebo možnost ty znalosti nabýt. Když jsem já dělala příjmací zkoušky na střední školu, měla jsem příklady z matematiky z 50.let. To, co my jsme brali už na záladní škole, se v 50.letech bralo až na škole střední. My už jsme měli možnost dívat se na TV a třeba z přírodopisu jsme znali víc zvířat a ostatních reálií než děti o generaci před námi. Oni mohli na film jen do kina, my už měli doma televizi a filmy každý večer. I počítač a internet je výborným nástrojem pro poznávání. Dneska je to podobné. Už šestileté děti byly s rodiči u moře, častokrát i letěly letadlem, některé mají rodiče s odlišným mateřským jazykem, takže ve věku 6 let dovedou mluvit dvěma jazyky. To všechno dřív tak obvyklé nebylo, nebo to aspoň nebylo u takového procenta obyvatel. A že rostou nároky? No, rostou, všechny možné přístroje (PC, auta, tablety, notebooky, čtečky, pračky a co já vím, co ještě) musí lidé běžně obsluhovat, musí rozumět aspoň základům. Pokrok se prostě nezastaví. Tlak není jen na děti, tlak je i na dospělé, a to dost velký. Kolik dospělých chodí denně se strachem do práce, někdo proto, aby se tam nic špatného nestalo, jiný proto, že neví, jestli bude mít práci ještě zítra. Nemáme to jednoduché, ani děti, ani my, dospělí.
|
|
| Ufonka | 
|
(22.4.2013 21:44:20)
Souhlasim s naroky kladenymi na deti ve skole. Dcera je ve 2. tride a musi znat z pameti spojky, a to vsechny. Dale jiz cisluji slovni druhy ve vetach. Toto jsou tak narocne ukoly pro osmilete deti, aznje mi z toho smutno... dnesni deti jsou chudaci...
|
| Ufonka |
|
(22.4.2013 21:46:58)
Tedy souhlasim s tim, ze naroky na deti ve skole jsou vysoke
|
|
| Myss | 
|
(4.5.2013 9:19:26)
nároky jsou stejné.S přetěžováním dětí absolutně nesouhlasím.Jedině tak odpoledními kroužky-aby měli rodiče o děti postaráno.
|
|
|
| Pohodarka1 |
|
(22.4.2013 23:16:10)
Je pravda, že na děti jsou kladeny stále vyšší nároky, ale přesto mi připadá, že školství na ZŠ upadá a děti nemají takový přehled, jaký jsme měli my. Samozřejmostí je dnes počítačová gramotnost, ale v mateřském jazyce napsaný diktát je katastofa. Na kritiku mi děti odpoví: "No a, Word mi to opraví a bude".Stejné je to i v zeměpisu a ostatních humanitních předmětech, proč se to učit, když jim to tetička Wikipedie najde? Škola má sice své nároky, ale na vzdělanosti, myslím, nepřidá
|
| Marico | •
|
(28.4.2013 16:07:35)
Strach ve škole většinou nemá nic společného s vyučováním, ale s přestávkami. Děti dnes řeší mnohem složitější sociální vztahy než jsme řešívali my. Jsou mezi nimi mnohem větší rozdíly. Stačí, aby přišlo dítě do školy v opraném tričku místo v Nextu a hned je za outsidera a terčem posměchu a nadávek, které se dnes bohužel velmi často točí kolem "matek" a jiných členů rodiny. Chtěli byste chodit někam, kde vám nadávají, že vaše matka je...? A co s tím můžou dělat učitelé? Budete se možná divit, ale sami toho moc nesvedou. Když se proti nim postaví třída, která agresora kryje, občas se sami musí bát, třeba kde najdou svoje fotky s vtipným komentářem. Jediná šance je, když škola hned od první třídy skutečně spolupracuje s rodiči všech žáků. Takových škol není moc, ale najdou se. Pro učitele je to mnohem náročnější než samotné učení, je to vlastně jejich druhé povolání - sociální pracovník. Práce se vztahy ve třídě zabere až 20 procent celkového času na výuku, ale aspoň pak děti doma strachem nezvrací. Ale svalovat vinu za strach ze školy jen na školu je jenom populistická berlička, která zase přehazuje povinnosti z rodiny i z dětí samotných na instituci. Ani samotná škola, ani samotní rodiče, ani samotné děti ten problém nevyřeší. Musí spolupracovat.
|
| Myss |
|
(4.5.2013 9:22:47)
S tímto bezvýhradně souhlasím!!!
|
|
|
|
|
| .Katka | 
|
(22.4.2013 20:27:24)
Chodit to práce se strachem? Takový masochismus si nedovedu představit.
|
| Myss |
|
(4.5.2013 9:23:37)
a kde žiješ?Na jiné planetě?
|
|
|
| Hujda | •
|
(23.4.2013 10:42:05)
Nároky doby jsou jiné jak před 25 lety, ale ne zas o moc. Učivo se rozvolnilo z 8 let na 9. Velká většina učitelů musela snížit své nároky např. i vlivem většího množství "různě" nadaných žáků, dřív se ti pomalejší jednoduše poslali do zvláštních škol, vyrovnávacích tříd, to už teď nejde. Děti s různými poruchami učení tvoří zhruba čtvrtiny třídy, poradny pro jistotu něco najdou téměř každému, takže někdy je to i třetina třídy. Zajímavé je, že přestože v doporučeních je vcelku pěkně popsáno, co s takovým žákem trénovat, aby se jeho oslabené funkce zlepšily, jen malá část rodičů se toho chytí a začne jednat, trénovat, docházet na reedukace atd. Ono to zabírá spoustu času i sil... Dobře vím, že ne všichni učitelé dbají pokynů PPP a chystají dětem extra práci (diktát lze také připravit s předepsanými slovy a vynechanými těmi slovy, ve kterých máme zkoušené jevy). Při péči o 28 dětí, kdy je každé individualita, máme tam 2 nadané, 5 s poruchami učení a 2 celkově méně nadané, je prostě jednodušší dětem s poruchama diktát o poslední větu zkrátit a tím jim dát jen více času na kontrolu. Ale povědomí o poruchách učení je v dnešní době standard a každý učitel už si aspoň základy péče o tyto děti osvojil a používá je. O slovní hodnocení rodiče nestojí, málokdo si o ně zažádá, je to škoda, spoustě dětem by to opravdu pocity ve škole zpříjemnilo.
Ano, děti sice umí obsluhovat moderní přístroje, chce se po nich už na 1. stupni ZŠ, aby vyhledávali informace na internetu, ale odpadají zase dovednosti typu starosti o hospodářská zvířata a práce na zahradě. Prostě něco je nahrazeno něčím jiným. Učení se dost posunulo z klasického drilu do her, projektů apod. Ale jestli si někdo myslí, že se násobilku či vyjmenovaná slova naučí jen hrami, tak se plete, tam je ten dril prostě potřeba, hry to mohou akorát zpestřit.
Určitě je potřeba přijít na kloub dětskému strachu, nebagatelizovat to. Pak zjistit, co se s tím dá dělat, jestli zmírnit vlastní nároky, začít s dítětem pravidelně pracovat, aby mělo možnost zlepšit se a nezažívat denně flustraci, že učivu zase nerozumí. Nebo se problémy týkají šikany či jen špatných vztahů ve třídě nebo vztahu učitel - žák. Ať už je ale příčina jakákoliv, je hlavně na rodičích, aby dítěti pomohli se z toho vymanit. Rodiče si musí denně najít chvilku na popovídání (popř. zajistit psychologickou péči), rodiče mohou komunikovat se školou, žádat určitá opatření popř. změnit školu, což může znamenat dojíždění, novou adaptaci dítěte atd.
|
| Xantipa. |
|
(23.4.2013 11:42:27)
Hujdo - s tím nesouhlasím - učivo se nerozvolnilo, ale naopak přibylo a narvalo se do devíti let. Stačí se podívat na první stupeň, kdy a jak dlouho se bere násobilka, vyjm. slova, vzory u podst. jmen, shoda podmětu s přísudkem apod.
Ty děti nejsou stroje, jsou to děti a jejich mozek je stejný jako před x lety, jen my na ně máme nároky bez ohledu na to, jaký je přirozený vývoj a pak se divíme stresu u dětí a dokonce - žaludečních vředů u dětí způsobených stresem, což téměř nebývalo. Ty děti nemají čas na lítání venku, na nic, všechno se točí kolem školy a kolem tzv. smysluplného rozvoje. Tak jako dospělí si připadají jako kružítka a volají - už dost, tak děti jsou na tom stejně, jenže mlčí a trpí.
|
| Myss |
|
(4.5.2013 9:39:43)
Tak Xantipo nevím,o jakém typu školy Ty tu mluvíš.Máme na mysli obě normální základní školu,kde jsou děti do 1140 či 1235h (na prvním stupni)?Pokud děti nezahltíme každodenními odpoledními kroužky,zbývá dost času na minutové procvičení toho,co bylo ve škole i na hraní.
|
|
|
| Myss |
|
(4.5.2013 9:26:34)
Krásný příspěvek,přidávám se.
|
|
|
| bleděmodrý vamp |
|
(27.4.2013 17:26:05)
Je škoda, že škola více bere než dává. Já jsme se jako dítě chtěla učit a učila jsem se sama už v předškolním věku. Naučila jsem se číst, psát mě naučila o dva roky starší kamarádka.
Když jsem přišla do školy, připadala jsem si skoro jako v blázinci. Zablokovala jsem se úplně, abych nevnímala co se tam děje. Co jsme chtěla vědět, jsem si našla v knihách doma. Škola se možná už přežila. Mimochodem víte, že Komenský byl až do šestnácti let negramotný?
|
|
|
, ale i z docházky mých dcer mám pocit, že cílem posměchu je právě spíše "šprt" jedničkář, než "hrdina" se špatnými známkmi.... 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)