Jak vyprchá láska?

Já si spíš nějak neumím představit to "vyprchání" lásky. Nejsem chemik, ale pokud nechám po natírání venku otevřenou pixlu s acetonem - tak mi vyprchá, ale taky ne naráz během několika sekund. Pokud nebudu úplnej trouba a obcházet otevřenou pozvolna vyprchávající pixlu, tak ji zavřu a nevyprchá ho zdaleka tolik. Chce to umět si všímat a včas zavřít plechovku - pak vydrží dlouho. Pokud budu pro každý natírání kupovat novou pixlu, tak se mi to dost prodraží a nebude mi nic platný, že si budu kupovat čím dál větší balení.
Samo od sebe, bez cizího přičinění se nic neztratí. Láska si myslím vzniká až po zamilovanosti (ta se opravdu časem vytratí-změní se v něco jiného). Pokud někdo postaví vztah pouze na zamilovanosti, tak je to 50 na 50. Pokud někdo postaví vztah na lásce, tak to už je souhrn mnoha různých vzájemných vztahů, kdy zamilovanost a tělesná přitažlivost je jen jedna z mnoha (těžko si lze představit, že dva osmdesátiletí lidé jsou spolu po šedesáti letech kvůli neokoukanému sexu a ztělesněné kráse).
Láska tedy "vyprchá" jedině tak, že ji umožníme nahradit něčím jiným - např nenávistí. To ale musíme umožnit a nijak tomu včas nezabránit. Já tu svoji těkavou lásku kontroluji - hodně se už časem spotřebovalo, ale stále je jí tam dost na několik desítek let používání. Musím ale často a pořádně kontrolovat to vachrlatý víčko - čím víc ho používám, tím je v horším stavu a musím dávat většího bacha. Ale je stavěné na doživotní používání, takže zodpovědnost zůstává na mně. Navíc už teď ten aceton požíváme dva (ještě se dělím se synátorem).