| Zasloužilá matka + 5 |
 |
(1.6.2018 16:10:59)
Nedostatek personálu, vzhled a vybavení zařízení nebo cokoli dalšího - nic z toho podle mě není tak závažně a často nevratně poškozující, jako absence citové vazby, tedy citová deprivace v dětství. A to instituce při nejlepší vůli těžko někdy zajistí.
|
| Bobo | •
|
(1.6.2018 17:11:30)
Hrajte si s 13-ti letým klukem, kterého od mala učili krást, podvádět, nechodil do školky, školy. Poté začalo záškoláctví, doma nic nedělal. Rodiče stále v luftu, kouřili chlastali, matka se smilnila s každým troubou a feťákem. Zkuste si takového jedince "převychovat". Bude vám nadávat do svi.í, ku..v, p.č atd. Žádná motivace ke studiu, vyučení se. Zájem pouze o podobné kamarády v partě, poté o fet... na to je navázána trestná činnost. Počínaje krádežemi, přes loupeže, vážná ublížení na zdraví až třeba ve finále začnou vraždit. Jděte takové mladé týpky, co dobře vědí, co si mohou dovolit, motivovat. Jde vidět, že o tom nevíte vůbec nic.
|
| maceška | 
|
(2.6.2018 3:45:20)
Nebo bude nejdříve s nedůvěrou, ale později s nadějí vnímat, že to s ním myslíte opravdu vážně. Násilí začíná vyloučením.
Naše děti, které jsme přijaly do pěstounské péče, jsou dnes už dospělé a se životem se vypořádaly dobře. I ty, které za sebou měly zážitky, které většina lidí nepozná za celý život.
|
| Bobo | •
|
(2.6.2018 18:07:00)
S těmi kecy si můžete napsat možná projekt, se kterým se budete ucházet o finance a snažit se podojit stát. Určitě již na tomto poli působí x neziskovek, které si dobře žijí a z přidělenýc peněz 3/4 spolkne jejich vlastní režie. Jste idealistka. Přeji, ať se hořce nezklamete.
|
| maceška |
|
(4.6.2018 8:18:20)
Nezklamala jsem se. Dnes už jsou všichni dospělí, 23-28 let, a jsou moc fajn. Pracují, mají rodiny a já jsem babičkou jejich dětí. Nejsou to kecy, ale reálně žitý život. Nejstaršímu bylo skoro 16 let, když k nám přišel - po 8 letech v nefunkční rodině a 8 letech v děcáku.
|
| Analfabeta | •
|
(5.6.2018 21:38:06)
Maceško, Boba si nevšímej. Já si tě neskutečně vážím, já pěstounství vzdala. Neměla jsem na to, abych to ještě dotovala.
|
| Bobo | •
|
(5.6.2018 23:47:03)
Tak se hlavně vzájemně podpořte.
|
|
|
|
|
|
| Analfabeta | •
|
(2.6.2018 7:47:38)
Milá Bobo, vyučit se? Jak a čemu, když jsme zdevastovali učňovské školství?
Mimochodem, začleňování dětí, vychovaných v ústavech, se řešilo už za komunistů. Tehdy se pro děti hledaly učňovské obory, které podporovaly fabriky. Dítě se vyučilo, během učení bydlelo na internátě, po vyučení nastoupilo do firmy a z internátu se přestěhovalo na ubytovnu. Parta dělníků ve firmě většinou věděla, že jde o dítě z děcáku, a pomohla mu v začlenění se do společnosti. Jistě, byla tam taky recidiva, hlavně tehdy, když se dítě vrátilo do původní nefunkční rodiny, ale troufám si říct, že nebyla tek velká jako dneska. Hlavně dítě bylo vyučené, mělo práci a mělo kde bydlet. Což byla tři obrovská plus. Dneska je každý z nich v 18 mistr světa, ale neumí se postarat sám o sebe.
|
| Bobo | •
|
(2.6.2018 18:18:05)
Používáte obecná klišé. Učňovské školství existuje a je možno se stále vyučit řemeslu. Od instalatéra, přes pokrývače a klempíře až třeba po automechanika či truhláře. Jen rodiče se mylně domnívají, že jejich Pepík musí mít a je předurčen studovat. Stále mnoho oslů věří v blud, že absolvent mnoha uměle vymyšlených studijních oborů najde na trhu práce i odpovídající uplatnění. Realita je tomu velmi vzdálená. Desítky a stovky tisíc lidí pracuje v oborech, které jim nepřináší radost a uspokojení. Protrápí se často až do penze. Práce je pro ně utrpení, časem se dostaví různé stavy vyhoření, depresí... Můj osobní odhad je kolem 1/3 ze všech zaměstnaných osob spadá do této skupiny. Každé ráno vstávají s odporem do práce, zde prožívají neuspokojivé pracovní i osobní vztahy, práce je nutné zlo atd. Dnes je situace ve výchovných ústavech nejhorší od jejich vzniku. Chovanci velmi dobře znají všechny svá práva, ale povinnosti si nepřipouští a často sabotují. Velmi dobře ví, že možnosti sankcí jsou směšně. V některých případech to ústí až¨do nezvladatelné agrese proti zaměstnanců, dalším chovancům... Podporu mají obrovskou například od potrhlé Šabatové. Ta už do předu má jasno, že ubližováno je sígrům. To je ta bezbřehá korektnost.
|
| Dana | 
|
(3.6.2018 10:40:23)
Není to jen výchova, jsou to hlavně geny. Jsou známy případy, kdy adoptované dítě se mělo v náhradní rodině jako v bavlnce, ale stejně se hlavně v pubertě projevily špatné geny. Dokonce to již přiznává i Koukolík, že většinu chování výchovou neovlivníme.
|
|
| Analfabeta | •
|
(3.6.2018 13:44:31)
Milá Bobo, ty si bohužel myslíš, že každá práce musí jeho vykonavatele bavit. Nemusí. Některá se dělá jen proto, že člověk z nějakého důvodu nesehnal jinou, lepší. Takový vyvážeč odpadků, vyvážeč fekálií, pracovník v kafilerce, ale i jiné profese, nedělají svou práci, že by je bavila, ale proto, že třeba jinou nesehnali (a na to, aby ji nesehnali stačí třeba dopravní nehoda s následným nepodmíněným trestem).
Souhlasím s tím, že situace je doslova kritická. za to ovšem může systém. Ten systém, kteřý tu pravdoláskaři a sluníčka budují už skoro 30 let (ale to se nesmí říkat, to je přece fuj názor. Fuj byli přece jenom komunisti).
|
| Bobo | •
|
(3.6.2018 22:45:35)
Pravda je vždy ta, kterou hlásá vládnoucí elita. Proto se vždy po každém převratu změní výklad historie. Z dřívějších hrdinů (například Husitů, ale i Jana Husa se stanou pomýlení, kacíři, raubíři, sektáři, obrazoborci, ničitelé a lupiči). Církev, myšleno obecná římsko - katolická, má na svých prstech tolik desítek a stovek tisích, spíše miliónů nevinných obětí, že naše 50. léta jsou proti tomu jen přípravka. Nebude dlouho trvat a i Mnichov 1938 se bude vykládat v duchu Sudetoněmeckého krajanského spolku. Nakonec lidé jako Hermann či Bělobrádek už na tomto poli odvedli kus "dobré" práce. ČT lže od rána až do pozdního večera a jednostranně se vymezuje proti Rusku. Předpokládá, že lidé jsou idioti. Spoléháme se na NATO a po zkušenostech s povstáním v Maďarsku, či později v 68 u nás, musí být chytřejším spoluobčanům jasné, že by se zase na nás vykašlali. Jo, svolali by pár zasedání, poté by nastala dlouhá fáze zvažování a nakonec by pasivně přihlíželi. Vydali by pár diplomatických nót a šlus. K tomuto ti informovanější z vás možná přijdou až věkem a životními zkušenostmi. Lidé s klapkami na očích, pravděpodobně nikdy.
|
|
| Bobo | •
|
(3.6.2018 22:57:58)
Nejsem idealistkou, proto jsem napsala, že dle mého osobního odhadu půjde bratru o 1/3 zaměstnaných osob. Uvedenému číslu věřím. Zase se opírám o desítky a desítky let strávených v práci. Zkuste se pídit po skutečnosti, že za posledních 25 let nám prudce akceleroval počet psychických i psychosomatických nemocí. Přitom se zde neválčí, není zde hladomor, není omezený přístup k vodě... Hlavním faktorem je tlak na výkon v zaměstnání, nedostatek volného času. Nejde jen o jeden z nejvyšších fondu pracovní doby (40 hodin týdně, odečtené jsou již zákonné přestávky), ale i o čas strávený přesunem do/z práce (mnoho z vás dojíždí a statistiky uvádí zhruba 40 minut průměr/zaměstnanec na jednu cestu do práce). Lidé se hroutí z každé nové situace, změny technologických či pracovních postupů, z tržního prostředí atd. Teď si k tomu dále přidejte tlak na vzorně vedenou domácnost, zahradu, chalupu... Často ženy uvádí, že zapojí manžela, druha, přítele. Ve skutečnosti stále převážnou část domácích prací odvádí ženy.Takto mohu ještě pokračovat.
|
| Analfabeta | •
|
(4.6.2018 5:47:08)
Bobo, tím chceš jako říct, že v minulosti se lidem do pracovní doby započítávala doba cesty do práce? Za 1.republiky se za prací chodilo pěšky třeba 10 km, protože autobusová doprava ještě nebyla tak rozvinutá a na vlastní auto měl málokdo. Běžně se tolik kilometrů jezdilo na kole. Moji předkové jeli 10 km na kole, pak 15 km vlakem a 1 km pěšo nejprve do školy, posléze do práce, jen to bylo pěšo na jinou stranu. Odpoledne v obráceném gardu zpátky domů. Navíc museli stihnout napsat úkoly do školy ještě za denního světla, protože doma svítili petrolejkou a večer už na ty úkoly špatně viděli. Navíc byla pracovní doba delší a pracovní prostředky omezené, dřeli fyzicky daleko víc než my. Když jsem viděla třeba fotky z výstavby železnice, tak tam byly desítky chlapů, jejichž pracovními nástroji byl krumpáč, lopata a kolečko. Přesto tu železnici postavili dřív než my dneska s moderní technikou, a to, co postavili, slouží dodneška, tedy více než 100 let. A nedřeli jen chlapi. Jen té práce, než ženská vyprala: elektřina ještě nebyla, pračky taky ještě nebyly moc rozšířené, takže to znamenalo zatopit a ohřít v kotli vodu, pak vzít necky a valchu a vydrbat prádlo na valše. Vyprat pro celou rodinu byla dřina na celý den. Pak to ještě museli usušit, případně vybílit. K tomu stihli plést a háčkovat, šilo se ručně, protože šicí stroj nebyl v každé rodině. Moje teta si ještě za 2.sv.války sama utkala a ručně ušila výbavu, protože na koupi neměla peníze, ještě to stihla i nádherně vyšít. K tomu chovat husy a v zimě nadrat peří - a přece se ty lidi nehroutili, žili, jak mohli a uměli. Jo, pravda, nechodili do 25 let do školy, skončili základní školou a kluci případně do učení, holky většinou rovnou do práce. Moje matka (*1925) si pak třeba při práci udělala maturitu, ale to jen proto, že jí táta pomohl s hlídáním dětí, co jsem znala její vrstevnice, tak minimálně polovina šla makat hned v 15 letech, vzdělání neměly žádné.
|
| Bobo | •
|
(4.6.2018 10:38:30)
Zrovna včera jsem si pročítala 4. díl cyklu Toulky českou minulostí od Petra Hory Hořejše. Mj. jsem se zde dočetla pro mne osobně novou informaci. Zhruba v druhé polovině 17. století /tedy v době silné rekatolizace našich zemí/ lidé měli více osobního volna, než má naše generace/. Měli v roce 90 svátků, kdy se nerobotovalo. Byli to svátky zasvěcené mnoha svatým patronům. To mě skutečně překvapilo. O historii se zajímám, tato informace mne do současnosti míjela. Jinak k Vaší poznámce. Dnes se do práce dojíždí často z větších vzdáleností. Doprava také oproti 70.80. letům 20. století vícenásobně vzrostla. To je realita. Například do Prahy se již od brzkého nedělního odpoledne sjíždí desítky tisíc "náplav" od Slovenska, Ostravska, Slovácka, jižní Moravy. V pondělních ranních a brzkých dopoledních novinách intenzita dopravy do hlavního města má často charakter dopravního kolapsu. Do práce jezdí také například naši pendleři,kterých bude také zhruba kolem 200 - 300 tisíc. Míří do Německa, Rakouska, kde pracují na stavbách, ve zdravotnických zařízeních, v zemědělství... Můj postřeh ze zahraničí (více zemí) a u nás je mj. i skutečnost, že co venku standardně dělají 2 - 3, v Česku má naloženou jeden zaměstnanec. Naše produktivita se již v současné době dostala na úroveň Italské a do pár let má dostihnout Španělsko, jen ty mzdy a platy jsou stále dumpingově nízké. Ale to je již na jinou debatu.
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(6.6.2018 18:37:37)
O svátcích se nerobotovalo na panském. Doma se makalo od slunka do slunka každej den. V neděli míň.
|
| Bobo | •
|
(6.6.2018 21:57:42)
I po odečtení těch 90 dnů svátků se nerobotovalo každý den. Takže volna měli zhruba jako dnes naší "nedocenění" učitelé. Podívejte se třeba na Zufi. Ta je úplně vylízaná a v hlavě vítr. Tato osoba může učit naše potomky. Neuvěřitelné. Hloupá na druhou. Když čtu její příspěvky, tak je to až k neuvěření.
|
| Analfabeta |
|
(6.6.2018 22:55:36)
Bobo, ještě napiš, že se nerobotovalo v zimě, protože na polích ležel sníh. 
Uvědom si laskavě, že oni neznali naše volné dvoudenní víkendy. Jo, sice měli tu a tam nějaké svátky, ale ne všichni, svátky se slavily různě podle obcí, podle tzv. patrocinia. V jedné obci byl svátek a třeba i pouť, ve druhé se makalo, tam svátek nebyl. Obecně ale svátky vlastně nahrazovaly kalendář, protože většina lidí byla vpodstatě negramotná.
Je holt vidět, že se neživíš fyzickou prací, já bych v těch dobách nechtěla žít ani za zlatý prase!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)