Názory k článku Skryté myšlenky podváděného partnera

Co tady pan Klimeš píše a uvádí i ve své knize je fajn, člověka to hodně poučí a hodně věcí si uvědomí. Na základě těchto poznatků jsem u něho byl jednou na terapii před několika týdny. A můžu vám říct, že jsem byl v šoku a tak rozhozený jeho přístupem ("to mi neříkejte, to mě nezajímá, to nechci slyšet, takto to je a nejinak, já to vím..."), že jsem potřeboval dalších několik dní abych se dal dohromady. Vlastně jsem neměl téměř možnost něco říct, mluvil spíše on, resp.citoval ze své knihy a za to jsem zaplatil za hodinu a půl 1500Kč bez jakékoliv stvrzenky, účtenky... Když jsem byl u kdysi v zimě 2x u jiného psychologa, mluvil jsem převážně já a on mě jen jaksi naváděl, ukazoval cesty a nepřerušoval mě. Tak to jsou moje 2 zkušenosti.

to jsem se nasmála. Holt, někdy mají rodiče takovou SVOJÍ logiku...

No myslím si, že to ani děti ani manžel nepoznají. Moje děti jsou ještě celkem malé a znají ho pouze jako strejdu, který nás občas někam hodí autem nebo se jde s námi projít a tak. Berou ho jenom jako mého kamaráda, stejně tak jako mám plno jiných kamarádek nebo kamarádů. O mém manželovi bych nikdy neřekla, že je to debil nebo blbeček, ale je pravda, že už si ho prostě nevážím. Dělá věci, které dřív nedělal a které se mi vůbec nelíbí, ale on nepřestává a nepřestane (neplatí dluhy, plno času tráví na erotických webech....) A já abych vše zachraňovala. Už na to prostě nemám sílu, myslím, že jsem hezká ženská, muži mi dost nadbíhají tak jsem jednou využila nabídky toho nejsympatičtějšího a vyklubal se z toho vztah. Samozřejmě, že jsem přemýšlela o oznámení všeho a všem, ale postupem času jsem se rozhodla, že to udělám tak jak to dělám. Nechci vystavovat děti novému vztahu, ztráty známého bydlení, kamarádů. Nikdo mi přece nedá jistotu, že mi to s mým milencem vyjde. Vidíme se párkrát do týdne, potřebovala bych s nim žít, abych věděla jaký opravdu je. Těch pár chvil, které strávil se mnou nebo s mými dětmi byly moc a moc fajn, ale to ještě nedává jistotu, že nám to půjde. Ať je můj manžel jakýkoli a ať dělá cokoliv, svoje děti miluje a jsou u něho na prvním místě - to jak se na ně kouká a vidí při tom sebe -takhle se v životě žádný jiný muž na moje děti nepodívá. Nechci to dětem brát. Je to opravdu hodně moc těžké a znovu říkám, kdo nezažil - nepochopí.

jestli to vydíš takhle a myslíš, že to nikomu neubližuje... Tak doufej, že se to manžel jednou nedozví, věř mi, zjistit, že tě nekdo roky podvádí s někým jiným a přitom se na tebe usmívá, miluje se s tebou, chová se jakoby nic... je kruté a nesmírně bolestivé. To potom přestaneš věřit všemu, i sama sobě. Jsem ale opravdu ráda, že to nejsem já, kdo by tohle musel řešit, snad proto jsem od té doby, co jsem s přítelem (12 let) nikdy nic nenechala dojít až do takového konce ...

Já ale vím, že můj přítel to zřejmě nejdřív bral taky takhle, jako ty... ale zapletli se do toho víc, než asi ze začátku chtěli a ve výsledku to ublížilo všem . Jedině snad naše dítě nic nepoznalo, doufám...

Asi tak nějak...