| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nadání versus píle

Jako stromPodle času
 Celkem 47 názorů.
 susu 
  • 

ty děti s kytarou mě vyděsily 

(12.5.2011 9:07:25)
Dcera chodí na flétnu, doma prakticky necvičí, přinutit ji 1x týdně, aby flétnu vůbec vzala do ruky je úkol pro bojové komando. No, virtuoska na flétnu z ní asi nebude. Ale na novinkách mě potěšil článek o vlivu hry na hudební nástroj a rozvoj mozku a posléze stárnutí, tak snad aspoň něco.
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: ty děti s kytarou mě vyděsily 

(12.5.2011 12:52:23)
tyjo, dětičky na videu - to je fakt mazec. Pamatuju si to jako dneska jak mě před 25 lety bolely prsty - bříška z těch strun (a to jsem měla silonové, ne kovové), jak mě bolela dlaň z toho ohýbání ruky přes hmatník, jak mě bolela celá ruka udržet ji ve správné poloze... a to mi bylo 8 když jsem s kytarou začínala -na vlastní žádost ovšem, 2 roky předtím to byla flétnička. Jak to můžou vydržet takhle malé děti? Proč jim nedali aspoň ty 3/4 kytary místo těch obrovských? Vážně nevím co si o tom mám myslet, jestli je to genialita dětí nebo pouze touha rodičů a následný dril (tipuju možnost č. 2).

Já teda po svých zkušenostech musím říct, že někdy je fakt iniciativní blbec trága nad trágu, takovým nepomůže ani rozkrájení na kousíčky aby se z nich vlastní pílí stali lepší lidé. A určitý druh "píle" resp. ctižádosti se mi hnusí, stačí si vzpomenout na A. Hitlera - ten byl taky "pilný" v dosahování svých "cílů"..... Takže za mě klidně i laxní mrhání talentem než tohle. Však tu na světě nejsme proto abychom trhali rekordy.
Odpovědět
 susu 
  • 

Re: ty děti s kytarou mě vyděsily 

(12.5.2011 13:30:30)
Ty obrovské kytary mi taky vadily. No a to pokyvování těch malých hlaviček do rytmu a tak,... Pro mě jistým způsobem děsivé,.... ten dril, co zatím musel být, nelidské, byť teda účinné.
Odpovědět
 Cimburčanka 
  • 

Kudy teda vede ta správná cesta? 

(12.5.2011 9:13:19)
K čínské variantě teda rozhodně našlápnuto nemáme, ale abych nenechala děti úplně zvlčit...
Odpovědět
 Veronika 
  • 

Re: Kudy teda vede ta správná cesta? 

(12.5.2011 14:33:16)
Nejsem sice tygřice,ale jistý druh drilu vyžaduji.Syn je kytarista a hraje od 7 let.Jako začínající cvičil hodinu denně.Pak ho to chytlo ,a aby něčeho dosáhl cvičil 6 hodin a úspěchy tedy skutečně sklízel.Další též hrál,ale utekl od toho.Baví ho letectví.Dcera závodně jezdí na koni a popravdě,když už jsem kvůli jejímu závodění koupila dva koně,tak musí makat ať se jí to líbí nebo ne.Naštěstí jí to baví a tak maká ráda a chce se tím živit.Nejmladší zatím dozrává.Pokud se pro něco rozhodne,tak to ale bude dělat pořádně.Mám heslo- dělat to pořádně nebo vůbec.Někdy mi přijde,že mnohem větší zátěž je to pro rodiče.A popravdě,myslím,že tzv.někteří češští spratci by ten čínský dril potřebovaly.A ty děti s kytárkama mě nijak neděsí.Myslím,že každý člověk stojí o uznání.A i jeden náš houslista,který je mimochodem úspěšný a slušně vydělávající pravil,že o něj otec přerazil smyčec.Dnes je mu vděčný.
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: Kudy teda vede ta správná cesta? 

(12.5.2011 17:00:09)
hm, vidíš, a mě heslo "dělat to pořádně nebo vůbec" absolutně nedává smysl.
Přeci nemusím být špičková horolezkyně na to abych ráda chodila po horách a semtam něco vylezla (s podporou zkušenějších) pro ten zážitek. Přeci nemusím být špičková nebo profi jezdkyně abych si ráda šla zajezdit na koni a ráda se o ně starala. Přeci nemusím být dokonalá kytaristka abych si s kamarády zadrnkala pár songů u ohýnku při opékání buřtíků a svým necvičeným zpěvem si uvolnila trošku emoce....

Jo, možná kdybych tu kytaru po 5ti letech nepověsila na hřebík, mohla jsem dneska TŘEBA taky někde vystupovat. Ale SPÍŠ ne, protože "vrchol" je malej a vejde se tam jen málo těch úplně nejlepších, taky na vrcholku to dost fouká a cesta dolů bývá rychlejší než ta nahoru a taky dost bolí.

Asi máme úplně rozdílné přístupy, já prostě nejsem cílevědomá, kariérista, bažící po obdivu nebo jak to nazvat. Nebaví mě to propracovávání se na vrchol. Ale baví mě zkoušet nové věci, dělat různé věci. A na ty musím mít čas. Ne že maximum svého volného času (nebo profesního) budu věnovat jedné jediné věci. To si nedokážu představit. Někdo to tak má že je mu profese vším, je v tom dobrý, okolí si ho váží - proč ne, je to určitě obdivuhodné. Já to ale určitě nejsem a počítám že takových lidí je víc. A nemyslím si že je to nedostatek talentu či píle, ale prostě chuť žít jinak než jednostranně.
Odpovědět
 bellabebe 


Re: Kudy teda vede ta správná cesta? 

(13.5.2011 9:52:02)
Víceméně souhlasím. Také mám nadanou pětiletou dceru, která sama od malička vyžaduje výtvarky a teď i balet. Vyhověla jsem, několikrát týdně ji doprovázím do hodin za cenu, že se snažím pracovat z domova, ale máme heslo: Soustřeď se a užij si to. Vedu ji jednoduše k tomu, že paní učitelky tam nejsou od toho, aby naháněly rozjívené děti, běhat půjdeme raději na hřiště a tak je dobré tomu co dělám věnovat patřičnou pozornost. Na druhou stranu nemá cenu něco zájmově dělat a necítit přitom radost a uspokojení. V září nás čeká škola, do které se malá velmi těší. Vzhledem k její nátuře i liberálnímu přístupu v této základce uvažuji, že naše heslo využijeme i před vyučováním. Alespoň do doby dokud bude fungovat, potom uvidíme.
Odpovědět
 hanci neposeda 


Tygri matky... 

(12.5.2011 9:35:49)
Tak opravdu doufam, ze ne vsechny cinske matky jsou jako Amy Chua. Myslim, ze i v zapadnim svete se najdou rodice, kteri chteji mit ze svych deti hudebni virtuozy a sportovni hvezdy za kazdou cenu, cili nuti deti cvicit/trenovat spoustu hodin denne, deti nemaji zadny spolecensky zivot, jine konicky, a tento perfektcionalismus se casto odrazi i v narocich na skolni uspechy. Kdyz pominu naprosto zrejme talentovane deti, pro nez je rozvoj jejich talentu skutecnou radosti, drezura deti, at uz kvuli uspechum ve skole ci v jednom umeleckem oboru je podle mne docela kratkozraka. Jsem rada, ze ziju v dobe, kdy si mohu vybrat vychovavat deti k zodpovednosti, radosti ze zivota, k pocitu naplneni, aniz bych mela pocit, ze jako rodic selhavam, pokud moje deti prinesou trojku nebo z nich nebudou geniove. A uprimne si myslim, ze zakusit neuspech je v zivote take dulezite...
Odpovědět
 helis78 


Re: Tygri matky... 

(12.5.2011 9:59:39)
No ony ty děti taky zakouší neúspěchy, ale patrně žijí v pernamentním strachu z neúspěchu, že si nezaslouží lásku rodičů a to bych u svých dětí nechtěla.
Odpovědět
 Markéta s párkem 
  • 

Nestojí za tím bída? 

(12.5.2011 10:47:11)
Že je talent bez dřiny k ničemu, zatímco i bez talentu se dá při pracovitosti dosíci úspěchu, to je asi všem jasné.

K těm Asiatům - já myslím, že to může souviset s jejich životními podmínkami. Četla jsem článek o čínských dětských gymnastkách. Od 3 let dril v intru. člověk si říká, jak můžou rodiče tohle dopustit. Jak můžou dítěti něco takového dobrovolně připravit. Jenže je třeba si uvědomit, co by to dítě čekalo jinak. Dost často taky příšerná dřina někde na venkově. Sice v kruhu rodiny, ale bez ZÁKLADNÍHO materiálního zabezpečení, tj. hlad, zima, utrpení a smrt třeba kvůli pro nás banálnímu úrazu nebo nemoci. žádné vyhlídky do budoucna na zlepšení. Takže je lepší si ničit od dětství zdraví při gymnastice nebo na poli či v továrně?
Odpovědět
 štěpánkaa 


Re: Nestojí za tím bída? 

(12.5.2011 11:09:42)
"Že je talent bez dřiny k ničemu, zatímco i bez talentu se dá při pracovitosti dosíci úspěchu, to je asi všem jasné."

Markéto, pleteš se, bohužel to není jasné některým mým studentům (adolescentům, což je pochopitelné), ale anijejich rodičům (což nechápu). A tak pravidelně hledím na to, jak talentovaní a chytří (většinou kluci) během studia mrhají svým talentem, v podstatě zahazují vše do koše, díky svojí lenosti. Často také již zoufalí rodiče nejsou schopni v nich v tomto věku vypěstovat jakékoliv "pracovní návyky"~d~~d~~d~
(na poslední třídní schůzce mi jedna maminka propadajícího studenta řekla: mě stačí, že vím, že je chytrej~d~)
Odpovědět
 holka anonymka 


Re: Nestojí za tím bída? 

(12.5.2011 14:36:04)
a naopak - děti, které se i doma hodiny učí a vypracovávají úkoly a další cvičení mohou být známkováni hůře než dítě, které je od přírody inteligentní a doma se neučí. Jen holt musí dávat aspoň ve škole pozor a mít motivaci nosit dobré známky.
Zrovna tak zpěvák, který by zpíval třeba celý den, nikdy nebude zpěvákem jako Gott, protože nedostal do vínku takový hlas. Naopak zpěvák s úžasným hlasem, který s ním ovšem neumí pracovat a necvičí (hlasivky fungují jako sval), populární stejně nebude, nebo jen pár měsíců.
Odpovědět
 Zasjaj. 


Re: Nestojí za tím bída? 

(12.5.2011 16:24:25)
Stepanko,
muze chytrej student na gymplu propadat? Muj dojem byl ten, ze kdyz se do skoly aspon dostavi a sporadicky dava pozor a jinak na vse kasle z vysoka, ze proleze. Pamatuju si na spoluzaka, kterej ani pri vyucovani nebyl moc duchem pritomen, neverim, ze by kdy doma neco otevrel, a kdyz se psala velka hodne tezka pisemka z matiky, ze ktery melo jen par lidi za dve, tak on mel hned nekolikrat za jedna. Ano, na propadnuti bylo par lidi, ale ti rozhodne nebyli chytri, jinak by to aspon za ctyri zvladli.
Odpovědět
 štěpánkaa 


Re: Nestojí za tím bída? 

(13.5.2011 13:51:51)
Zasjaj - může, ale záleží na tom, jak moc školu ignoruje. Opravdu hodně inteligentnímu studentovi stačí co pochytí z hodiny aspoň na 4, ale musí poslouchat aspoň jedním uchem~;)
Odpovědět
 Cimburčanka 
  • 

Re: Nestojí za tím bída? 

(12.5.2011 12:43:43)
Markéto, myslím si, že článek se týká Číňanů žijících trvale v USA, kterým hlad a bída nehrozí.
Odpovědět
 Iva 
  • 

Re: Nestojí za tím bída? 

(12.5.2011 13:17:51)
Já bych řekla, že hodně na to má vliv přímé prostředí rodiny, ve kterém dítě vyrůstá. A taky je třeba brát v potaz to, že Asiaté jsou jaksi víc pracovitejší než jiné národy. Já se stýkám s Vietnamskou menšinou u nás a skoro všichni mají velice pilné děti, které nosí domů samé jedničky. Geniální není ani jedno, jen se prostě víc šprtají. Jejich rodiče jsou v obchodě od 8h do 18h, v sobotu dopoledne jedou na nákup zboží a v neděli vybalují a oceňují. Dovolenou si berou akorát na to, aby navštívili své příbuzné ve Vietnamu. Neznám ani jednu rodinu, která by si zaplatila klasický pobytový zájezd k moři nebo aby jezdili v zimě každý druhý víkend na lyže.
Když v tomhle nasazení vyrůstají i jejich děti, tak je pro ně jaksi víc přirozené mít větší chuť do práce, víc se snažit a vydržet víc hodin to, co průměrné české dítě by už dávno vzdalo.
Odpovědět
 Babsi+2 


Re: Nestojí za tím bída? 

(12.5.2011 14:51:08)
Já jsem totálně okouzlena vietnamskou menšinou. Děti, které jsem učila byly pilné, pracovité a i ty ne-nadané nepropadaly. Rodiče pravidelně chodili na schůzky.
Děti na mě rozhodně nepůsobily jako neurotické a úzkostné, ba naopak - měli svá pravidla, řád a navíc měly velmi pevné rodinné zázemí-mámu a tátu pod jednou střechou. Která česká rodina tohle dítěti dopřeje?
Jedno děvče v září netušilo co je to počítač-na ZŠ ho neměli, doma taky ne. V prosinci s ním uměla jakž takž pracovat a v červnu byla na úrovni ostatních.
Odpovědět
 ronniev 


Re: Nestojí za tím bída? 

(13.5.2011 0:09:53)
Já Vietnamcům strašně fandím. Moje devítiletá dcera chodí na Britskou radu na angličtinu - přes půl její třídy Vietnamci. Starší synové v nedávné době absolvovali mnoho Zkoušek nanečisto, než dělali přijímačky na gympl. Na Tabuli cti (mezi nejlepšími) pravidelně řada vietnamských jmen. Všimněte si taky, že se pohled na Vietnamce v naší společnosti pomalu, ale jistě mění. Kdyby všechny menšiny měly ke vzdělání svých dětí tenhle přístup, bylo by po rasismu. Jestli je tohle důsledek tygří výchovy, tak jen houšť.
Odpovědět
 mellie 


Jednu takovou českou "čínskou tygřici" znám osobně 

(12.5.2011 13:13:40)
A dodnes nevím, co si mám o její výchově myslet...

Její holčička v pěti letech zvládá učivo první třídy, samozřejmě plynně čte, píše (i emaily), počítá dvojciferná čísla, má vyplněné sešity z prvouky, perfektně vyslovuje všechna písmena, dále samozřejmě flétnička, angličtina (od tří let), tanečky, holčička jezdí na kole, bruslích (inlajn i na ledě), plave bez kruhu, nyní nastupuje do prestižní první třídy na německé soukromé škole, takže začínají i s němčinou.

Samozřejmě, nic z toho nebylo zadarmo. Pamatuju si hodiny drilu jízdy na kole v naší garáži, holčička pokaždé když přijdeme vyplňuje nějaké pracovní sešity pro první nebo druhou třídu, když skáčou na trampolíně, memorujou anglická slovíčka atd. Maminka je navíc velmi metodická, třeba čtení se učili genetickou metodou, kvůli výslovnosti písmenek docházejí od tří let k logopedce...

Holčička mám pocit se zatím všechno učí docela ráda, na druhou stranu si neumí moc hrát sama, pořád potřebuje "publikum", její kamarádi jsou spíš dospělí členové rodiny a když přijdeme my, nejvíc jí baví ty nejjednodušší hry, jako skákat na matraci...

Vždycky se ve mě mísí lítost, že já takovýhle dril prostě nezvládám a přesvědčení, že já si s dětma radši budu hrát, než cvičit násobilku. Jsem strašně zvědavá, nakolik se takováto výchova vyplatí, mrzí mě, že se nedá nahlédnout do budoucnosti a vidět, nakolik šťastná tahle holčička jednou bude.
Odpovědět
 Jana a dva 
  • 

Nadani versus pile 

(12.5.2011 14:33:19)
Dulezite je oboji.Dle mne jsou oba extremy nebezpecne pro budouci stesti ditete. Mam ale pocit, ze soucasnym trendem ve vychove je vse nechat vyvijet prirozene a dite bud zahltit mnozstvim podnetu, ve kterych by se mohlo profilovat, nebo naopak je ponechat v naproste volnosti, v cemz se zase hodne deti ztraci, protoze jejich talent treba neni tak vyrazny ci silny, aby bez pile docilily nejakeho uspechu.
Odpovědět
 Margot+1 


Konkurenceschopnost výchovy?! 

(12.5.2011 16:49:25)
Je mi nějak jedno, jestli je moje výchova konkurenceschopná.
Je mi nějak jedno, jak si v dovednosti houst na cokoli povede moje dítě ve srovnání s malým Asiatem.
Chci, aby moje dítě nacházelo v životě potěšení (a to nejen z hudby), aby z něj vyrostl laskavý a spokojený člověk.
Nechci pojímat život jako soutěž - už takhle mám kolem sebe až moc lidí, co polykají antidepresiva. Kdo pojme život jako soutěž, ten si v "cíli" nakonec oddychne- a to je hrozné.
Odpovědět
 Binturongg 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(12.5.2011 20:47:55)
Margot - ~R^ ~g~
Ale s takovou výchovou je třeba počítat s tím, že v současném světě může mít takto vychované dítě právě sklon k antidepresívům, jelikož ho ti ostatní budou válcovat a ještě se mu vysmějou, že chce být slušným a spravedlivým člověkem, který se nikam nežene...
Odpovědět
 ronniev 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(13.5.2011 0:16:14)
Já bych s tebou tak úplně nesouhlasila. Můj prvorozený syn je jasný vůdce, ctižádostivý od přírody, ten byl nebo se snažil být na špici vždycky ve všem, co dělal. Ten druhý byl dlouho v závěsu, taky jsem myslela, že z něj bude "laskavý a slušný člověk, který se nikam nežene". Pak nastoupil na gympl, tam začal sklízet úspěchy a najednou doslova rozkvetl spokojeností, protože byl taky hvězda. Ony úspěchy jsou velký zdroj radosti, ne že ne.
Odpovědět
 Margot+1 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(15.5.2011 9:15:02)
~d~
Nepsala jsem nic o rezignaci na úspěch v životě; psala jsem o pojetí života jako soutěže.
Odpovědět
 ronniev 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(15.5.2011 13:51:53)
Jenomže život JE soutěž, ať se nám to líbí nebo ne.
Odpovědět
 Margot+1 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(15.5.2011 14:49:00)
njn, to je právě věc přístupu. Třeba s dalajlámou by sis asi moc nepokecala.
Odpovědět
 ronniev 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(16.5.2011 0:06:28)
To bude nejspíš tím, že žiju v Evropě, ne v Asii. ~t~
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(16.5.2011 9:40:44)
S kým soutěžím(e) a o co?
Odpovědět
 ronniev 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(16.5.2011 12:32:03)
Jak kdo. O lepší práci (tím nemyslím jen výnosnější, ale třeba uspokojivější), o lepšího životního partnera, o lepší králíky, o lepší sbírku známek... dosaď sám. Zajímavých věcí/lidí/vztahů prostě není dost pro všechny. Neznám člověka, který by vůbec o nic nestál. Možná nějaký jogín, ale v mém okolí zrovna žádný nemedituje. Znám jen lidi smířené s tím, že to lepší už v životě mít nebudou, ale moc šťastní mi nepřipadají.
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(16.5.2011 13:38:50)
Aha. Skoro bych si dovolit to přeformulovat, že ti soutěžící touží něco víc MÍT, aby toho bylo víc než někdo jiný. (Hamty hamty ať mám víc než tamty.)
Pokud ale člověk pojme život jinak, např. dělá mi radost, že jsem někomu užitečný a se spoustou lidí dobře vycházím a každý dělá v podstatě to nejlepší, co v dané chvíli umí, pak nechápu, o co bych měl soutěžit.
Mmch, soutěžíme mezi sebou i my diskutující na rodině? Já teda ne.
Odpovědět
 ronniev 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(16.5.2011 16:26:36)
Ano, pokud žijete v Utopii, pak máte jistě pravdu. Bohužel, v reálném světě lidi vyznávající tuhle filosofii moc šťastní nebývají.
A krom toho - vezměme si třeba příklad partnerského vztahu. Najdu někoho, kdo by se ke mně ideálně hodil, bohužel, smůla, nemyslím si to jen já. Podle vaší nesobecké teorie, že soutěžit je špatně, při prvním náznaku soutěže ustoupím a budu čerpat nesobecké uspokojení z toho, jak jim to skvěle sluší? Jestli něco takového skutečně upřímně dokážete a bude vás to hřát u srdce, měl byste být blahořečen - já upřímně přiznávám, že tohle mi tedy uspokojení nepřináší. A stejně tak je to ve spoustě jiných věcí.
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(17.5.2011 16:26:38)
"Bohužel, v reálném světě lidi vyznávající tuhle filosofii moc šťastní nebývají."
Já si zas myslím že šťastní bývají, třeba ne nejvíc, ale to jim nevadí.
Ale nemám pro svůj názor žádný průzkum. Vy ano?

Moje teorie, co v případě "soupeření o partnera", není vyklidit pozice. Když budu mít zájem o Jitušku ze sousední kanceláře, tak jí budu stále zvát na oběd a nosit švestičky ze zahrádky. Když si vybere Pepu a ne mne, tak se mi svět nezhroutí. Těch kompatibilních osob po světě běhá spousta ...
Já nevidím svět tak, že když jeden vyhraje, musí druhý prohrát.
Pokud máte chuť poznat jiné způsoby myšlení, doporučuji zadat do Googlu "mentalita hojnosti" , "výhra-výhra" , "nelpění".
Odpovědět
 ronniev 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(18.5.2011 9:47:16)
Některé cesty, o nichž se zmiňujete, jsem už potkala. Samozřejmě, že jsou v životě "win-win" situace, ale zdaleka ne vždy a ne vždy se do nich lze dostat. BTW, na nich bývají založené nejlepší partnerské vztahy.
Nicméně jsem se opakovaně přsvědčila, že mnohé tyhle v podstatě východní myšlenkové proudy nejsou nic pro mě, racionálního a chcete-li materialistického Evropana. Takže se můžeme dohodnout, že se nedohodneme, a necháme toho, to bude taky "win-win". Nebo snad lpíte na tom, že mi musíte dokázat, že pravdu máte vy?~;)
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(18.5.2011 15:36:39)
Pravdu máme třeba oba, Vám vyhovuje jeden životní styl a mně druhý.
Jak znám já křesťanství,
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(18.5.2011 15:40:56)
tak se taky snaží zmírnit (přirozenou) soutěživost mezi lidmi. Ale i to je (blízko)východní myšlenkový směr.
Já jsem racionálně dospěl k názoru, že je rozumné svoji soutěživost krotit, když už nežijeme v pralese. Někomu jinému soutěživost může vyhovovat, zvlášť dokud vyhrává.
Odpovědět
 Mirek_ 


Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(18.5.2011 15:42:36)
tak se taky snaží zmírnit (přirozenou) soutěživost mezi lidmi. Ale i to je (blízko)východní myšlenkový směr.
Já jsem racionálně dospěl k názoru, že je rozumné svoji soutěživost krotit, když už nežijeme v pralese. Někomu jinému soutěživost může vyhovovat, zvlášť dokud vyhrává.
Odpovědět
 Paja (2 kluci) 
  • 

Re: Konkurenceschopnost výchovy?! 

(13.5.2011 12:05:31)
Nezklob se na mě, ale mne se zdá, že ty antidepresiva užívají víc američané než číňané.
Jednou jsem se zeptala svého staršího syna, proč tak zlobí (nekontrolovaně lítal z jedné místnosti do druhé) a on mi odpověděl: "Protože se nudím", tak jsem vzala úkoly pro předškoláky, mladší si vzal omalovánky a byli oba spokojeni. Kdykoli jsem jim koukla pod tužku chválila jsem je ~6~ a oni byli nadšeni. A bylo po běhání. :-)
Můj názor je ten, že pokud se dítě pro něco rozhodne tak ho podporovat a nenechat ho po týdnu utéct. To je strašně krátká doba na to, aby si bylo jisté, že ho to opravdu nebaví. Většinou jsou důvody, já tam nemám žádného kamaráda, nebo pan/i učitel/ka je přísný/á nebo se mi nelíbí a podobně. Napadá mne Kyslík z filmu Chlaci a chlapi, a nakonec vojnu zvládnul bez úrazu (tedy až na dramatickou šikanu ~7~ ).
Odpovědět
 MiladaL 
  • 

závěr autorky 

(13.5.2011 1:28:53)
zejména pak povídání o tom, jak úspěšné dítě rovná se vnitřní svět plný neuróz, které ho mají podle autorky provázet i do budoucna, naprosto postrádá jakékoli racionální odůvodnění. a pokud takové racionální odůvodnění existuje, tak rozhodně nevyplývá z předchozího textu. očekávala bych informaci o provedených srovnání ze studií lidského štěstí nebo alespoň nějakou malou soukromou statistiku vzorku úspěšných nešťastných dětí.

věřím, že kdyby si autorka tu knížku od Amy Chua přečetla, což tak moc nevypadá, zněly by závěry jejího článku možná méně sebestředně (ve smyslu my Evropani to děláme nejlépe). byť nelze rozhodně souhlasit se vším, obsahuje v každém případě spoustu myšlenek a mezikulturních srovnání, které prostě nelze jen tak šmahem posoudit a odsoudit, jak to činí autorka TA KNÍŽKA MÁ PROSTĚ HLAVU A PATU, ví, co chce říct a používá k tomu rozumné argumenty. Knížku rozhodně doporučuji každému přečíst. Neumím si představit, že by v ní někdo nenašel zajímavé a cenné podněty k přemýšlení.

Amy Chua v ní například hovoří o tom, že v čínské kultuře panují obecně dobré vztahy mezi rodiči, dětmi a prarodiči. přestože jsou čínští rodiče na děti přísnější než američtí, údajně se mezi Čínany Amy Chua nesetkala s hořkostí a vzájemnými výčitkami, jak je tomu mezi generacemi Američanů. To lze dost snadno prokázat, stačí se zeptat nějakého sinologa. V Číně neexistuje důchodový systém, rodiny jsou zvyklé starat se o své staré rodiče samy. Kromě toho v čínské kultuře je určitým způsobem zakořeněný kult předků. Prostě, jiný kraj, jiný mrav. Zde bychom mohli hovořit o tom, proč mezi čínskými rodiči a jejich dětmi funguje úcta a respekt, přestože jsou to dávno dospělé děti, které jsou často podobně jako Amy Chua a její sestry v životě nadprůměrně úspěšné. Je to tím, že by si Amy Chua nebo jiní úspěšní Číňané žijící v Americe nedokázali uvědomit, to, co ví paní doktorka - autorka článku, že je vlastně rodiče zneužívali pro své cíle a že je nevychovávali demokraticky a že díky tomu mají dnes vnitřní život plochý a prázdný a plný neuróz?
Odpovědět
 ronniev 


Re: závěr autorky 

(13.5.2011 10:14:10)
Souhlas. Taky jsem to četla a došla jsem k podobnému závěru. Dokonce jsem na základě té knížky trochu víc přitlačila na děti, a zatím se mi nezdá, že by je to frustrovalo. Spíš to frustruje jednu mou známou, která vychovává tak demokraticky a po "západním" způsobu, že má doma dva drzé spratky, kteří jí lžou, na učení kašlou a rostou z nich jedinci značně ukńouraní a zlí na ostatní a následkem toho "v kolektivu neoblíbení". Moje "frustrované" děti mají výrazně víc kamarádů než ty její ~t~ A pořád si troufale myslím, že jednou spíš poděkují moje děti mně, že jsem je nenechala zvlčit.
Odpovědět
 bellabebe 


Re: závěr autorky 

(13.5.2011 10:46:47)
také jsem tak troufalá :-).
Odpovědět
 NHelena 


Re: závěr autorky 

(13.5.2011 12:16:35)
Ronniev, dá se sehnát tu knihu od Amy Chua v Praze, ráda bych ji také přečetla. Děkuji.
Odpovědět
 ronniev 


Re: závěr autorky 

(13.5.2011 19:21:43)
Heleno, to bohužel nevím, mně ji půjčila známá, která ji koupila ve Státech. Ale zkus knihkupectví Big Ben nebo občas mívají překvapivě dobře zásobenou zahr. literaturu v Luxoru.
Odpovědět
 Jarka C 


Re: závěr autorky 

(13.5.2011 20:28:23)
Bydlim se dvema detmi a manzelem v Kanade, a tak jsme demokraticky zpusob vychovy temer automaticky adoptovali. A mame dve uzasne deti. Protoze mi demokraticky zpusob vychovy nebyl vlastni, vsechny rozumy jsem pobrala z knizky mistni autorky, ktera se take verejne vyjadrila ke knizce od Amy Chua. Rika, ze knizka je idealnim marketingem pro rodiny v USA, kde se vychova posunula z autoritativni na uplne druhou stranu a rodice vychovavaji deti velmi permisivne – coz take samozrejme neresi situaci. Amy vysvetluje ve sve knizce, jak vytvorit “uspesne deti”, ale opomiji zminit pocet sebevrazd studentu, kteri nejsou schopni prinest domu same jednicky a kteri zanechavaji po sobe dopis, ve kterem se sve rodine za neuspech omlouvaji..
Odpovědět
 MiladaL - 2 děti 
  • 

Re: závěr autorky 

(14.5.2011 0:00:42)
ahoj Jarko,
prosím o zprávu, jak se jmenuje ta kanadská autorka, a jakou knihu bys od ní doporučila?
věřím, že Amy Chua je svým způsobem extrém. tím není řečeno, že v některých věcech nemůže být podnětná pro ostatní.
Odpovědět
 MiladaL 4r + 2r 
  • 

Re: závěr autorky 

(14.5.2011 0:02:22)
Ahoj Jarko,

prosím, mohla bys mi říct, jak se ta kniha kanadské autorky jmenuje a jakou knihu bys od ní doporučila?

díky,
Odpovědět
 Jarka C 


Re: závěr autorky 

(14.5.2011 0:40:07)
Rada. Jmenuje se Alyson Schafer a knizku, kterou bych doporucila se jmenuje Honey, I wrecked the kids, ve ktere popisuje filozofii zalozenou na pracich Alfreda Adlera. Amazon ji prodava. Nedavno taky vydala Ain""t Misbehaving, ktera popisuje prakticke priklady pro mnoho ruznych situaci.
Odpovědět
 miladaL 
  • 

závěr autorky 

(13.5.2011 1:31:39)
zejména pak povídání o tom, jak úspěšné dítě rovná se vnitřní svět plný neuróz, které ho mají podle autorky provázet i do budoucna, naprosto postrádá jakékoli racionální odůvodnění. a pokud takové racionální odůvodnění existuje, tak rozhodně nevyplývá z předchozího textu. očekávala bych informaci o provedených srovnání ze studií lidského štěstí nebo alespoň nějakou malou soukromou statistiku vzorku úspěšných nešťastných dětí.

věřím, že kdyby si autorka tu knížku od Amy Chua přečetla, což tak moc nevypadá, zněly by závěry jejího článku možná méně sebestředně (ve smyslu my Evropani to děláme nejlépe). byť nelze rozhodně souhlasit se vším, obsahuje v každém případě spoustu myšlenek a mezikulturních srovnání, které prostě nelze jen tak šmahem posoudit a odsoudit, jak to činí autorka TA KNÍŽKA MÁ PROSTĚ HLAVU A PATU, ví, co chce říct a používá k tomu rozumné argumenty. Knížku rozhodně doporučuji každému přečíst. Neumím si představit, že by v ní někdo nenašel zajímavé a cenné podněty k přemýšlení.

Amy Chua v ní například hovoří o tom, že v čínské kultuře panují obecně dobré vztahy mezi rodiči, dětmi a prarodiči. přestože jsou čínští rodiče na děti přísnější než američtí, údajně se mezi Čínany Amy Chua nesetkala s hořkostí a vzájemnými výčitkami, jak je tomu mezi generacemi Američanů. To lze dost snadno prokázat, stačí se zeptat nějakého sinologa. V Číně neexistuje důchodový systém, rodiny jsou zvyklé starat se o své staré rodiče samy. Kromě toho v čínské kultuře je určitým způsobem zakořeněný kult předků. Prostě, jiný kraj, jiný mrav. Zde bychom mohli hovořit o tom, proč mezi čínskými rodiči a jejich dětmi funguje úcta a respekt, přestože jsou to dávno dospělé děti, které jsou často podobně jako Amy Chua a její sestry v životě nadprůměrně úspěšné. Je to tím, že by si Amy Chua nebo jiní úspěšní Číňané žijící v Americe nedokázali uvědomit, to, co ví paní doktorka - autorka článku, že je vlastně rodiče zneužívali pro své cíle a že je nevychovávali demokraticky a že díky tomu mají dnes vnitřní život plochý a prázdný a plný neuróz?
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.