Názory k článku Nadání versus píle

tak se taky snaží zmírnit (přirozenou) soutěživost mezi lidmi. Ale i to je (blízko)východní myšlenkový směr.
Já jsem racionálně dospěl k názoru, že je rozumné svoji soutěživost krotit, když už nežijeme v pralese. Někomu jinému soutěživost může vyhovovat, zvlášť dokud vyhrává.

Pravdu máme třeba oba, Vám vyhovuje jeden životní styl a mně druhý.
Jak znám já křesťanství,

"Bohužel, v reálném světě lidi vyznávající tuhle filosofii moc šťastní nebývají."
Já si zas myslím že šťastní bývají, třeba ne nejvíc, ale to jim nevadí.
Ale nemám pro svůj názor žádný průzkum. Vy ano?

Moje teorie, co v případě "soupeření o partnera", není vyklidit pozice. Když budu mít zájem o Jitušku ze sousední kanceláře, tak jí budu stále zvát na oběd a nosit švestičky ze zahrádky. Když si vybere Pepu a ne mne, tak se mi svět nezhroutí. Těch kompatibilních osob po světě běhá spousta ...
Já nevidím svět tak, že když jeden vyhraje, musí druhý prohrát.
Pokud máte chuť poznat jiné způsoby myšlení, doporučuji zadat do Googlu "mentalita hojnosti" , "výhra-výhra" , "nelpění".

Aha. Skoro bych si dovolit to přeformulovat, že ti soutěžící touží něco víc MÍT, aby toho bylo víc než někdo jiný. (Hamty hamty ať mám víc než tamty.)
Pokud ale člověk pojme život jinak, např. dělá mi radost, že jsem někomu užitečný a se spoustou lidí dobře vycházím a každý dělá v podstatě to nejlepší, co v dané chvíli umí, pak nechápu, o co bych měl soutěžit.
Mmch, soutěžíme mezi sebou i my diskutující na rodině? Já teda ne.

S kým soutěžím(e) a o co?