| Jana,2 děti | •
 |
(9.9.2008 17:54:57)
A co když láska prostě vyprchá? Už k tomu dotyčnému nic necítíte, snad jen kamarádství. Člověk přece žije jen jednou, přece nebudu neustále spát s někým, kdo už mě nepřitahuje. A proč mu to neřeknu? No přece kvůli dětem, nechci brát dětem tátu a trhat rodinu. Zastávám názor, že co oči nevidí to srdce nebolí.
|
| Ivka_Nov. |
|
(9.9.2008 22:49:22)
Jani,
a myslíš, že to je fér? Třeba by se partner rozhodl jinak, kdyby věděl... třeba jenom kvůli tomu,že neví, jak to cítí partnerka, že už je to jenom o kamarádství a dětech a ona potřebuje víc, zůstává..
Mě štve, že jsem tohle neřekla přítelovi před cca rokem a půl, co cítím (ale nevěrná jsem nebyla).. mohl už dávno odejít za tou svojí milenkou a já mohla být OK a najít třeba mezitím někoho lepšího nebo to nejhorší už mít dávno za sebou... a všichni bysme na tom třeba byli líp...
Já jsem například po určité době přítelovi řekla, že rozhodně nechci, aby s námi zůstal z nějakého soucitu nebo kvůli dítěti, jestli ta jeho milenka je ochotná odejít od manžela, tak ať spolu žijou... To bych nemohla, aby se mnou někdo byl kvůli dětem nebo kamarádství  . Mě jde v životě o partnerství, rodinu, a pod tím se představuji něco jiného než Co oko nevidí, srdce nebolí...
|
| Jana, dvě děti | •
|
(10.9.2008 12:50:23)
No víš, ono to je hodně hodně složitý. Nemít děti, tak už se svým manželem dávno nejsem, ale když se na ty svoje broučky podívám... Nechci jim trhat rodinu, rušit pocit bezpečí a rodinného zázemí. Vždycky si vzpomenu na své nádherné dětství, kdy se mi oba dva rodiče plně věnovali a udělali pro mne první poslední a chci aby to samé zažívaly i mé děti.
Najednou by si musely zvykat na nového "strejdu", asi by bylo nutné i stěhování.....měly by s tím plno problémů a tomu je nechci vystavovat.
Zatím mi můj život takto celkem vyhovuje. Děti svého otce milujou a on je, věnujeme se jim společně jak můžeme. S mým manželem jsme spíše kamarádi, kteří řeší domácnost, finance a děti.
A pak je tady můj miláček, jsem z malého města, takže není problém vidět se denně. Občas za ním zajdu do práce nebo jdeme spolu večer ven (doma řeknu, že jdu cvičit). Moje děti ho skoro neznají, můj manžel o něm neví vůbec. Nezatěžuju rodinu, nikoho nestresuju. Ale mě to neuvěřitelně pomáhá, můj život má najednou smysl, není tak prázdný a nudný jako dřív byl. Já vím, že mě plno matek a otců odsoudí, ale kdo nezažil - nepochopí.
|
| Ivka_Nov. |
|
(11.9.2008 12:56:37)
jestli to vydíš takhle a myslíš, že to nikomu neubližuje... Tak doufej, že se to manžel jednou nedozví, věř mi, zjistit, že tě nekdo roky podvádí s někým jiným a přitom se na tebe usmívá, miluje se s tebou, chová se jakoby nic... je kruté a nesmírně bolestivé. To potom přestaneš věřit všemu, i sama sobě. Jsem ale opravdu ráda, že to nejsem já, kdo by tohle musel řešit, snad proto jsem od té doby, co jsem s přítelem (12 let) nikdy nic nenechala dojít až do takového konce ...
Já ale vím, že můj přítel to zřejmě nejdřív bral taky takhle, jako ty... ale zapletli se do toho víc, než asi ze začátku chtěli  a ve výsledku to ublížilo všem  . Jedině snad naše dítě nic nepoznalo, doufám...
|
|
| Wilma | 
|
(11.9.2008 22:53:47)
Jani, a ty myslíš, že to děti a manžel nepoznají? Tomu nevěř, bohužel. Mezi lidma co spolu žijou a mají k sobě blízko funguje něco jako spojitá nádoba. Můj muž před časem udělal průšvih, který se mu povedlo ututlat. Nešlo o nevěru, ale to je jedno. Já se o tom dozvěděla až o mnoho později, ale když si to vezmu zpátky tak jsem hned poznala že se něco děje a poznaly to i děti. Táta byl zkrátka jinej. A taky je blbý že se děti učí nápodobou, a tak se teď od tebe učí že mlžit, lhát a podvádět je v pořádku. Promiň, že to říkám tak otevřeně. Vím, že když jsi zamilovaná vidíš to jinak, ale vžij se i do svého muže. Já jsem v minulosti zažila být podvedená a největší zlost jsem měla na partnera za to, že ze mě dělal blbce, a že i když o mě nestál tak mi znemožnil najít si někoho, kdo by o mě stál. Jistě mě mrzelo že láska vyprchala, ale to že mi to neřekl mi přišlo mnohem víc nefér.
|
| Jana, 2 děti | •
|
(12.9.2008 10:21:42)
No myslím si, že to ani děti ani manžel nepoznají. Moje děti jsou ještě celkem malé a znají ho pouze jako strejdu, který nás občas někam hodí autem nebo se jde s námi projít a tak. Berou ho jenom jako mého kamaráda, stejně tak jako mám plno jiných kamarádek nebo kamarádů. O mém manželovi bych nikdy neřekla, že je to debil nebo blbeček, ale je pravda, že už si ho prostě nevážím. Dělá věci, které dřív nedělal a které se mi vůbec nelíbí, ale on nepřestává a nepřestane (neplatí dluhy, plno času tráví na erotických webech....) A já abych vše zachraňovala. Už na to prostě nemám sílu, myslím, že jsem hezká ženská, muži mi dost nadbíhají tak jsem jednou využila nabídky toho nejsympatičtějšího a vyklubal se z toho vztah. Samozřejmě, že jsem přemýšlela o oznámení všeho a všem, ale postupem času jsem se rozhodla, že to udělám tak jak to dělám. Nechci vystavovat děti novému vztahu, ztráty známého bydlení, kamarádů. Nikdo mi přece nedá jistotu, že mi to s mým milencem vyjde. Vidíme se párkrát do týdne, potřebovala bych s nim žít, abych věděla jaký opravdu je. Těch pár chvil, které strávil se mnou nebo s mými dětmi byly moc a moc fajn, ale to ještě nedává jistotu, že nám to půjde. Ať je můj manžel jakýkoli a ať dělá cokoliv, svoje děti miluje a jsou u něho na prvním místě - to jak se na ně kouká a vidí při tom sebe -takhle se v životě žádný jiný muž na moje děti nepodívá. Nechci to dětem brát. Je to opravdu hodně moc těžké a znovu říkám, kdo nezažil - nepochopí.
|
| Lenka, dvouletá holčička | •
|
(24.9.2008 14:05:22)
Ahojky Jani, nejdřív jsem tě odsoudila, ale pak jsem se nad tím zamyslela. Mám za sebou rozvod, a tak se na vše dívám asi jinak. Já po odcizení s manželem (oboustranném) udělala radikální řez, a ač jsem nikoho neměla, ani mu nikdy nebyla nevěrná, i s dcerou jsem od něj odešla. Myslím, že se potácíš v tom, že se nechceš zbavit přece jen určité jistoty, cítíš, že neděláš správně kvůli dětem, ale zároveň si chceš nechat i "vyhlídku" na hezčí život. Nejsi jediná. Ale já bych to nedělala takovýmhle způsobem. Lží se člověk nikam nedostane. Spíš se na něj nabalí, a stejně přijde doba, kdy se s nimi budeš muset vypořádat. Jenom možná už budeš chytřejší, abys to zvládla. A aby ses rozhodla správně.
|
|
|
|
| h | •
|
(15.11.2009 23:16:27)
tak to je přesně ten okamžik, kdy to musíš utnout, nebo si zničíš rodinu.
|
|
|
|
| Tatchud 29 let, syn 2roky+5měsíců | •
|
(10.9.2008 8:45:13)
Já si spíš nějak neumím představit to "vyprchání" lásky. Nejsem chemik, ale pokud nechám po natírání venku otevřenou pixlu s acetonem - tak mi vyprchá, ale taky ne naráz během několika sekund. Pokud nebudu úplnej trouba a obcházet otevřenou pozvolna vyprchávající pixlu, tak ji zavřu a nevyprchá ho zdaleka tolik. Chce to umět si všímat a včas zavřít plechovku - pak vydrží dlouho. Pokud budu pro každý natírání kupovat novou pixlu, tak se mi to dost prodraží a nebude mi nic platný, že si budu kupovat čím dál větší balení.
Samo od sebe, bez cizího přičinění se nic neztratí. Láska si myslím vzniká až po zamilovanosti (ta se opravdu časem vytratí-změní se v něco jiného). Pokud někdo postaví vztah pouze na zamilovanosti, tak je to 50 na 50. Pokud někdo postaví vztah na lásce, tak to už je souhrn mnoha různých vzájemných vztahů, kdy zamilovanost a tělesná přitažlivost je jen jedna z mnoha (těžko si lze představit, že dva osmdesátiletí lidé jsou spolu po šedesáti letech kvůli neokoukanému sexu a ztělesněné kráse).
Láska tedy "vyprchá" jedině tak, že ji umožníme nahradit něčím jiným - např nenávistí. To ale musíme umožnit a nijak tomu včas nezabránit. Já tu svoji těkavou lásku kontroluji - hodně se už časem spotřebovalo, ale stále je jí tam dost na několik desítek let používání. Musím ale často a pořádně kontrolovat to vachrlatý víčko - čím víc ho používám, tím je v horším stavu a musím dávat většího bacha. Ale je stavěné na doživotní používání, takže zodpovědnost zůstává na mně. Navíc už teď ten aceton požíváme dva (ještě se dělím se synátorem).
|
| Veronika | •
|
(10.9.2008 15:02:47)
Tak pod toto se plně podepíšu.
Docela mě děsí, jak často ženy o svých protějšcích mluví ve stylu "ten debil", "to hovado", "ten starej kretén"... a muži o svých ženách nějak obdobně. Proč v takovém vztahu setrvávají, když ke svému partnerovi necítí ani prazákladní úctu?
Také si myslím, že láska nemůže jen tak vyprchat. Naopak - láska se v průběhu vztahu teprve vytváří z prvotní zamilovanosti. Je to jako u dětí... malé miminko se nám zdá naprosto rozkošné a roztomiloučké, samou "láskou" bychom ho sežraly, ale k puberťákovi, kterému smrdí nohy, potí se a má obličej samý beďar, cítíme něco jiného. A přitom smrt takového pubertálního dítěte je pro rodiče větší trauma než smrt dítěte čerstvě narozeného.
Ale láska nepřijde sama od sebe tam, kde není tolerance, upřímnost a hlavně schopnost si partnera vážit a obdivovat ho pro to, jaký je. Nejen v době, kdy s námi cloumají hormony, ale především potom. Pokud se začíná do vztahu vkrádat sobectví a snaha mít partnera jen pro sebe, nebo naopak sobectví v podobě "partner ať se stará, já si budu užívat", pak pro lásku moc prostoru není, pokud tedy takováto pravidla hry nevyhovují oběma stranám.
Často se setkávám s tím, že se mě známí a kamarádky ptají, jak je možné, že se s partnerem neustále "otlapkáváme", líbáme a projevujeme si náklonnost. Že tohle oni po letech vůbec nedělají a že si sami sebe vlastně moc nevšímají.
Není v tom přitom vůbec nějaká trvalá rostoucí sexuální touha. Je v tom snaha dávat partnerovi najevo svoji blízkost, náklonnost a pochopení. Už od samého začátku jsme si oba ujasnili jasná pravidla hry - neslíbili jsme si nikdy fyzickou věrnost až za hrob, protože ani jeden nevidíme samotný sex s někým jiným jako nevěru a ani jeden z nás nemůže zaručit, že někdy nebudeme mít chuť se s někým vyspat nebo udržovat milenecký poměr. A přitom jsme dosud ani jeden neměli potřebu to dělat.
Ale i kdyby ano... Budete manželovi vyčítat, že si zajde na večeři do čínského bufetu, i když doma může mít svíčkovou se šesti? Budete mu vyčítat, že má prostě chuť na něco jiného a tu chuť chce uspokojit?
Pokud v tom bufetu nebude sedět od pondělí do neděle, nenechá tam všechny peníze a nevykašle se na rodinu, tak ať si jednou za čas tu čínu klidně dá. Já mu ji budu přát, bude mu přeci po fyzické stránce dobře.
Jako porušení pravidel chápeme nevěru psychickou, tzn. kdyby jeden z nás přestal druhého respektovat, vážit si ho, podporovat ho a naprosto by rezignoval na společný vztah a péči o rodinu. A pak je jedno, jestli je za tím sex, jiná žena, jiný muž, jídlo, práce, alkohol nebo třeba pěkně rostlá jalovice v blízkém kravíně 
|
| DENISA | •
|
(10.9.2008 22:22:23)
Veroniko, moc hezky jsi to napsala. Asi to tak je, ale s tou velmiobcasnou prilezitostnou fyzickou neverou bych to tak nevidela. Ano, je to asi mensi problem nez dlohodoba, hluboka psychicka nevera, ale jen do doby, nez ti milacek z jednoho zalety domu prinese vaznou pohlavni nemoc.
|
| Luca | •
|
(10.9.2008 23:42:24)
Asi tak nějak...
|
|
| Veronika | •
|
(11.9.2008 12:05:26)
Tak samozřejmě, všechno musí mít svoje mantinely a když se dva partneři domluví na volnějším svazku, musí přijmout veškerou zodpovědnost z toho plynoucí.
Mít mimomanželský sex a kašlat na zodpovědnost je sobectví pro mě třeba už na hranici přijatelnosti.
Stejně tak třeba mimomanželský sex třikrát do týdne
My jsme si prostě s partnerem neslíbili fyzickou věrnost, protože bychom byli založením promiskuitní, nýbrž protože by takový slib byl od obou z nás pokrytecký. Což ale vůbec neznamená, že aktivně vyhledáváme sex jinde. Naše domluva byla učiněna, abychom měli ve vztahu jistotu nějaké pravdy.
Nezaručuje to, že nám vztah vydrží do konce života. Podělat se může kdykoli cokoli. Ale stanovení a respektování pravidel přijatelných pro obě strany chápeme jako jeden z nejdůležitějších prostředků opečovávání vztahu samotného. Aby nám vztah vydržel co nejdéle a vznikalo co nejméně třecích ploch.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)