závěr autorky

zejména pak povídání o tom, jak úspěšné dítě rovná se vnitřní svět plný neuróz, které ho mají podle autorky provázet i do budoucna, naprosto postrádá jakékoli racionální odůvodnění. a pokud takové racionální odůvodnění existuje, tak rozhodně nevyplývá z předchozího textu. očekávala bych informaci o provedených srovnání ze studií lidského štěstí nebo alespoň nějakou malou soukromou statistiku vzorku úspěšných nešťastných dětí.

věřím, že kdyby si autorka tu knížku od Amy Chua přečetla, což tak moc nevypadá, zněly by závěry jejího článku možná méně sebestředně (ve smyslu my Evropani to děláme nejlépe). byť nelze rozhodně souhlasit se vším, obsahuje v každém případě spoustu myšlenek a mezikulturních srovnání, které prostě nelze jen tak šmahem posoudit a odsoudit, jak to činí autorka TA KNÍŽKA MÁ PROSTĚ HLAVU A PATU, ví, co chce říct a používá k tomu rozumné argumenty. Knížku rozhodně doporučuji každému přečíst. Neumím si představit, že by v ní někdo nenašel zajímavé a cenné podněty k přemýšlení.

Amy Chua v ní například hovoří o tom, že v čínské kultuře panují obecně dobré vztahy mezi rodiči, dětmi a prarodiči. přestože jsou čínští rodiče na děti přísnější než američtí, údajně se mezi Čínany Amy Chua nesetkala s hořkostí a vzájemnými výčitkami, jak je tomu mezi generacemi Američanů. To lze dost snadno prokázat, stačí se zeptat nějakého sinologa. V Číně neexistuje důchodový systém, rodiny jsou zvyklé starat se o své staré rodiče samy. Kromě toho v čínské kultuře je určitým způsobem zakořeněný kult předků. Prostě, jiný kraj, jiný mrav. Zde bychom mohli hovořit o tom, proč mezi čínskými rodiči a jejich dětmi funguje úcta a respekt, přestože jsou to dávno dospělé děti, které jsou často podobně jako Amy Chua a její sestry v životě nadprůměrně úspěšné. Je to tím, že by si Amy Chua nebo jiní úspěšní Číňané žijící v Americe nedokázali uvědomit, to, co ví paní doktorka - autorka článku, že je vlastně rodiče zneužívali pro své cíle a že je nevychovávali demokraticky a že díky tomu mají dnes vnitřní život plochý a prázdný a plný neuróz?