| Květa | •
 |
(25.2.2011 15:18:07)
Jako učitelka sleduji narůstající počet tzv.problémových žáků (nemyslím tím zrovna poruchy učení). Hromadí se ve třídách běžných základních škol a způsobují tak velké problémy, na které už léta školství nemá účinné prostředky.
Učitele vpodstatě degradují na někoho, kdo zapisuje zapomenuté pomůcky a snaží se třídu zaměstnat a zabavit, aby nedělala hluk a aby se ti, co aspoň něco umět chtějí, dozvěděli to základní. Situace není stejná v každé třídě nebo škole (ale vesměs je to podobné). Na školách nejsou psychologové ani ped.dohled nad žáky se ztíženými možnostmi učení se.
Jádro problému je určitě v rodinách, v nichž děti vyrůstají. Nezaměstnanost,citová deprivace, alkohol a drogy,atd.
Děti jsou vyprahlé po zážitcích, svým způsobem i po řádu, který od nás čekají, ale nedočkají se. Bohužel dnešní doba nenabízí přirozenou motivaci, není proč se bůhvíjak snažit. Všechno vlastně máme - jídlo, mobily, televizi...všechno nám leží u nohou a ani ohnout se pro to kolikrát nemusí.
Nechci žít bez civilizace, ale tohle nevypadá zrovna růžově.Uvidíme.
|
| lklasinka | 
|
(25.2.2011 15:42:25)
Souhlasím, ještě bych dodala, že prostě na nic není čas, aby bylo všeho dost jsme v práci nekonečně dlouho pak honem nakoupit a honem domů, rychle všechno přichystat, rychle napsat úkoly, děti před počítač aby byl klid a tak pořád dokola.
Pamatuji se na jednu skvělou učitelku za základky, naučila nás tolik, že mi stačila chemie na celou střední, nikdo v hodině u ní ani nepípl, a když jsme něco vyvedli, zleva, zprava, poděkuj a odchod. Myslím že to fungovalo.
|
| 1.3Magráta13 | 
|
(25.2.2011 15:48:44)
Já mám pocit, že to není tak hrozné s tím časem.
Ano existují podnikatelé, co jsou v práci pořád, ale když to srovnám z dobou svého dětství:
Do školy jsme jezdili sami, maminka nás ráno vypravila a v 7 jsme mazali busem do školy, kde jsme půl hodiny čekali, až otevřou. Po škole někdy kroužky, mladší družina, starší domů. Doma jsme byli kolem 2 odpoledne, tak od 4. třídy. A následovalo zapojení se do domácích prací. Běžně jsem myla, uklízela nádobí, luxovala, starala se o psa a zahrádku. Maminka přišla kolem 5 domů, společně něco rychle k večeři a byl klid. Táta makal od nevidím do nevidím, takže nás viděl před spaním a o víkendech, kdy ale stejně dělal kolem baráku.
Dneska žiju skoro stejně, jen jsem závislá na mobilu, děti neúměrně kontroluju a kolikrát jim i neúměrně umetám cestu a ulevuju jim. Možná že to moje zapojení do domácích prací bylo pro mě užitečnější, než kdy bude těch x kroužků pro moje děti.
|
| Xantipa. | 
|
(25.2.2011 16:01:14)
Myslím, že nedávno byl někde průzkum, kde se zjistilo, že dřív se rodiče dětem věnovali skutečně méně než dnes. Nevím, ale asi dneska ten spěch vypadá jinak - rodič přijede autem z práce, šup jedno dítě do auta a šup na kroužek, rychle zpět, druhé zas jinak, pak je zas svozit, pak něco k jídlu, úkoly a je noc. Věnujeme se jim dle mýho víc, ale neefektivně. Já jako holka chodila na druhou stranu města do kroužku a nikdo nic neřešil, ani mě nikdo neohrožoval, to si dneska nikdo neriskne. Nikdy bych neposlala svoje děti takhle na druhý konec města, a to ani ve dne, natož když je tma.
|
| atisa | 
|
(26.2.2011 13:57:32)
mluvíte mi z duše,nás ráno chodila banda dětí co jsme bydleli na druhém konci,odpoledne jsme na sebe čekávali,víc jsme při sobě drželi,ale i dospělí si více všímali,když někdo zlobil,nebo se něco dělo,vždy se našel někdo ,kdo to domu donesl,ale v dnešní době při dnešních zákonech,se ani není čemu divit.A také život většiny byl sesynchronizovaný,stejně se vstávalo,pracovalo,práce končili,obchody otevíraly a zavíraly stejně,noční život skoro neexistoval...Tím nechci říci,že nechodili lidé na směny,ale nebylo to tak různorodé jako dnes....
|
|
| Nítěnka | 
|
(27.2.2011 10:02:58)
Ono to bylo relativní. Rodiče se sice dětem nevěnovali v tom smyslu, že by si s nimi tolik hráli a tak. Ale zase ty děti byli celkově víc s rodiči. Matky pracovali na poli a v domácnosti, dřív i otec. A to dítě kromě toho, že kolem 4-5 let spoustu těch činností zvládlo, mělo i za něco odpovědnost. A taky vidělo, že to k něčemu je se ty věci naučit.
Dneska se některým dětem ani nelze divit, že jim škola přijde k ničemu - když vzdělaní rodiče buď nemůžou sehnat práci, nebo za ni mají míň než zedník.
A to, že začátek všech problémů je v rodině, zvlášť když je každé druhé, třetí dítě z rozvedené (nebo raději vůbec nesezdané) rodiny, to se nelze divit.
Nemluvě o tom, že spousta rodičů mluví o učitelích hanlivě (moji rodiče si taky o některých mysleli, že je k.áva, ale neřekli to přede mnou, dokud mě učila, až mnohem později; předtím ji vždycky podpořili, i když si o tom mysleli svoje...).
|
|
|
| Květa | •
|
(25.2.2011 16:07:38)
No právě, ty trendy naší doby - mít všechno hezké, uhlazené, moderní a hned. Konzumnost v našem i v mém životě hraje bohužel velkou roli. Jsme všude klienty, zákazníky, ale hlavně otroky. Zaměstnání je na to,abych měl (-a) peníze na tu nablýskanou parádu okolo, na zastavení se není čas. Kolik zbytečných minut ztratíme jen víkendovým nákupem.
Jako momentálně městský člověk (původem z vesnice) cítím, že mi zkrátka něco chybí, i když mám všechno. Nejsem tolik bohatá podle nějakých tabulek, ale mám materiálna dost.
Děti to také vycítí, že už nic lepšího, než to, co mají - mobily, notebooky atd. nedostanou, tak si prostě hrají, dokud je to baví.
Nedávno jsem se přistihla, jak horko těžko vysvětluji několika žákům, proč nemají mít vlastně ty pětky,které jim ani trochu nevadí. Síla.
Jak je možné, že děcko z rodiny, která má určité sociální problémy, obleče svého pětkaře bez hodnot do značkových oděvů a nechá ho třetinu roku poflakovat se doma?
|
|
| Babsi+2 | 
|
(25.2.2011 16:39:31)
Mě se zatím zdá, že za problémové žáky můžou chybějící tatínci.
Jak se vyskytne grázl, můžete se vsadit (a v naprosté většině vyhrajete), že je z rozpadlé, popř. rozpadající se rodiny.
|
| 1.3Magráta13 |
|
(25.2.2011 16:49:57)
Asi v tom je několik faktorů.
Mám trochu zkušenosti s problémovými dětmi a když to hodně zobecním, tak se tam vyskytují následující faktory:Dítě
z rozvedené rodiny
hodně mladých rodičů
sociálně slabých rodičů
materiálně nadprůměrně zajištěných rodičů
s různými dysfunkcemi
s tragédií v rodině
romské děti
Hodně zjednodušeno, samozřejmě. Není to tak vždy, ale u těchto skupin je to riziko problémového chování vyšší.
|
| Anusi |
|
(25.2.2011 20:37:03)
...a já mám zkušenost také opačnou - tatíček podnikatel a dítě citově chudé, neví co "roupama" protože učitelka raději couvne než by si dělala problémy (většinou i s ředitelem protože ten dostal pro školu nebo i pro sebe spnzorský dar)
|
| 1.3Magráta13 |
|
(25.2.2011 23:09:23)
No to je právě ta kategorie "děti z rodin nadprůměrně materiálně zajištěných"
U dcery ve třídě je 28 dětí, z toho 18 kluků. Z 28 dětí má 10 nějakou disfunkci, poruchu učení... U většiny z nich jde ruku v ruce i kázeňské prohřešky.
I kdyby učitelka byla sebezdatnější (a že si myslím, že je), tak to prostě nemůže vždycky ukočírovat.
Navíc rodiče těch nejproblémovějších se školou nespolupracují. To je těžký. Možná radši nevidí, aby nemuseli řešit. Kdo ví, ale je to škoda. Ty děti by se z toho třeba dobře dostaly.
|
|
| atisa |
|
(26.2.2011 13:59:43)
|
|
|
|
| Květa | •
|
(25.2.2011 16:54:51)
Souhlasím.
|
|
|
| atisa |
|
(26.2.2011 13:51:38)
Na jednu stranu souhlas až na malou vyjímku,dřív jste si mohla dovolit ty děti ráno busem poslat.Dneska aby člověk trnul hrůzou jestli je v 7 ráno nebude na zastávce obtěžovat úchyl,nebo pedofil,po cestě domů je někdo neunese,viz Anička z Prahy Tróje,ona se doba trošku změnila a než si dítě nechat zabít nějakým úchylem to jí radeji budu vozit autem do 9 třídy...
|
| Houba | •
|
(28.2.2011 1:17:22)
Doba se až tak nezměnila, spíš jsme se změnili my. Ve třetí třídě jsem normálně dojížděl do centra Prahy (protože rodiče museli do sedmi vypadnout a ne někoho doprovázet, jak už bylo dobře rozebíráno jinde v této diskuzi), odpoledne na periferii na kroužek - bráno z dnešního pohledu už jsem měl bejt asi dávno mrtvej, unesenej, znásilněnej... Úchylové byli před 30 lety stejně jako teď a nás od první třídy pérovali (škola i rodiče) na co si dát bacha a jak se případně zachovat. V čem je rozdíl, že tenkrát nebyla (nebo v menší míře) celostádní hysterie z profláknutých případů, na kterých se média pasou jak dlouho můžou. Co si vzpomínám, tak jsem spíš přišel domů s rozbitou hubou od grázlů z sousední ulice a to hrozí děckám i dnes mnohem spíš než nějaký mediálně vděčný průser, a to bez ohledu na to jestli jsou v první, páté nebo deváté třídě. Do kdy jim dělat bodyguardy a od kdy je nechat otrkat? (Na rovinu říkám, že taky třeťáka doprovodím, poslušně zařazený do většinové společnosti připos*aných...)
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)